8.2.2008 – Kate Hewlett interview

Kate Hewlett, setra herce Davida Hewletta, si ve svém nabitém pracovním programu našla čas na dvě účinkování v seriálu Stargate: Atlantis. Tam v epizodách „McKay and Mrs.Miller“ a „Miller´s Crossing“ hrála sestru Rodneyho McKaye, Jeannie Miller. Krátce před Vánoci, kdy se konečně na nějakou dobu usadila v Torontu, poskytla rozhovor Gateworldu, v němž mluví nejen o své roli v Atlantis, ale i o své další práci ve filmu, televizi a divadle.

GateWorld: Pro gateworld.net, jsem David Read a mám zase po nějaké době na telefonu slečnu Kate Hewlett, která se právě dostala z blizardu! Kate, jak se daří?

Kate Hewlett: Dobře! Jo, je tady opravdu hodně sněhu. Nevím, co se děje.

GW: Není to v Torontu běžné?

KH: To je, ano. Vždycky mě to ale překvapí, protože Toronto je jedno z těch míst, kde je jeden den hrozné horko a pak je najednou zima. Vánoční říše divů!

GW: Náhle klimatické změny. To je svým způsobem skvělé. Máte to hodně pestré, na druhou stranu to musí být frustrující pro váš šatník.

KH: Ano, a pro líčení! (smích)

GW: Mimo vašeho bratra, s kým byste chtěla mít v Atlantis víc společných scén?

KH: Zase bych ráda pracovala s Carterovou. Miluju práci s Amandou a navíc, ona má stejný pracovní rytmus jako David, takže pracovat s ní je zábava. Vtipkovat s ní je skvělé a ten rychlý dialog si opravdu užívám a taky si myslím, že je výborná herečka.

Taky bych ráda pracovala o něco víc se Sheppardem. Myslím, že je opravdu zajímavá postava. Má takový skvělý, suchý smysl pro humor. Opravdu, měla jsem s Joem jen jednu krátkou scénu ve druhé epizodě a bylo to super. Mám ho hodně ráda, protože je skvělý chlap. A je to taky zajímavá postava.

Taky myslím, že i Teyla je zajímavá postava. Nikdy jsem vlastně s Rachel nepracovala, kromě těch několika scén u jídelního stolu ve 3. sérii. A zase, ona je báječná herečka. Vážně je hodně talentovaná. Vlastně bych pro ni i ráda něco napsala.

GW: Má talent na všechno, zpívá, tančí a vlastně dělá všechno!

KH: Ano! Ano, je velmi talentovaná a taky je to ta nejpříjemnější žena. Opravdu taková je. Moc vám neodpovídám na otázku, že? Říkám se všemi! Opravdu mám ráda Jasona!

Je to skvělá skupina lidí. Opravdu jsem ale pracovala jen s Davidem a Amandou. Ve druhé epizodě to byla hlavně postava Henryho Wallace.

GW: Ano, je to skvělý herec, Steven Culp.

KH: Oh, ani po mně nechtějte o něm začít. Je úžasný, úžasný! Bylo neuvěřitelné s ním pracovat a je taky moc milý. Vlastně jsem s ním pořád v kontaktu. Je pěkné, když se tohle stane. To, že s někým pracujete a opravdu si padnete do noty. Jsem odhodlaná pro něj napsat nějakou roli, protože on je ten nejzajímavější muž.

Je to takový výborný herec a v jeho tváři se toho hodně odehrává. Nemusí toho moc dělat a přesto se už jenom v jeho očích odehrává takových věcí. Je fascinující to sledovat. A opravdu tvrdě pracuje. Měl ve svém scénáři tolik poznámek, ke každé scéně. To, co dělají herci běžně v divadle, on dělá v televizním a filmovém scénáři.

GW: Chce to mít správně udělané.

KH: A taky mívá záchvaty hihňání. Jako já. Což oceňuji! Je to strašné. Měli jsme s tím hrozné problémy.

GW: Jak hodnotíte „Miller´s Crossing“ oproti „McKay and Mrs. Miller“? Která byla zábavnější epizoda a na kterou se raději díváte?

KH: To je těžká otázka. Myslím, že jsou extrémně rozdílné. Ta první byla spíš takové usídlení vztahu těch dvou postav v seriálu. V „McKay and Mrs. Miller“ je mnohem víc humoru. V „Miller´s Crossing“ bylo víc akce, což myslím fanoušci ocení. Bylo tam pár vtipů, ale to té epizodě nedominovalo. Nevím, pro mě osobně…

GW: Obě je napsal Martin Gero.

