1.6.2007 – Paul McGillion interview
Paul McGillion: Řeknu vám příběh. Před dvěma lety jsem byl v Británii na conu a zmínil jsem se organizátorům, že bych se rád podíval do Irska. Zorganizovali pro mě tedy malý výlet do Dublinu a Belfastu, kde jsme uspořádali i podepisování pro fanoušky. Tohle přesně sedí na den Svatého Patrika (den, kdy bylo natočeno interview). Pamatuju si, jak jsem se podepisoval a byla tam fronta před obchodem Forbidden Planet. Stál tam takový malý, asi desetiletý kluk, s malým turbanem na hlavě a pořád se na mě díval a já se usmál takovým způsobem jako „jak se máš“. Nemohl jsem se dočkat, až ke mně přijde. A pak když přišel k mému stolu, tak jsem se ho zeptal, jak se má. A on jakože skvěle a že se jmenuje Jimmy. Říkal, že mi přinesl dárek a vytáhl ubrousek. Když ho rozbalil, tak v tom kapesníku byl kus dortu. On na to: „Přinesl jsem vám kousek svého narozeninového dortu, včera mi bylo jedenáct.“ Já jen překvapeně řekl: „Přinesl jsi mi kus svého narozeninového dortu?“ A on na to: „Díky za doktora Becketta.“ A šel pryč. Zastavil jsem ho, jestli nechce obrázek a podpis a on mi odpověděl, že nemá peníze. Tak jsem se podíval ven, kde stála jeho matka a opravdu to vypadalo, že nemají moc peněz. Dojalo mě to a tak jsem mu nakonec dal pár podepsaných fotek.
Pro mě má ta cesta cenu, když můžu někoho takhle ovlivnit. Bylo to tak pěkné. A myslím, že fanoušky to spojuje. Je to pro ně doba, kdy se mohou setkat a spojit. Jezdí na cony na prázdniny, tráví celý rok setkáváním s ostatními fanoušky a já často vídám na conech známé tváře lidí, kteří tam často jezdí. Je to opravdu skvělé. Někteří lidé sledují fotbal. Někteří zase něco jiného. A tihle lidé sledují Stargate. Myslím, že je to skvělý způsob jak se setkávat a mluvit o svém společném zájmu a tím zájmem je Stargate.
Gateworld: Takže Paule, kde jsme teď?
Paul McGillion: Jsme v Marina Del Re. Šťastný den Svatého Patrika. Šťastný den Svatého Patrika všem v Dublinu a Belfastu. (mluví cizím jazykem) „Dnes je pěkná noc, a Měsíc jasně svítí“. Ale hlavně jsem tady s přáteli z Gateworldu a jsem rád, že tu můžu být.
GW: My jsme moc vděční za váš čas. Víme, že máte teď dost práce. Jak to zatím vypadá?
PMG: Teď je vlastně sezóna, kdy se točí hodně pilotních filmů k seriálům. Strávil jsem u jednoho seriálu tři roky a tak jsem teď trochu jako ryba na suchu, když mám najednou víc volného času na jiné projekty. Žiju teď v Hollywoodu a zatím se mám skvěle. Měl jsem hodně konkurzů na různé filmy a seriály, přišla mi spousta zajímavých scénářů.
GW: A narazil jste na nějaký hodně zajímavý? Třeba nějakou zajímavou postavu?
PMG: Teď jsem zrovna četl scénář k filmu s Patrickem Dempseym, „Maid of Honor“. Ale spousta dalších vypadá skvěle. Je to mix všeho, komedie i drama. A já se zatím setkávám s různými castingovými agenty a tak mám teď hodně co dělat.
GW: Kontakty asi dělají hodně, že?
PMG: Ano, některé lidi jsem potkal poprvé, protože ne všichni znají sci-fi svět. A pro mě je to šance potkat různé režiséry a agenty. Zatím je to opravdu zábava, potkávat všechny ty lidi.
GW: Většina fanoušků už ví, že nebudete ve 4. sérii Atlantis. Když vám dali do ruky scénář k „Sunday“, věděl jste už, jaký bude osud Carsona?
