A synové božští vcházeli k dcerám lidským
E-mail:
Období: První série
Hlavní postavy: John Sheppard, Ronon Dex, Rodney McKay, Teyla Emagan, Elizabeth Weir, Erin – domorodá dívka
Stručný obsah: Tým SGA se po průchodu Branou ocitne na planetě, kde musí čelit důsledkům dávného zásahu Wraithů do historie osídlení.
„Znesvětili jste posvátné kolo! Kruh bohů!!!!“
Postavy v šedivých hábitech nebezpečně mávaly holemi a hrozily týmu v ústrety. John Sheppard zvedl paže ve smířlivém gestu, „přicházíme s dobrými úmysly, jsme přátelé!“.
„Nikdo nesmí projít posvátným kruhem! Posvátný kruh byl znesvěcen!!“ zahřímal muž, který vystoupil do popředí.
„Je to přece brána, portál..“ zakoktal Rodney McKay udiveně. “ K tomu slouží především – k cestování mezi světy…“
„Rouhači!! Musí být potrestáni!!“ Zahřímal dav.
Vůdce předstoupil před Ronona, kterého si zřejmě kvůli majestátnímu vzhledu a výšce vytipoval za velitele.
Oči se mu zúžili do štěrbin, když pomalu s důrazem na každou slabiku hrozivě zasípal: „Nikdo nesmí projít posvátným kruhem! Posvátný kruh je místo plození! Prochází jen ploditelé! A vy! Vy jste ho narušili!“
„Ploditelé?! Dobrý bože, to je jako z bible,“ zašeptal Rodney. „A synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim plodily syny!“
„Jo, jo! To taky znám,“ přikývl Sheppard nepřítomně, pomalu si připravujíc zbraň do pohotovostního režimu.
Teyla se nadechla a s co nejlaskavějším úsměvem, kterého byla schopna, pronesla: “ Jsme poutníci, ne nepřátelé! Nemáme v úmyslu Vám ublížit!“
„Chaa!“ Vůdce se ušklíbl a dav za jeho zády znovu zaburácel.
„Tohle nemá smysl,“ zašeptal Sheppard a nenápadným gestem zavelel týmu k obraně.
„Ani to nezkoušej,“ zazněl hlas za jeho zády a mezi lopatky se mu zaryla špička kopí.
„Myslete pozitivně,“ zahučel Ronon, „mohli jsme být už v téhle chvíli po smrti, ale nechali nás žít!“
„Pchá, to je útěcha. Žít !? A na jak dlouho?“
„Možná , že rozpoznají tvoji božskou podstatu Rodney a staneš se ploditelem!“ ušklíbl se Sheppard, zkoumajíc mříže jejich kobky.
„Myslím, že hlavní otázkou je, kdo jsou ti jejich ploditelé …“ přemýšlela Teyla.
„Myslíš nějaká rasa, která si tímhle předpotopním národem touží vylepšit svůj genofond?“
Sheppard si zadumaně setřel pot z čela a pomalu se sesul do sedu , aby si opřel záda o kamennou stěnu . Nic nenapovídalo tomu, že je tady potkají problémy. Normální zalesněná planeta s řídkým osídlením, odpovídající vývojem rannému středověku. Tak negativní přivítání nečekal! Původní snahou bylo navázat kontakt a provést rozumný směnný obchod.
„Vypadali docela normálně ne,“ odtušil po chvíli ticha McKay. „Teda myslím, žádní mutanti nebo tak něco!“
„Možná zplodit potomka s božím synem je jen výsadou vyvolených a všichni ostatní se rodí přirozeným způsobem…,“ Sheppard si zamyšleně prohrábl vlasy.
„Už tady dlouho nebyli,“ ozval se tichý hlas z vedlejší cely. „Pořád je všichni čekají a nikdo nepřichází, proto jsou u Kola bohů hlídky, aby daly včas znamení. Nejste první kdo narušil posvátný kruh, byli už jiní před vámi…ti kteří nebyli bohy.“
„Hmm a copak se s nimi stalo?“ Rodney se přilepil na mříže, ale do vedlejší cely neviděl.
Hlas pokračoval bez reakce na McKayovu otázku. „Vyvolené čekají a nejstarší z nich už uzavírá poslední kolo života, jen ona ví co se děje.“
„Máme společnost!“ Zavolal Rodney, když se na konci chodby ozvaly kroky a svit louče ozářil stěny v pozadí.