KH: Ano, je to dobrý scénárista. Obě ty epizody jsou skvělé. Myslím, že dávám přednost „McKay and Mrs. Miller“….Ne, nevím. Opravdu nevím. Líbila se mi ta temnost „Miller´s Crossing“. Hodně. Taky jsem se na place cítila lépe. Někdy, když sleduji „McKay and Mrs.Miller“, tak jsem dost kritická. V „Miller´s Crossing“, no, to jsem vlastně viděla celé jen jednou, tak pak taky možná budu kritická!

GW: Povedlo se vám tu postavu rozvinout. Víte už víc, kdo je, než jste to věděla před rokem?

KH: Myslím si, že ano. Ano, asi ano. Doufám, že jestli dostane šanci se vrátit, tak bude pokračovat v růstu. Není to jen McKayova sestra. To nestačí k budování postavy. Myslím, že „McKay and Mrs. Miller“ byla o tom, ukázat ji a říct: „Tohle je McKayova sestra.“ Ta, co k ní mluvil v „Letters from Pegasus“. Odkazuje na jiné epizody. Od Jeannie se toho hodně čekalo a já myslím, že ta novější epizoda je pěkná právě proto, že ukazuje, jak Jeannie zapadla.

GW: Přesně tak. A ukazuje taky, jak ten vztah mezi sourozenci pokročil. On nezapomněl, že se ona snažila si k němu najít cestu.

KH: Ano. Někdy jdu na internet a sleduji, co si lidé o těch epizodách myslí. Myslím, že spousta fanoušků má problém s tím, jak zlá je Jeannie ke svému bratrovi a já myslím, že pro mě – měli byste slyšet mě a Davida spolu mluvit. Jsme krutí! Jsme jeden ke druhému tak krutí. Ale vzájemně se moc milujeme a to je asi přesně to, jak sourozenecký vztah někdy funguje. Myslím, že tohle pošťuchování je způsob, jak můžete zakrýt svoje city. Nemůžete pořád říkat „miluju tě“. Takhle to nefunguje. Líbí se mi, když se trochu víc sbližují. Ukazuje to, že se tam toho děje mnohem víc.

GW: Ano. „Jsem frustrovaný tím, co se teď děje, ale nakonec, miluju tě a všechno bude v pořádku. Když to přežijeme.“

KH: Ano, když přežijeme. A nanité neznamenají, že umřu.

GW: Rodney, který nemá děti, se mnohem víc zajímal o útěk, kdežto Jeannie se zajímala o osud té dívky. Kdybyste v té situaci byla vy, k čemu byste se přiklonila?

KH: Kdoví, co bych v dané situaci udělala? Nejspíš bych tam odtud byla co nejrychleji pryč. Nevím. Ale v mém ideálním světě, kdybych byla tím člověkem, za jakého se považuji, tak bych asi zůstala, myslím. Rozumím tomu. Sympatizovala jsem s Henry Wallacem, ale opět, možná to bylo kvůli modrým, smutným očím Stevena Culpa. Ale myslím, že v té postavě je hodně bolesti. Nevypadal jako ten špatný. Vypadal jako dobrý člověk. Jenom řešil problémy špatným způsobem.

GW: No, ztratil ženu, teď ztrácí dceru. Před svýma očima. Vyřešení jeho situace na konci epizody bylo pro hodně fanoušků vzrušující. Sheppard přemluví Wallace, aby se obětoval Wraithovi. Názory fanoušků se hodně liší. Jaký je ten váš?

KH: Myslím, že to bylo skvělé. Bylo to temné a překvapivé. Vyznělo to velmi silně a bylo to rozechvívající.

GW: Ano, bylo to hodně jiné.

KH: To jo. A nemyslím si, že ho musel až tak přemlouvat. Mám dojem, že Henry Wallace by stejně o moc déle nežil. Byl úplně zlomený a ztratil všechno, co pro něj mělo nějakou cenu. Myslím, že mezi Jeannie a Wallacem bylo spojení. Jediná věc, kterou mohl udělat, aby měl jeho život smysl, bylo něco vrátit. Takže si myslím, že tohle bylo vlastně velmi chytré. Sheppard to nemusel ani říkat a on souhlasil. Takže se mi to opravdu líbilo. Myslím, že to bylo pěkné. Mám tyhle temnější momenty v Atlantis ráda.