PMG: (skotský přízvuk) Snažíte se mě rozbrečet? (smích) Ano, „Sunday“, jasně. Producenti si mě pozvali dlouho předtím a diskutovali jsme o osudu mé postavy. Takže jsem to věděl ještě než mi dali scénář. Myslím, že Martin Gero odvedl na tom scénáři skvělou práci a podle mě tam byl odchod Carsona velmi dobře napsaný. Myslím, že se dotkl srdcí spousty fanoušků. Mnoho fanoušků Carsonovi říká „srdce Atlantis“ a to je opravdu pocta. Takže ano, řekli mi to asi dva měsíce před natáčením epizody. Ale po natáčení Sunday jsem ještě dělal dotáčky k jiným epizodám, takže ten odchod pro mě neskončil touhle epizodou.
GW: To muselo být divné.
PMG: Ano, bylo to trochu složité. Ale u seriálu jsem strávil tři roky. Z postavy, která měla být původně jen vedlejší, se najednou stala postava, která v první sérii byla v 17 epizodách z 20 a pak se z ní stala postava hlavní. Nemůžu o těch lidech tam říct nic špatného. Dali mi velkou příležitost. Z Vancouveru jsem byl jediný, kdo hrál hlavní postavu a navíc jsem měl možnost hrát Skota. Tohle mi chybí, natáčení nové série začalo před pár týdny a mně chybí být součástí toho skvělého týmu. Jsme často v kontaktu a pro mě to byla velká změna, nevrátit se jako pokaždé na místo natáčení. Dělal jsem to tři roky a kdoví, co přinese budoucnost. Jsem ale nadšený z toho, že teď můžu dělat i jiné věci. Ale zpátky k epizodě. Martin Gero je skvělý scénárista a člověk a opravdu jsme se tam za ty roky všichni sblížili. Takže to pro něj nebylo snadné to napsat. Myslím, že spousta lidí viní scénáristy, ale Martin byl vlastně jen poslíček, abych tak řekl. Není to jeho vina, že byla postava poslána pryč. Myslím, že když byla SG-1 zrušena, tak chtěli s příběhem trochu zamíchat. A ztratit oblíbenou postavu je způsob, jak to udělat. Myslím, že to pro mě byla svým způsobem opravdu lichotka. Můžu fanouškům jenom poděkovat. Dostávám pohledy a dárky a to je moc hezké. Vím, že autoři Stargate dostali spoustu dopisů a petic a tak a to je pro mě moc lichotivé.
GW: A příští týden má být před Bridge Studios nějaký hromadný protest.
PMG: Slyšel jsem. Ano a má tam hrát dokonce i skutečná dudácká kapela. Zase nevím, co na to říct. Řekl jsem bratrovi, který žije ve Vancouveru, aby se tam šel podívat, protože chci vědět, co se bude dít. Je to vážně pěkné. Myslím, že skvělá věc na fanoušcích Carsona je ta, že mají smysl pro humor. Myslím, že to udělají tak, aby nenarušili natáčení, což je moc fajn. A taky myslím, že spousta lidí okolo Stargate z toho bude docela na větvi. Jsem z toho opravdu dojatý.
GW: Viděl jste Sunday? A jaké to je sledovat sám sebe umřít?
PMG: Viděl jsem Sunday. A zase, snažíte se mě rozbrečet? Martin Gero mi dal kopii a my jsme se na to s bratrem podívali. Je těžké to sledovat. Samozřejmě jsem věděl, co se stane. Ale myslím, že to zvládli velmi dobře. Will odvedl při režírování skvělou práci a ostatní byli taky bezvadní. Bylo ale spíš zajímavé tu epizodu natáčet. Všichni byli trochu napjatí, protože věděli, že ta postava zemře a já jsem si s nimi se všemi hodně blízký. Ale řekl jsem jim, že jsem v pohodě a ať jsou oni taky a že to bude v pořádku. Ale pamatuji si poslední den natáčení. Martin Gero za mnou přišel do mého přívěsu a přinesl mi láhev skotské. Řekl mi: „Díky. Carson nám bude chybět.“ A to mě na chvíli tak dojalo, že jsem v autě cestou domů opravdu uronil pár slz.
