20.7.2008 – Alan McCullough Interview

Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod, například „Prototype“, „Stronghold“ či „Insiders“. V Atlantis je mimo jiné také autorem epizod „Tabula Rasa“ a „The Seer“. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.
V rozhovoru pro GateWorld mluví hlavně o scénářích pro novou sérii a o několika dalších příbězích, které by rád napsal.

GateWorld: Pro GateWorld.net, tady David Read a jsem tu s panem Alanem McCulloughem, scénáristou Stargate: Atlantis.

Alan McCullough: Ano, ahoj.

GW: Díky, že jste nás pustil do své kanceláře.

AM: Já děkuji. Díky, že jste přišli.

GW: Před pár týdny začalo natáčení 5. série Atlantis. Co na ní zatím říkáte?

AM: Je skvělá! Máme celou dávku nových příběhů. Vždycky mě udivuje, že i po tolika sériích SG1 a Atlantis dokážeme stále přijít s novými nápady. Uvidíte pár velmi vzrušujících příběhů.

Ve 4. sérii jsme měli opravdu silnou sezónu. Ale byla to hlavně má první série a tak jsem si říkal, že teď mám před sebou skok, který následuje po postupu do druhého ročníku (vysoké školy). A byl to první rok pro Joea (Mallozziho) a Paula (Mullieho), kteří převzali hlavní dohled. Trochu jsem se bál, že tenhle rok budeme opravdu trochu jako ti druháci, ale co je zatím natočeno, vypadá fantasticky.
Dvoj-díl, první část dvoj-dílu, kterou zrovna tenhle týden napsal Martin Gero, je úžasný. Bude to neuvěřitelné lákadlo pro druhou půlku série. Mezitím jsou tam také skvělé epizody. Věnujeme se některým už načatým příběhovým liniím, které uzavíráme, ale také začínáme nové.

GW: Z čeho myslíte, že budou fanoušci tento rok nejvíc nadšení? Z čeho jste vy nejvíc nadšený?

AM: Je toho hodně. Miluju příběhy o Wraithech. Myslím, že ve 4. sérii jsme začali o trochu víc objevovat postavu Todda a to myslím také otevírá spoustu možností pro Wraithy.
Teď si myslím, že Wraithové byli ve 4. sérii dost zničeni válkou s Replikátory. Myslím, že to teď otevírá nové možnosti pro interakce, které jsme v minulosti neměli, protože každé setkání bylo hned agresivní a nepřátelské, zatímco teď se naopak snažíme spolupracovat. Je to výborné. V tomto směru můžete čekat pár hodně dobrých příběhů.
Premiérová epizoda nové řady je, myslím, skvělá. Vychází z Paulovy epizody „The Last Man“, ale měla základ už na konci epizody „The Kindred“. Teyla je pohřešovaná a všechno to okolo. Takže tady se to všechno uzavře. Jsou tam také některé moc pěkné momenty mezi postavami.
Co dalšího máme?… Jsou tam také nějaké samostatné epizody, jednu z nich jsem napsal, „The Daedalus Variations“, což je skvělá týmová epizoda se spoustou vizuálních efektů. Ještě jsme něco takového neviděli, ale bude to úžasná epizoda s vizuálními efekty, což je podle mě velmi vzrušující.

GW: O čem to je?

AM: Daedalus se náhle objeví na oběžné dráze, neočekávaně, a nedává to smysl, protože všichni víme, že je tou dobou na Zemi. Neodpovídají na volání a na palubě nejsou žádné známky života.

Takže je poslán tým, aby zjistil, co se stalo a hned se dostane do problémů, protože zaznamenají podivnou energii, vycházející odněkud z lodě. Nemůžou na to přijít. Nevědí, odkud to přichází. A najednou se objeví záblesk, který loď pohltí, a když se světlo rozptýlí, vidíme, že Atlantis je pryč a že cestovali mezi realitami. Nachází se vlastně na Bludném Holanďanovi. Motor je poháněn autopilotem a pokaždé, když se zapne, loď skočí do jiné reality. Takže jsou chyceni na lodi. V podstatě neexistuje cesta domů. Musejí na to přijít.
Byla to pěkná příležitost, jak vidět několik různých alternativních realit.

GW: Můžete tam vyprávět různé příběhy.

AM: Ano, protože nemusíme pokaždé stavět nové kulisy. Jsme pořád na Daedalu, ale právě díky vizuálním efektům vidíme, co by se v té které realitě mohlo stát.

GW: Mění se věci i na palubě Daedalu?