GW: Co nám můžete říct o vašem návratu v epizodě „The Last Man“? Víme, že Sheppard najde po návratu z mise město opuštěné uprostřed pouště, ale co se týče role Jeannie, o té se nic neví. Můžete nám to přiblížit?

KH: Je to tak trochu „mrkněte a minete mě“. Je tam takový sestřih a já v něm jsem. A to je vlastně ono. Ale je to skvělá epizoda. Velmi vzrušující. A David tam toho má hodně na práci a je v tom opravdu dobrý.

GW: Skvěle. A ten sestřih, je nějak spojený s 5. sérií? Je nějaká šance, že budete v premiéře 5. řady?

KH: Doufám? Nemyslím si. Je to o tom – vlastně to záleží na situaci. Nevím. Doufám. Zasejme zrnko naděje.

GW: OK! Takže je naděje? Nevím, v jaké scéně v té epizodě jste, jestli je to třeba flashback nebo tak.

KH: Jo, je to víceméně flashback. Ale mohl by souviset s jinými epizodami. Jsem záhadná. Jsem dost záhadná?

GW: Ano, jste dost záhadná.

KH: Před třemi týdny jsem dělala rozhovor a to bylo ještě předtím, než běželo „Miller´s Crossing“. Na každou otázku jsem odpovídala „něco se stane a někdo zareaguje“. Byl to ten nejhorší rozhovor, protože jsem myslela, že nemůžu nic říct. A na konci rozhovoru mi řekli, že ho vydají až potom, co ta epizoda poběží. Vypadala jsem jako ten nejnudnější člověk. Hrůza!

GW: No, chcete zpátky, ne?

KH: Ano, to určitě chci.

GW: Už je to rok, co jsme spolu naposledy mluvili. Děje se něco nového? Říkala jste, že chystáte pár nových věcí.

KH: Ano! Hodně jsem se stěhovala. Z nějakého důvodu se pořád stěhuji. Byla jsem pět měsíců ve Vancouveru, pak jsem byla pět týdnů v New Yorku a před dvěma týdny jsem se vrátila do Toronta. Stěhovala jsem. Bylo to vzrušující.

GW: A považujete každé z těch míst za domov, nebo se odstěhujete s tím, že už se nikdy nevrátíte?

KH: Vlastně nejsem doma ani na jednom z těch míst (smích). Jsem věčný bezdomovec. Nevím, proč to dělám. Vlastně jsem si ve Vancouveru pronajímala bydlení od mého táty a byl to velmi dobrý nájem. Byl to krásný, krásný dům v Kitsilanu.

Pak v New Yorku, tam jsem měla práci a byla jsem tam pět týdnů a to jsem se stěhovala každých pár dní. Bydlela jsem různě, protože jsem byla třeba u přátel, v hotelu nebo v dočasném podnájmu.

GW: Mělo to něco společného s hraním?

KH: Ano, „Humans Anonymous“, který jsem napsala pro Fringe Festival před pár lety nebo to vlastně bylo před rokem a půl. Přijela se na to podívat jedna žena z New Yorku. Líbilo se jí to a projevila zájem o produkci v New Yorku. The Bridge Theater Company. Jsou úžasní.

GW: Ano, slyšel jsem o nich. Lidé okolo Stargate o nich moc dobře mluví.

KH: Jsou opravdu, opravdu dobří a jejich cíl je dostat kanadské hry do New Yorku. Spojit ty dvě kultury dohromady. Dělají obojí, americkou i kanadskou práci, ale jsou v tom elementy obou. Je to skvělé.

Takže ano, viděla to a líbilo se jí to. Takže to tam vzala. Minulý rok jsme dělali první zkoušky a šlo to dobře. Mluvili se mnou o možnosti to prodloužit na 90-ti minutovou hru. Chvíli jsem na tom ve Vancouveru pracovala a mám teď verzi o dvou aktech. A přesně to jsme tam dělali.

Původně to mělo 55 minut, protože to bylo pro Fringe. Všechny hry tam mají míň než hodinu, pokud nejste v 90-ti minutovém úseku, což nebyl můj případ. Takže to mělo 55 minut. Mně osobně to připadalo ukončené. Cítila jsem, že není způsob, jak to udělat delší a dokonce jsem jim psala e-mail, kde jsem jim to napsala, že to nejde napsat delší.