Místnost do které byl tým přiveden připomínala hradní síň. Za masivním dřevěným stolem sedělo několik mužů. Mlčky si měřili příchozí a jejich pohledy nevěstily nic dobrého.
„Nejstarší s vámi chce mluvit, “ řekl muž sedící ve středu. „Budete odvedeni na Místo setkání a Nejstarší rozhodne co s vámi bude dál!“
Eskorta se skládala z dvaceti strážců ozbrojených sečnými zbraněmi, kteří obklopili tým ze všech stran. Ronon ani po několika minutách chůze stále nenacházel možnost úniku. Snažil se navázat oční kontakt se Sheppardem, ale ten k jeho znepokojení nereagoval. Kráčeli tedy mlčky údolím, které bylo obklopeno neproniknutelnou hradbou lesa. Beze zbraní se Ronon cítil jako nahý.
„Jak to bylo dál s těmi dcerami lidskými, ke kterým vcházeli boží synové?“ prolomil ticho Sheppard.“
„Mám dojem, že rodily obry…“ odtušil McKay.
„Obry? Jako vysoké lidi?“ ožil Ronon.
„Zrůdy, mutanty, nebo tak něco.“ McKay s sebou polekaně trhl, když se setkal s Dexovým výhružným pohledem a snažil se neobratně vylepšit své tvrzení: „Ale všichni nebyli zrů … ehm…někteří byli náhodou dobří. Třeba Herkules!“
„Nepatří Herkules spíš do řecké mytologie?“ poznamenal Sheppard uštěpačně.
„No taky ho zplodila pozemšťanka s bohem, nebo ne?“ bránil se vědec.
„To mě podržte!“ Ronon ukázal na novou dominantu krajiny, která se náhle objevila za vrcholem zalesněného kopce.
„Co to je? Dobrý bože, vždyť to vypadá jako zřícená hnízdní loď!“ vykřikl McKay.
„Myslím, že to je zřícená Hive!“ Sheppard si mimoděk přejel dlaní přes hrudník.
Hive vypadala impozantně a nic ji neubíralo na hrozivosti ani to, že její trup byl rozlomen na dvě části. Černá masa organické hmoty postupem času zvětrala do odstínu šedé a na mnoha místech se stala živnou půdou pro růst rozmanité vegetace.
Ptáci si vytvořili hnízda v prasklinách lodi, z trupu vyhopsal zajíc a za ním se objevila skupina srnek.
„No není tohle zemský ráj?“ poznamenal stísněně Rodney, „ještě tu chybí Adam s Evou a had.“
„A nestačil by ti nějaký zapomenutý archaický Wraith?“ zašpičkoval Ronon.
„A támhle máš asi Evu!“ zašeptal Sheppard, když se v ústí chodby vedoucí do nitra lodi náhle objevila štíhlá silueta ženy.
Gracieznost pohybů neznámé všechny fascinovala.Vypadalo to spíš, že pluje vzduchem, než , že kráčí. Jako by se její nohy nedotýkaly zemského povrchu, nebo na ní působila gravitace planety jiným způsobem. Rozhodující, ale bylo, že se velmi rychle přiblížila téměř na dosah a tým se nezmohl na nic jiného než zírat. Žena se zdála být velmi mladá, bledé až průsvitné pleti a nadpozemský vzhled ji dodávaly její téměř popelavě plavé vlasy a dlouhé stříbřitě-šedé roucho.
Strážci uctivě ustoupili do pozadí a se sklopenými hlavami pokorně vyčkávali, jako by bylo nepřípustné hledět té ženě přímo do očí.
Ronon si s posledními zbytky své vůle uvědomil, že právě teď nastala ta vhodná chvíle pro útěk. Strážci, kteří zjevně nebyli v pohotovosti, blízkost lesa téměř na dosah….ale cítil, že jeho vůle mu už nepatří, do jeho mysli proniklo cizí vědomí a rozhlíželo se v ní.
Jako ve snu se jeden po druhém vnořili do temného ústí chodby, vedoucího do nitra lodi.
Ozbrojená eskorta je již nedoprovázela. Strážci se mlčky s gesty nehrané úcty rozloučili s neznámou a vydali se zpět.