GW: Bylo těžké udržet tu informaci v tajnosti?
PMG: Ano, bylo. Myslím, že to byl jediný scénář, kde bylo napsáno „udržet v přísné tajnosti“. Samozřejmě jsem nechtěl nic říct. Někdy na conech jsem se cítil špatně, když jsem to nemohl říct, ale vážil jsem si seriálu a navíc mě požádali, abych to neříkal, tak jsem to pochopitelně nechtěl porušit. Ale vím, že nějaké pověsti se stejně šířily. Je opravdu těžké takhle nic neříct. Nechtěl jsem fanoušky mást a myslím, že bylo opravdu lepší nic neříkat. Ale bylo to těžké. V USA to ještě neběželo, tak to na některé neinternetové fanoušky bude mít velký dopad.
GW: Jednou jste v jednom rozhovoru říkal, že byste chtěl Becketta vidět jako ducha, takže…
PMG: „Sakra!“ (smích) Co jsem si myslel?
GW: Když jsme u toho, myslíte, že se Beckett povznesl? Někteří fanoušci si myslí, že se v poslední scéně povznesl.
PMG: Doufám, že se povznesl rovnou do Jižní Kalifornie, protože je to tu nádherné. A, támhle je, na pláži, s tou pěknou blondýnkou. „Určitě! Díky! Milujte mě!“ Ale vážně, nevím. Myslím, že to se ještě uvidí. Je to sci-fi a to mi lidi říkají pořád. Takže uvidíme, co se s tou postavou stane. Lidi se mě často ptají, jestli se vrátí. A já to opravdu nevím. Byl bych ochotný se vrátit, kdybych dostal možnost? Určitě. Mám ty lidi tam rád a práci na tomhle seriálu miluju.
GW: Nevidím důvod, proč by vás nemohli nějakým způsobem přivést zpět. Vždyť Teryl Rothery a JR Bourne se taky objevili v pozdější sérii.
PMG: Je to šílené, co?
GW: Je to sci-fi.
PMG: Ano, přesně. Myslím, že každý, kdo na tomhle seriálu pracuje, to miluje. Pro mě to znamenalo zkušenost, jakou jsem nikdy předtím v životě neměl. Pro herce je to opravdu práce snů. Cestujete a jezdíte na místa, kde vás lidi opravdu ocení. Jsou vděční za to, co děláte. Myslím, že to chce každý, být oceněný za odvedenou práci. A to byl určitě můj případ.
GW: Spekulovalo se, že jste chtěl odejít sám. Co k tomu můžete říct?
PMG: To určitě ne. Nebyla to moje volba odejít. Ne, prostě to bylo tak, že hoši z produkce ke mně přišli a řekli, že chtějí trochu zamíchat dějem v seriálu. Byl jsem překvapený jako všichni ostatní. Myslím, že spousta lidí na place byla tehdy hodně překvapená. Ale jsem velký kluk, a vím, že takhle věci prostě fungují. Jak jsem řekl, necítím k nikomu zášť nebo tak. Děláte televizní seriál a myslím, že žádný s hlavních herců – i když neměl bych mluvit za Rainbowa, který odešel po první sérii – necítí zášť, je to televize a tam musíte občas s dějem trochu zamíchat, aby to bylo zajímavé. Mají pro to svoje důvody. Dělají na Stargate deset let, tak si myslím, že vědí, co dělají. Musím se prostě nechat unášet proudem a děkovat za to, že jsem měl možnost dělat tři roky na skvělém seriálu.
GW: Mluvil jsem s před Vánoci s Davidem Hewlettem.
PMG: Á, toho chlapa nesnáším (smích)
GW: Ano, promiňte (smích)
PMG: Noční můra. Ale to jeho popichování mi chybí.
GW: Opravdu?
PMG: Ano, opravdu. Chybí mi.
GW: Mluvili jsme o tom, jaká pouta se vytvářejí v zákulisí a že autoři to často zapojí i do seriálu. Ale když se pak rozhodnou s věcmi, jak říkáte, zamíchat, tak ty vztahy pokračovat nemůžou, protože prostě odejdete a musíte ty vztahy zpřetrhat.