AM: Většinou jen zvenku, ale je tam jedna důležitá věc, která se stane na palubě. Když skočíme do jedné z realit, loď je obsazena. Ale víc říkat nebudu. Budeme muset získat Daedalus zpět od cizí rasy.

GW: Je tohle jen jedno-epizodní nebo to bude mít i nějaký dlouhodobější dopad?

AM: Je to hlavně jedno-epizodní. Je to prostě příběh o tom, jak se tým na začátku dostane do problémů a na konci z problémů. Ale je to zábava.

GW: Je Mitch Pileggi v některé z těch realit?

AM: Vlastně ne. Posádka Daedalu tam vůbec není. Ve skutečnosti je to Daedalus z alternativní reality. Přišel z některé z těch mnoha realit. Vidíme video kapitána a bývalého plukovníka, který Daedalu velel, ale není to Mitch.

GW: To je dobrá omluva.

AM: Hej, rádi bychom využili Mitche, kdykoliv můžeme, ale když natáčíte jen jeden záběr z posledního videa v palubním deníku, tak je to na něco takového jen mrhání jeho talentem.

GW: Linie s Wraithy a taky s Teylou, se mají letos rozrůst. Z čeho jste ohledně nich nejvíc nadšený?

AM: Z toho, co jsme získali z Michealova výzkumu, uděláme později v této sezóně nabídku Toddovi. Je to epizoda, kterou zrovna dokončuji, „The Queen“. Jdeme za Toddem s genovou terapií, kterou jsme byli schopni vyvinout na základě Michaelova výzkumu. Wraithové potom budou schopni normálně přijímat potravu, a nebudou se tedy muset živit na lidech.

GW: Jako se to stalo Michaelovi.

AM: Přesně tak! Takže tohle je samozřejmě něco, co by bylo velmi cenné, a snažíme se získat Todda, aby to dál vyvíjel a otestoval. A samozřejmě, Todd, který vždycky sledoval vlastní zájmy, chce něco na oplátku a o tom je tahle epizoda.
Je z toho příběh, který je hodně zaměřený na Teylu. Todd požaduje, aby se mohl připojit k flotile dalších Wraithských lodí, ale k tomu bude muset lhát a říct, že má na palubě královnu.

GW: (smích) Ale ne…

AM: Nechci říkat víc. Možná už jsem řekl moc. Ale nakonec to jde zajímavým směrem.

GW: Velký zvrat! To je skvělé.

AM: Je to kombinace příběhu, který jsem já navrhl, a který navrhoval už loni Alex Levine. Jeho nápad bylo setkání Wraithů, na které se chtěl tým dostat. Pokusili bychom se tam dostat v přestrojení. To jsme použili a ještě jsme tam přidali něco ode mě a tak jsme vytvořili tuhle epizodu.

GW: Teyla už je tak trochu Wraith.

AM: Přesně tak. Hodně pomáhá, že už má nějakou Wraithskou DNA.
Takže ano, zatím, jak série pokračuje, všechny postavy nějak průběžně vyvíjíme. Letos nemáme příběhovou linii jako loni s Teylou, jejím těhotenstvím a pohřešovanými Athosiany a s tím, že na konci série zmizela i ona. Ale v galaxii se i tak dějí změny.
Je po Wraithsko/Replikátorské válce. Wraithové byli poraženi. Některé společnosti v galaxii sílí, rostou, získávají víc sebevědomí, vidí příležitosti, které předtím s neustálou přítomností Wraithů nebyly možné. Je tam taková malá linie, která se na pozadí 5. série děje. A kdoví?
Možná přijdeme s něčím na konci sezóny, co nechá celou tu věc otevřenou. Nikdy nevíte, kdy se to stane. Někdo přijde s námětem a on se najednou začne měnit a skončí jako něco úplně jiného.

GW: Na který scénář z minulého roku jste nejvíc hrdý? A který naopak nevyšel tak, jak jste původně chtěl?