„Nejstarší Vás očekává,“ sdělila jim žena , když se ocitli po průchodu Hive znovu na denním světle. Rodney, který ženě pohledem visel na ústech, si s hrůzou uvědomil, že ta se ani nepohnula , ačkoliv mu její hlas jasně rezonoval v hlavě. Vyděšeně se podíval na Shepparda a zaznamenal zmatek také v jeho tváři.
„Viděl jsi to, ona vůbec…“!
„Jo, jo Rodney. Uf!“ Sheppard si rozpačitě prohrábl kštici, „no uvidíme…“
Čím dále se vzdalovali od lodi, tím více se rozplýval pocit otupělé nemohoucnosti, jako by přítomnost Hive nějakým způsobem zesilovala mentální schopnosti jejich průvodkyně.
„Kam, kam nás vedete?“ osmělila se Teyla, ale téměř ve stejném okamžiku se týmu před očima zjevil cíl cesty.
„Chrám setkání,“ zazněl hlas neznámé, ale McKay při jeho zvuku raději sklonil hlavu , aby neriskoval pohled na ženina strašidelně semknutá ústa.
Nebýt zvláštních okolností a blízkosti Hive za zády, Sheppardovy smysly by přinášely do nervového centra jen samé libé pocity. Vyvolené se pohybovaly téměř přízračně. Johna napadla asociace s Labutím jezerem, které kdysi viděl v televizi a zdálo se mu dokonce , že ve větru slyší hudbu. Ženy byly půvabné a přívětivě se usmívaly, ačkoliv po určité době se zdály být jejich obličeje poněkud strnulé.
Chrám měl centrální stavbu kruhového půdorysu, která připomínala románskou rotundu a několik dlouhých atrií, připojených k hlavní budově, kde mezi štíhlými sloupy vlály ve větru průhledné závěsy.
Právě, když vstoupili mezi sloupy lemujícími jednu z chodeb, přiběhla k Sheppardovi půvabná dívka a trochu rozpačitě ho zatahala za rukáv. John si najednou uvědomil, že to co mu působilo tíseň a nedovolilo vnímat zvláštní krásu místa, byl nedostatek emocí ve všech těch podivných tvářích okolo. Tahle tvář byla jiná.
„Jsem Erin,“ vyhrkla dívka, „vaše průvodkyně. Já, já nejsem mezi vyvolenými dlouho a proto vám mohu přiblížit to, co potřebujete znát, aniž by jste museli cítit strach. Strach svazuje…“ dodala smutně a její oči se vyhnuly střetu s pohledy příchozích. „No aspoň, že pohybuje ústy!“ ulevil si McKay.
„Rodney!“ Sheppardovo obočí výhružně vyletělo k čelu, protože právě pocítil neodolatelnou touhu tu maličkou ochraňovat.
„Máme otázky,“ zahučel temně Ronon, kterému jeho šestý smysl neustále indikoval stín wraithské přítomnosti.
„Od toho jsem tady, prosím následujte mne,“ Erin se zatvářila jako člověk, který byl pověřen úkolem nad své možnosti, ale přesto se ho musí zhostit.
Stanuli v síni, která byla celá, včetně stropu, pokryta oprýskanými freskami znázorňujícími dávno minulé události. Erin se s nábožnou úctou postavila do středu sálu a s teatrálními gesty se dala do popisu zobrazených výjevů.
“ Je to názorné jak komiks,“ utrousil McKay, protože kresby zcela zřetelně zobrazovaly boj mezi Wraithy a Antiky. Jen vysvětlení, které podala Erin všem vyrazilo dech.
„Na počátku věků se stavitelé bran a naši bohové utkali ve veliké bitvě,“ dívka se nadechla a oči se ji rozšířily jako v transu, „boží synové bojovali udatně, ale jejich nepřátelé nechtěli dopustit osetí této země novým životem. Mateřská loď byla zasažena paprskem mocným jako tisíc sluncí a zřítila se. Bůh s bílými vlasy byl zraněn, ale přežil a naši předci, kteří putovali s ním také. Zachránili jej a on se jim odměnil.“
„To si dovedu živě představit,“ utrousil chmurně McKay.
Sheppard se podrápal na hrudníku a snažil se o hluboký nádech, protože strach mu právě začal svírat dýchací cesty a vyvolávat astmatický záchvat.