PMG: Ano, souhlasím. Pro mě bylo přátelství Beckett/McKay velmi pozitivní stránkou seriálu. Dělali jsme s Davidem jeden con v Austrálii. Šli jsme na pódium a pořád jsme se jen smáli. Potom jsme spolu byli na Comic Conu a zase jsme seděli vedle sebe. Umíme jeden druhého pěkně popichovat a navíc jsme opravdu dobří přátelé. On je hodně talentovaný herec. Je opravdu potěšení s ním hrát, stejně jako se všemi ostatními. To bylo úžasné už od první společné scény v pilotním díle, jak tam všichni jsme na konci…“Jsme v jiné galaxii. Jak moc „ven“ můžu ještě jít?“
GW: „Není v tom citrón?“
PMG: Ano, to je přesně ono. Myslím, že takhle ty vztahy začaly. A myslím, že autoři se toho chytli velmi dobře a fanoušci pak taky. Opravdu jsem si to užil a obzvlášť hraní s Davidem mi chybí.
GW: Jaké jsou pro vás důležité momenty z uplynulého roku? Ze seriálu i zákulisí?
PMG: Musím říct, že epizoda „Misbegotten“ byla pro Becketta rozhodně zajímavá. Řešil se tam celý ten problém s retrovirem a taky se vrátil Michael. Myslím, že tady se Beckett stal tím pravým „hrdinou proti své vůli“. Michael ho mučil a to byla velmi zajímavá věc. Ukázalo to jeho odvahu a taky posun v jeho postavě. Zpočátku říkali Carsonovi zbabělý lev, ale myslím, že postupně si zvykl a stal se odvážnější a tahle epizoda ukázala něco z jeho odvahy. A opět, práce s Connorem Trinneerem, bylo skvělé s ním pracovat. Je to výborný herec. Další epizoda, Irresistible a příležitost pracovat s Richardem Kindem.
GW: Zhroutíte se tam a začnete brečet.
PMG: Jo, přesně. Skvělá část téhle postavy je, že dokáže být středem dramatických i komických situací. Ta scéna s Joem v Jumperu, když tam brečím a Joe mě tam bouchne do ramene, byla fantastická. Celý štáb se tam kroutil smíchy.
GW: „Nesmějte se – buďte zticha!“
PMG: Vlastně to původně bylo jinak, což fanoušci nevědí. Ta scéna pokračovala a já měl krabici papírových ubrousků. Joe mi je podal a v jednu chvíli, jak jsem se k němu naklonil, mě s tím měl praštit do nosu. Ale to nakonec vystřihli, protože to bylo moc dlouhé. Ale sestříhali to skvěle. Ale točit tuhle epizodu bylo zábavné, a práce s Richardem – vlastně všemi – byla super hlavně proto, že nebyli sami sebou. Viděli jsme Jasonovu postavu se smát, což bylo úžasné a Torri, chovající se jako ostýchavá školačka, totéž s Rachel a Davidem. Jen Joe to odnesl a pořád jenom křičel, co se děje a co to děláme. Zvlášť z pohledu herce bylo příjemné takhle točit. Phantoms, to byla taky má oblíbená epizoda. Točil ji Martin Wood. A psal Carl Binder. Jeho psaní mám rád. Postavám dává hodně lidskosti, což se mi velmi líbí. Takže tahle epizoda se mi taky líbila, i proto, že postavy se zase chovaly úplně jinak než normálně, tentokrát ovšem v dramatické situaci.
GW: Jejich osobnosti se nezměnily, jen s nimi bylo manipulováno.
PMG: Ano, to je ono. Ty scény, co mám s Davidem, jak se tam snažím postarat o toho vojáka, Barrasso se jmenoval. Bylo skvělé sledovat, jak se tam zobrazují obavy každého z nás. Každá z postav měla svou vlastní zajímavou linii. Byla to vynikající dramatická epizoda, s velmi dobrým scénářem a režií.
GW: Postavy okolo byly vojáci, ale Becketta to zařízení zasáhlo hodně osobně, jako doktora.