Šílela jsem z toho. Snažila jsem se psát. Nemohla jsem na nic přijít. Pořád jsem si říkala, že to nejde, je to nemožné to napsat, že to nedokážu. A další den jsem si k tomu sedla a začala psát. A pak jsem už jenom psala a psala a psala a měla jsem plno nápadů, jak tu hru rozšířit.

GW: Fungovalo to.

KH: Bylo to jako „dobře, máme 45 nových stránek“ (smích)

GW: To muselo být těžké. Když máte scénář, ke kterému musíte přidat dalších 35 minut nebo víc, to musí být dost namáhavé.

KH: Je to velmi zajímavé. Je to opravdu zajímavý projekt, protože má začátek, prostředek a konec a já jsem prostě nemohla jen tak přidat pár minut na konec. Musela jsem najít místa, která byla potřeba vyplnit…a napsala jsem si pro sebe monolog.

GW: Takže tam hrajete!

KH: Zní to jako klišé. Vždycky jsem tam hrála. Mám jednu z nejmenších rolí. Je to jen taková postavička, která se tam objeví. Původně to bylo jenom vtip-vtip-vtip.

A pak jsem jí v té nové verzi musela dát nějaký příběh. Tak tam má malý monolog o tom, jak jí zemřela matka. Myslím, že to vyšlo dobře. Teď už asi budu produkovat jenom tu delší verzi, a ne tu kratší.

GW: Máte tak prostor tu hru rozšířit a trochu ji zdramatizovat.

KH: Ano, je hodně jiná. Je to pořád komedie, ale má v sobě víc vážnosti a to se mi líbí.

GW: Byla jste potěšena přijetím „A Dog´s Breakfast“? Vedlo si to tak dobře.

KH: Je to úžasné, že? Já vím. Jeho první film! Byla jsem opravdu šťastná s tím, že to převzali Warner Brothers a že teď máme na začátku filmu jejich lva. A ano, DVD a všechno. Někdy jdu do Best Buy a dám ho navrch.

GW: Ano, dělal jsem totéž, až na to, že já nejsem na obalu. Musel jsem jít do Best Buy, abych si ho mohl koupit. „Nemůžu tomu věřit! Je to na DVD!“

KH: A já na to zase říkám: „Proč je to schované za všemi těmi blockbustery? Kupte si Davidův film!“

GW: Vy myslíte v regálu, ne v košíku!

KH: Myslím v regálu! Bylo to drzé a nevím, proč vám to říkám. Dala jsem to dopředu. Měli toho jen dvě kopie!

GW: To bylo dobré! Pravděpodobně se ostatních kopií zbavili.

KH: Možná! Možná objednali jenom dvě kopie. Nevím.

GW: Vsadím se, že jich měli víc. U nás v Best Buy jich měli hodně a to je obchod u nás dost velký.

KH: Dobře. Bylo to docela vzrušující. Je to takový dobrý film a taky vtipný. Udělal na mě psaním a režií a vším velký dojem.

GW: Je to chytrý film. Jaké jsou vaše oblíbené scény z filmu? Když se na to podíváte z pohledu diváka.

KH: Já jsem zaujatá, protože se na sebe nerada dívám a vím, že lidi to celou dobu říkají. Je opravdu těžké sledovat sama sebe. Hodně mých oblíbených momentů je s Davidem. Když jde David na dvorek. Je to dlouhý záběr, jak jde a jde a jde a zakopává. A hodně těch fórků co dělal, mě zabíjelo.

GW: To bylo skvělé! Byl to opravdu on, nebo to za něj dělal James Bamford nebo nějaký jiný kaskadér?

KH: Oh, ne, byl to opravdu on. Jsem překvapená, že si nezlomil každou kost v těle, když točil tu scénu. Doslova si sedl pod auto a celé to udělal sám. Byl blázen. Měl tolik práce. A do té scény šel naplno. Dělal to sám. A proto se mi asi tak líbí, protože ho to bolelo (smích).

GW: Bylo to působivé. To vám povím. Na čem jiném, jste kromě „A Dog´s Breakfast“ společně s Davidem pracovali? Existuje něco, protože je těžké udělat něco takového.

KH: No, nevím, jestli jsem vám to minule říkala, ale najal si mě, abych mu napsala hudbu. A vyhodil mě. Bylo to poprvé, co mě někdo vyhodil!