AM: Abych byl upřímný, měl jsem loni docela dobrý rok. Myslím, že co jsem napsal, vyšlo dobře i po natočení. Zvlášť jsem byl hrdý asi na „Tabula Rasa“. Nemám ale podíl na tom, jak to pak bylo natočeno. Jako scénář se to psalo těžce. Dvě různé časové linie, postupující ve stejnou dobu a musíte se vyhnout logickým problémům. Ale když se to šlo natáčet, tak Martin Wood přišel s tím, že každá ta linie bude vypadat jinak – jeden vzhled pro minulost, jiný pro současnost.
Miluju to, co z toho nakonec vzešlo. Myslím, že to vypadalo úžasně. Je to něco, co nemáte příležitost dělat každý den. Byla to velmi úspěšná epizoda. Navíc je to prostě klasická sci-fi. Ta část, jak McKay ztratí paměť a je přivázaný k židli. Je tam záhadná zpráva od Teyly, kterou by měl poznat, ale to se nestane. Je to klasický hlavolam. Hrozně se mi líbil způsob, jak se to pak projevilo v samotné epizodě. A taky šance vidět některé z velících, jak nejprve nejsou vůbec velící. Jdeme do jídelny, kde všechny drží a Carterová tam je, ale je vzdálená v pozadí. Různí lidé vystupují do popředí, a navrhují, co by se mělo udělat. A nikdo neví, koho by měli poslouchat. Miluju tu anarchii, s níž jsme si tam trochu pohráli.
Takže na tuhle jsem byl hodně pyšný. Co říct k ostatním…opravdu se mi líbilo, jak se nakonec udělala epizoda „Spoils of War“. Věděli jsme, že na konci roku přivedeme zpátky Becketta a že to bude klon. Ale nikdy jsme neřekli, že Wraithové mají klonovací technologii. Takže dávalo smysl, že jsme museli nějak dostat existenci klonovací technologie k Wraithům ještě před Beckettovým návratem.
Takže jsem přišel s námětem, kde se tohle vyřeší. Dali jsme tam, že mají klonovací technologii. Ale myslím, že bylo také skvělé dozvědět se tam, jak před deseti tisíci lety porazili Antiky. Osobně se mi hodně líbilo, jak jsme dokázali do příběhu vnést prvky, které osvětlovaly otázky minulosti.

GW: Je to vyrovnání dluhu!

AM: Ano, přesně tak! Je to odměna pro fanoušky za oddanost. Já prostě miluju takhle si hrát. Možná to není celé o minulosti, ale aspoň máte kousky informací o tom, jak skončila tahle postava, nebo jak se určitá společnost vyvinula, či jak Antikové vyvíjeli některé technologie. Bavilo mě dělat ten příběh.

GW: Jedna věc, která mě zvlášť zaujala na téhle epizodě, bylo, jak si užíváte obsazování stejných herců do rolí Wraithů. Tohle dává také vysvětlení, proč tomu tak je.

AM: Správně. Ano, přesně tak! To rozhodnutí bylo uděláno dlouho předtím, než se představila technologie klonování. Je pěkné, jak to všechno zafungovalo. Teď si každý řekne: „Aha, oni mají 5 až 25 vzorů a ty používají pořád dokola“.

GW: Baví vás psát pro Roberta Picarda?

AM: Ano! Bohužel jsem neměl příležitost. Napsal jsem mu kousek loni v „The Seer“, což byla náhodou taky moc pěkná epizoda, ale nemůžu si za ní přičítat podíl. Ten příběh se tolik měnil, že Paul to musel několikrát přepsat. Ta epizoda se mi líbí, ale nemůžu se hlásit k úplnému podílu na ní.
Neměl jsem šanci pro Roberta psát, protože nebyl v žádné z mých epizod. Máme ho letos v dalších 14 epizodách. Musíme být při jeho využívání soudní. V epizodě, kde je tým chycený na lodi, která cestuje mezi alternativními realitami, nemá smysl přepínat příběh zpět na Atlantis. Takže, zase, musíme být soudní při využívání jeho talentu. Přesně jako to děláme s Mitchem – Caldwellem.
Je to zvláštní, ale v „The Queen“, Robert v první verzi scénáře nebyl a teď přemýšlíme, jak ho dostat do druhé verze. Ale zase, je to jen jedna scéna a my hledáme uvěřitelný způsob, jak tam Woolseyho nezapojovat do diskuze, i když se to odehrává na Atlantis.
Občas je to i trochu výzva, udržet ho mimo příběh, ale rád bych napsal nějakou velkou Woolseyho epizodu. Joe teď na jedné takové pracuje, do druhé půlky sezóny. Ještě nejsou detaily, ale Woolsey tam bude hodně. Což bude skvělé, protože on je takový vynikající herec. Je to opravdu skvělý herec. Do spousty scénářů, jako je „The Seer“, vnesl hodně komických momentů.
Vím, že Carl letos pracuje na scénáři k epizodě „Ghost in the Machine“. Jsou tam některé humorné scény s Woolseym. Vlastně, v Joeově scénáři, „Broken Ties“, jsou také některé komické momenty. Bylo smutné přijít o Amandu, ale, bože, pokud ji někým nahradit, tak není lepší volby než jakou je Roberto Picardo.