PMG: Zasáhlo ho to na etické úrovni. Na morální úrovni. A já si myslím, že to je přesně charakteristika jeho postavy. To je důvod, proč ho mám tak rád. Je to podstata jeho osobnosti. To, že zachraňování životů je pro něj na prvním místě. Vidět ho takhle zničeného, právě proto, že přesně tohle dělat nemohl, byla výzva. Má tolik soucitu a já ho mám za to rád.
GW: Kromě toho všeho, co jste vyjmenoval, co vám chybí nejvíc?
PMG: Přátelství. Vidět své přátele každý den. Protože jsem se opravdu stali blízkými přáteli. Jak jsem řekl, všichni se před pár týdny vrátili do práce. Samozřejmě cítím smutek. Děláte to tři roky a pak se tam najednou nemůžete vrátit. A to kamarádství, co jsme měli mezi sebou. Jason mi byl druhý nejbližší. Nejvíc mi chybí David, a pak Torri a Rachel. Všichni. A štáb. Nemůžu říct dost pěkných věcí o štábu, protože to bychom tu byli dlouho. Pracují tvrdě a odvádějí výbornou práci. Celý štáb je součástí týmu. A to jídlo tam je výborné.
GW: A jak je to s nějakým sobectvím na place? Vím, že Amanda říkala, že to nikdy není jako „Kdo je tvůj agent“ ale spíš „Jak se mají děti?“
PMG: Ano, na place žádné sobectví není. Z té skupiny, s níž pracujete, by to nikdo ani nedovolil. Někdy hostující herec má sklony k trochu sobeckému nebo povýšenému chování, ale v té atmosféře tam to rychle odezní a každý hostující herec tak rychle zapadne. Musíte s lidmi jednat s respektem. Když někdo přijde na plac, zvlášť lidi z Vancouveru. Sám jsem z Vancouveru a vždycky jsem chtěl být já ten první, kdo přijde a řekne „ahoj“. Myslím, že je to i prospěšné, pro lepší výkon a pro to, aby se cítili dobře. Je to jako v jakékoliv jiné práci, chcete se cítit dobře při tom, co děláte. Je to vlastně zábava. Jdete na den nebo dva do galaxie Pegasus. Oblečte se.
GW: A pak se vrátíte na oběd.
PMG: Přesně tak. Je to jako hra na policajty a zloděje ve vesmíru. Je to fantastické. Je to tak skvělá práce. Bože, chybí mi to. Opravdu moc mi to chybí.
GW: A necítíte zklamání? Odejít ve třetí sérii, kdy se všechno už pěkně vyvíjí?
PMG: Jistě, abych byl úplně upřímný, byl jsem hodně zklamaný. Byl jsem zklamaný, že nemůžu v seriálu pokračovat. Miluju ten seriál. A bylo to pro mě šokující a velké zklamání. Jak jsem řekl před tím, je to součást procesu. Už to nějakou dobu dělám, takže vím, že se ta hra takhle hraje. Takže samozřejmě musíte cítit zklamání, když odvádíte dobrou práci a navíc vás ta práce baví a když ji pak najednou nemůžete dělat.
GW: Jste od toho odtržen.
PMG: Ano, je to tak. Jste odtržen od toho, co děláte. Myslím, že se všechno děje z nějakého důvodu. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já to tak vidím. Možná teď začíná další kapitola mého života, i toho hereckého, ale je to něco, co nikdy v životě nezapomenu. A tenhle pocit v sobě vždycky opatrovat.
GW: Nedávno jsem na GW dával fotky z „A Dog´s Breakfast“ a psal jsem recenzi a musím vám říct – pěkné nohy!
PMG: Díky! (smích) Pískali na mě. Díky!
GW: Jak moc velká změna to byla, hrát v komedii?
PMG: Bylo to moc příjemné. Přímo skvělé. A zase, už jsem to říkal. Jsem hrdý na Davida a Jane a Johna Lenica, že tuhle věc dali dohromady. Na Davida, který je téměř v každé scéně. Myslím, že fyzicky přítomný nebyl snad jen ve dvou nebo třech scénách a navíc to ještě režíroval a napsal. A taky byl jedním z producentů. Byl to úžasný výkon. A pro mě bylo velmi zábavné hrát tři role najednou. Sláva těmhle lidem. MGM koupila práva na celosvětovou distribuci. To je moc dobře, je to skvělý film.