„Bůh a jeho pomocníci oseli naši zemi a poctili některé ženy svou přítomností,“ Erin se při těchto slovech podívala na Shepparda a tvář se ji zbarvila ruměncem, „my vyvolené jsme jejich potomky. Čas od času se narodí vyvolená a nese znaky určené prastarým bohem, takové znaky, které ji přivedou do Chrámu setkání. Být vyvolenou je velká pocta,“ dodala s dětinskou naléhavostí, jako by o této skutečnosti, chtěla přesvědčit především samu sebe.
Sheppard přešlápl z nohy na nohu a snažil se, aby jeho hlas zněl co nejlhostejněji: „Pověz Erin, přicházejí ti vaši bohové stále?“
Erin svěsila zklamaně ruce podél těla a povzdychla si: „Ne, už dlouho nepřišli“.
„Jak dlouho?“ zasyčel Ronon temně.
„Několik koloběhů…“
„Ta doba, kdy měli přijít už minula?“ usmála se Teyla vlídně, aby odbourala dívčiny obavy.
„Ano. Před čtyřmi koloběhy času.“
„Ehm, koloběh je zřejmě jeden kalendářní rok..,“ poučil přítomné McKay.
„Ne vážně, Rodney? Kdo by to byl řekl!“
„Není to akorát tak dlouho, kdy NĚKDO způsobil Velké probuzení Johne?“ ušklíbl se vědec. Erin se náhle zapotácela a přiložila si dlaně na spánky. „Nejstarší vás volá!“
Tváří v tvář Nejstarší musel John přehodnotit význam slova “ starý“. Žena stojící naproti nim byla velmi vetchá. Její vzhled odpovídal člověku, kterého vysál Wraith až na samou hranici života a smrti. Oproti své sešlé tělesnosti však vládla nezměrnou mentální silou.
Bledou kostnatou tváří ji prokmitl stín úsměvu, když si přečetla zmatené myšlenky svých nedobrovolných hostů.
„Zavolala jsem vás, protože vím, že mi podáte vysvětlení na mé otázky,“ zaskřehotal její hlas a Rodney si s jistou úlevou uvědomil, že její bezkrevné rty se pohybují.
„Myslím, že nemusíme odpovídat! Čtete v nás jak v otevřené knize!“ oponoval vzdorně Sheppard.
Stařena se usmála.“ Vím kdo jste a odkud přicházíte, ale nevím všechno a nerozumím všemu!“
Ukázala svou hubenou pokřivenou rukou na McKaye, „ty nejsi jako oni, ale vy všichni ostatní jste byli poctěni našimi bohy. Ty Teylo můžeš zůstat a stát se naší sestrou, tvoje krev nese známky boží přítomnosti. Ty Ronone Dexi, při vší nenávisti, kterou cítíš jsi jim víc podoben, než kdokoliv jiný. A ty Johne Shepparde, ty jsi byl bohy obdarován nejvyšším darem.“
John si přejel dlaní přes hrudník a přerývaně se nadechl. Vzpomněl si na bolest, která ochromila každičkou jeho buňku, když ho před časem vysával Wraith.
Nejstarší se odmlčela. Soustředěně pátrala v jejich myslích a probírala se obrazy, které ji vyvstávaly před očima.
„Stokrát opakovaná lež se stává pravdou,“ zašeptal trpce McKay, když se vyčerpaně svalili na kamenné lavice podél zdí síně, kam je po konci audience odvedla Erin.
„Musím vám něco říct,“ zašeptala naléhavě Teyla. Otočili k ní své hlavy.
„Ona je VELMI stará!“
„Pchá,“ ulevil si Rodney znechuceně, „opravdu zásadní poznatek…“
„Ne tak stará jak si myslíte, ona byla už několikrát oživena z hranice smrti a vrácena mládí, ona dostává od Wraithů to, čemu se říká nejvyšší dar!“
„Myslíš tím, že už míjí její čas a ona nechápe, proč bohové znovu nepřišli?“
„Ano Johne! Ona ví, že se děje něco zásadního, něco co podlamuje základní pilíře její víry!“
„Víry v to, že Wraithi jsou v jádru dobří hoši?“ ušklíbl se Ronon.
V síni se znovu zjevila Erin. Zamířila přímo k Sheppardovi, aby se mu k jeho překvapení, stulila k nohám.