GW: A jak působivé to bylo, v poslední epizodě. Ještě to nebylo ani naplánované a najednou, je tady. Je tu záblesk budoucnosti.

AM: Já vím. Přesně! Je to úžasné, jak se tyhle věci vyřeší. Chválí nás za to, že vymýšlíme některé věci roky dopředu. Často to ale prodáme zpětně. Uděláme to tak, aby všechno souhlasilo a shodovalo se s minulostí. „Jak uděláme tohle, aby to vypadalo, že to bylo plánováno už před lety?“

GW: Takže často to jen zapadne na své místo. Třeba Hoffanská droga v „The Kindred“ je dobrý příklad. Díváte se zpátky do minulosti, tři, čtyři, pět a víc let, podíváte se do historie a pak skládáte kousky, aby to sedělo, nebo je to jen šťastná náhoda, že to sedí do příběhu?

AM: To rozhodně děláme. Těžíme z minulých let. Uvidíme ještě další příběh s Hoffanskou drogou. Budu na tom pracovat. Těžíme z příběhů minulých let, to určitě. A je to skvělé místo, kde získávat příběhy. V jedné epizodě je tolik informací, že tam zůstává spousta nezodpovězených otázek.
„Co by se stalo, kdyby se Hoffanská droga rozšířila? Kdo by z toho měl prospěch?“ Myslím, že původně to byl Joe, kdo navrhl, že by to mohla být Hoffanská droga. Myslím, když jsme původně ten příběh vytvářeli. „Existuje nemoc, která se šíří po galaxii.“ Pak jsme o tom víc mluvili a přemýšleli. A někdo navrhl, že by to nemusela být nemoc, ale Hoffanská droga.
Je dobré mít ostřílený tým lidí, kteří mají encyklopedické vzpomínky. Všichni si vybaví postavy a příběhy z minulosti. „A co Janusova laboratoř? A co Hoffanská droga?“

GW: Je to zvláštní výzva pro vás, který jste tam teprve druhý rok?

AM: Ano. Je to vždycky výzva udržet krok. Psal jsem pro SG1, pro 9. a 10. sérii a viděl jsem každou epizodu. Když jsem se seriálem poprvé začínal, tolik epizod jsem neviděl. Ale když jsem psal epizodu „Prototype“, dostal jsem balík s dvaceti epizodami, kde mi řekli, že se na ně musím podívat, abych měl podklad pro psaní mé epizody. Pane bože.
Když mě najali jako jednoho ze stálých scénáristů, průběžně jsem se podíval na všechny epizody SG1 a následně i na Atlantis.

GW: Jaké momenty pro postavy, nebo mezi postavami, byste letos rád napsal? Co se vám honí hlavou?

AM: No, hlavně jsem rád za psaní příběhu pro Teylu. Líbí se mi skutečnost, že jsme se, hlavně ve 4. sérii a částečně i v 5. sérii, začali její postavě víc věnovat a začali ji jako postavu rozvíjet. Takže především píšu rád příběhy pro Teylu. Těším se na psaní dalšího scénáře, protože tam bude Beckett, který je také můj oblíbený. Interakce mezi jednotlivými postavami…nemyslím si, že jsme mysleli až tak dopředu. Existuje jedna hezká věc, s níž jsem neměl co do činění a ještě jsem to nepsal, ale je to milostný trojúhelník. Je tu možnost milostného trojúhelníku.
Loni jsme viděli doktorku Kellerovou, jak se téměř políbila s Rononem a pak následně v epizodě „Trio“ a v poslední epizodě „The Last Man“, kde se v alternativní budoucnosti dala dohromady s McKayem. Tak jsme si řekli, že by byla zábava…

GW: …trochu s tím zaexperimentovat?

AM: Jo. Uvidíme, kam nás to zanese. Dali jsme tyto postavy do takové situace, do situace, trvající několik epizod, a uvidíme, kam nás to vezme.
Upřímně řečeno, ještě nevíme, jak to vyřešit. V současnosti si s tím pohráváme. Carl napsal skvělou epizodu, která se touhle situací víc zabývá, tím trojúhelníkem. A potom, nevím. Uvidíme. Upřímně nevím, co s tím budeme dělat. Nerozhodli jsme se.

Rozhovor pro Gateworld.net dělali David Read a Darren Sumner.
Pro sga-project.com přeložila a upravila Lenka „Klenotka“ Klicperová.