GW: Je to doklad dobře vykonané práce.
PMG: Myslím, že je to hlavně film samotný. Při prvním uvedení to byl ohromný úspěch. Vlastně myslím, že tenhle film má hodně co nabídnout. Možná vznikne spin-off sriál.
GW: To je vzrušující!
PMG: Ano a to všechno jsme stihli během natáčecí pauzy Atlantis. Je skvělé hrát jiné postavy. Totiž, Becketta miluju. Ale tohle byla prostě zábava. Postavu Colta jsem si moc rád zahrál. Ryan byl také skvělý. Měl jsem svoje jméno na židli a všechno a bylo to super. I detektiv Morse byla bezva postava. Neslyšíme její hlas, ale já jsem z ní aspoň udělal ošklivou ženskou. Jsem ošklivá žena, to přiznávám.
GW: Není to horší než Robin Williams.
PMG: Děkuji. Tak trochu jsem si hrál s takovým chraplavým hlasem a povídám Davidovi, že bychom to mohli udělat jako poctu Beckettovi, jakože z ní uděláme Skotku. Na tom jsme se pak shodli všichni. Tak je to taková stará skotská protivná ženská. Byla to zábava hrát starou ženu. Chris, který nám dělal make up, odvedl taky kus práce, když ze mě tuhle příšernou ženu měl udělat. Takže jsem vážně moc hrdý na všechny, kdo na tomhle filmu dělali.
GW: Bylo to strašné, vidět Davida Hewlett nahého?
PMG: Ano.
GW: OK (smích). Už se k něčemu dostáváme.
PMG: Tomuhle se vždycky smějeme – venku mrzne a leje, nejhorší možné počasí, a David tam leží nahý venku v bahně. A já tam stojím nad ním, v podpatcích a dívám se na jeho nahý zadek. Tak tam takhle jsme a na chvíli se odmlčíme a David se na mě podíval a já s výrazem jako „Co to děláme?“ a „Prosím, řekni, že tohle bude opravdu sranda.“
GW: Můžete porovnat Davida herce a Davida režiséra?
PMG: Myslím, že je tam očividný rozdíl. Musí se chovat úplně jinak. Ale i jak je David opravdu zábavný, práci bere vážně. Vždycky je připravený, vždycky ví, co má dělat, vždycky chodí včas a vždycky si dokáže poradit. A totéž pro něj platí jako pro režiséra. Pracoval opravdu tvrdě. Vždycky dokázal říct, co přesně chce. Myslím, že to je přesně to, co by měl umět správný režisér. Měl nějakou představu a zvládnout film takhle, když točíte s rodinou a přáteli, když už někdy je prostředí trochu napjaté, to už musíte mít silnou vizi a to David měl. A jako herec, to je to skvělé na práci s Davidem. Musíte být na jeho straně hřiště, protože on vždycky ví, co dělá. A já to miluju. Jako režisér je velmi dobře připravený a má toho hodně před sebou. Mluvili jsme o dalším filmu a sám říkal, že si tam nejspíš napíše jen malou roli, protože tohle bylo velmi stresující. Měli jsem málo času a David se musel potýkat s tolika věcmi najednou. Ale jak jsem už řekl, byl skvělý.
GW: Už jste film viděl kompletní?
PMG: Ano, viděl.
GW: Jste na něj pyšný?
PMG: Jsem na něj opravdu pyšný. Miluju to. Je to úžasná komedie. Viděl jsem ho ve Vancouveru. Měli jsme promítání se štábem a herci. Je to černá komedie a nebere se moc vážně. A Mars je hvězda. Zázračný pes.
GW: „Sanctuary“. Zahrál jste si v úvodním filmu, že?
PMG: Ano, postava jménem Wexford.
GW: Můžete nám o něm něco říct?