„Jsi tak hezký,“ řekla a s nataženou rukou mu přejela po strništi na bradě. „S těmi černými vlasy, vypadáš jako můj otec před tím než zešedivěl! My vyvolené vidíme stárnout a umírat své blízké, protože náš čas ubíhá pomaleji!“
„Erin,“ John stiskl naléhavě dívčinu dlaň, „myslím, že bohové už nepřijdou, alespoň ne ti , kteří tu byli doma! Všichni nejsou hodní.“
„Hodní, dobrý bože!!“ ulevil si McKay.
„Ti, kteří přijdou, budou chtít něco jiného, než udržovat genetický experiment!“
Erin k Sheppardovi nechápavě vzhlédla.
„Nebudou chtít plodit syny?“
„Nejspíš ne! Budou chtít vaše životy!!“
„Dám svůj život bohům!“ vykřikla dívka plamenně.
„No já tedy ne!“
„Ok Rodney! Nikdo z nás!“
Dívčina dlaň se v Sheppardově sevření zachvěla.
„Něco se děje,“ zašeptala horečně a toporně jako loutka obrátila hlavu k východu a nezřetelně cosi mumlala.
„Erin?“
„Přicházejí Johne!“ Tváří se ji mihl nervózní úsměv a pak, aniž by ji někdo mohl zadržet, vyběhla z místnosti.
„Cítíte to?“ Ronon se chytil za hlavu, „ty vibrace, to hučení je pryč!“
„Přestali jsme je zajímat!“
„Myslím, že je nejvyšší čas,“ pobízel McKay ostatní, „tedy pokud se nechce Teyla stát boží nevěstou!“
Postupovali rychle vpřed. Vyvolené s nadšenými úsměvy zmateně pobíhaly po chrámu a týmu nevěnovaly nejmenší pozornost.
Sheppard se několikrát zastavil v chůzi a ohlížel se přes rameno. „Měli jsme ji vzít s sebou!“
„Ale no tak Johne, ta je ztracená!“ Teyla položila konejšivě Sheppardovi ruku na rameno.
Ronon si zaclonil oči a napjatě pozoroval oblohu. Cítil, že je jen otázkou čas, kdy se objeví první Wraithi. Náhle ticho prořízl strašidelný svist šipky .
Ronon strhl ostatní k zemi, ale k jeho úžasu se Sheppard, bez ohledu na nebezpečí vztyčil, aby se vydal zpět.
„Johne!“ zařval Ronon jako lev a jedním dlouhým skokem srazil Shepparda zpátky.
„Kam si myslíš, že jdeš? Ohrožuješ nejen sebe, ale i ostatní!“
„Jdu pro ní!“
„Dobrý bože,“ pokřižoval se McKay a nevěřícně zakroutil hlavou.
Šipka je minula, ale vzápětí se za ní objevily další. Dlouhé paprsky pročesávaly krajinu a sklízely “ úrodu“.
„Joohnee!“
Několik desítek metrů od místa jejich úkrytu se jako duch vyloupla štíhlá postava Erin. Zamávala prudce na tým a její hlas se tetelil štěstím, „jsou tady, konečně jsou tady!!“
„Eerrriiin!“ zaječel zoufale Sheppard.
Světelný paprsek, který kopíroval reliéf krajiny, neomylně zamířil k drobné postavičce.
„Jsou tady!!“ Erin rozpřáhla paže v radostném gestu a zmizela nadobro spolu s odeznívajícím svistem šipky.
Sheppard zaryl obličej do trávy a roztřásla se mu ramena.
Návrat zpět na Atlantis byl snadný. Krajina byla zpustošená a „úroda“ tak dokonalé sklizená, že už nezbyl nikdo, kdo by týmu kladl odpor. Kruh plození se stal místem, kterým přišla smrt. Dezorientované zbytky populace ztratily v jednom okamžiku, nejen svou víru a své blízké, ale v čase, který jim zbýval do další sklizně, musely najít nový smysl existence. Pokud chtěly přežít…
Sheppard mlčky s očima upřenýma k zemi minul Elizabeth, která týmu přiběhla v ústrety. „Johne, podej hlášení…“ zavolala dotčeně za jeho zády.
Teyla se smutně usmála a upřela na překvapenou doktorku tmavé oči: „Dej mu čas, zítra bude líp.“
Konec