PMG: Damian Kindler a Martin Wood se mě zeptali, jestli bych si ho nechtěl zahrát. Je to podivná, rybě podobná postava. Nechci moc prozrazovat, ale je to důvěrník postavy, kterou hraje Amanda. S ní jsem měl jednu scénu. A k té postavě – zase jsme pro ní neměli hlas, tak mi řekli, abych s něčím přišel sám.
GW: Nezkoušel jste skotský přízvuk, že ne?
PMG: Není to skotské. Je to velmi odlišné, ale velmi zajímavé. Viděl jsem nedávno sestřih a vypadá to skvěle. Opravdu z toho mám dobrý pocit. Je to velmi inovativní, zajímavé a rozhodně něco, co tu ještě nebylo. Musel jsem nosit masku a tak to pro mě bylo nové. Je to taková trochu excentrická, bláznivá postava. Myslím, že ho ještě uvidíme.
GW: Ano, Damian říkal, že vás chce zpátky.
PMG: Opravdu to říkal? Skvělé (smích). Myslím, že to je něco, na co se fanoušci opravdu můžou těšit. Sci-fi fanoušci po tom určitě skočí. Je to skvělý projekt a já jsem byl rád jeho součástí.
GW: Byl jste teď na konkurzu. Podle čeho si vybíráte role? Co je pro vás důležité?
PMG: Musí to být dobře napsané a je jedno, jestli je to drama nebo komedie, prostě chci toho být součástí. Přečíst si něco, co je dobře napsané a mít i jen malou roli, tak i přesto si to chci zahrát. Když je to malý skvost….i mezi velkými projekty můžete najít tyhle malé klenoty. A to je to, co myslím. Jako herec chci hrát a dělat zajímavé věci. Nechci ztrácet čas kohokoliv, svůj nebo mých agentů, prostě některé věci jsou lepší než jiné a když se mi něco líbí, tak to udělám. Každý herec nemůže hrát každou roli. Hledám zajímavé scénáře a projekty, a když můžu točit s dobrým režisérem, je to o to lepší.
GW: Jste vystudovaný učitel, je to tak?
PMG: Ano, to je pravda
GW: Existuje něco, co byste rád učil? Máte nějakou představu třeba do budoucnosti?
PMG: Už jsem učil. Učil jsem herectví na filmové škole ve Vancouveru. Když jsem šel učit, tak jsem chtěl učit právě herectví. Teď nic takového neplánuju. Řídím lidi při konkurzech, což mě baví. Ale ano, studoval jsem učitelství. Je to něco, co jsem chtěl dělat. Před dlouhou dobou jsem to i dělal. Bavilo mě to, hlavně učit herectví. A bavilo mě hlavně rozebírání scénářů. Hodně mi to jako herci pomáhá, umět si rozebrat scénář na kousíčky a pochopit, co tím scénárista myslel. Takže bych určitě učil herectví, kdybych chtěl někdy zase učit. Ale zrovna teď to neplánuji. Chci zůstat hercem, což mě nesmírně baví.
GW: Takže kde byste rád na delší dobu zakotvil? Myslím místo i profesi.
PMG: (skotský akcent) No na té pláži s tou krásnou blondýnkou tamhle. Ahoj! Profesně, jak jsem řekl předtím, hlavně chci dělat zajímavé projekty. Kdybych se mohl dostat do jiného seriálu – i když nevím, jestli je možné získat tak blízkou skupinu lidí a přátel jako byla ta v Atlantis. Ale kdybych se dostal někam do seriálu, bylo by to skvělé. Filmy by byly fantastické, rád bych dostal příležitost takhle pracovat. Prostě zajímavé projekty.
GW: Chystáte se na nějaký con v nejbližší době?
PMG: Ano, mám na seznamu con v Chicagu.
GW: Creation con.
PMG: Ano, Creation v Chicagu a myslím, že mi nabídli ještě jeden. Nevím ještě, jestli to bylo už potvrzené, ale měl bych mít ještě jeden. Na Creation jsem nikdy nebyl, ani v Chicagu, takže se na to těším. A v červnu jedu na FedCon do Německa. Tam jsou taky skvělí fanoušci. A je hezké udělat si výlet do Evropy. Takže to snad zvládnu v červnu, do Chicaga a do Německa.
Z Gateworld přeložila Klenotka.