GW: Co to bylo za práci?

KH: Nepamatuji si, co to bylo. Myslím, že to bylo pro internetovou stránku. V tu dobu nebyl herec. Vzal si pár let volno, jen jednou v jeho kariéře, si dal od hraní oddech a dělal počítačový a internetový design. Šla jsem do toho, napsat mu tu hudbu, ale vlastně jsem se…moc neukázala.(smích) Takže vlastně moje vina.

Co se týče hraní, tak tenhle film byl naše první herecká spolupráce. Myslím, že je to proto, že David hraje už od mládí a já se dostala k herectví brzy, ale profesionálně pravděpodobně ne dřív než po konci vysoké, řekla bych. A možná ani ne po skončení herecké školy. Tam jsem vlastně poprvé začala chodit na konkurzy.

Měli jsme rozdílné cesty a myslím, že chtěl, abych to dokázala sama za sebe, což oceňuji. Nechtěla bych, aby má první práce přišla od bratra. Pracovala jsem sama za sebe. Dělala jsem „11 Cameras“ a hodně jiné práce. Takže pak to bylo tak, že jsme oba ve stejném oboru. Oba pracujeme. Pracovala jsem méně než on, ale pracovali jsme oba.

Takže pro mě napsal tu roli. A já jsem za to tak vděčná. Byla to taková skvělá role. Naučila jsem se tolik o tom, co to znamená mít někde jednu z hlavních rolí, než když někde strávím jenom pár dní.

A „11 Cameras“ bylo jiné, protože jsem dělala 19 epizod. Ale to bylo přímo do kamery a to je jiný styl hraní. Takže „A Dog´s Breakfast“ bylo poprvé a byla to dobrá zkušenost. Rozhodně s ním chci znovu pracovat v mnoha různých směrech. Ráda bych pro něj hrála v něčem, co jsem napsala já a ještě raději bych byla, kdyby režíroval film, který bych pro něj napsala. Myslím, že je opravdu skvělý režisér. A má dobrý smysl pro komedii. Moc lidí ho nemá. Dobrý smysl pro načasování a tyhle věci.

GW: No, každý, kdo ho potká, odchází s bolestí žaludku, protože se tak moc směje.

KH: Ano, přesně tak!

GW: Neočekáváte, že potom, co vidíte Rodneyho v televizi, toho bude mít David v sobě z McKaye tolik. To je opravdu překvapení.

KH: Je to zvláštní, protože pokaždé, když má někde velkou roli, tak mu lidi říkají, že je to jako on. Že je v té roli přesně takový, jako ve skutečnosti. Se seriálem „Traders“, to bylo pořád, že je tam tak zábavný, ale že je to prostě on. A pravda je taková, že je tak dobrý herec, že v každé roli působí tak přesvědčivě a lidé si proto myslí, že je stejný jako postava, kterou hraje. Je to pravda. Když ho potkáte, není moc jako Rodney. Určitě jsou některé části osobnosti – ty hodně otravné části – které mají společné, ale je velmi, velmi zábavný a je velmi milý a velkorysý.

GW: Ano, s tím musím souhlasit. Děláte ohromné množství divadelní práce. Dáváte ji přednost před prací v televizi?

KH: Ještě před třemi lety bych řekla ano, ale teď dávám přednost filmu a televizi. Cítím se tam lépe. Nevím, kdy se to stalo, ale v jednu chvíli jsem se začala cítit lépe ve filmu než v divadle. Miluji divadlo a to je jiné. Divadlo, které dělám teď, jsou většinou společné práce, anebo věci, které jsem napsala, různé druhy tvorby. Zrovna teď pracuji na hře s Unspun Theatre, což je úžasná společnost. Pět lidí nás to napsalo společně. Je to velmi, velmi divadelní kus. Hraji tam, myslím, pět různých postav za hodinu. To je věc, kterou ve filmu dělat nemůžete. Nemyslím si, že bych někdy přestala pracovat v divadle, ale co se týče přímo hraní, to budu raději dělat ve filmu než v divadle.

GW: Než jsem skončil školu, dělal jsem film s herci, kteří pracovali většinou v divadle. A vypadalo to, že jim to nějak nesedí, protože byli zvyklí přehánět a přehrávat pro publikum, které bylo daleko. Je to hodně jiné.

KH: Chvíli to trvá, než se člověk přizpůsobí.

GW: Takže poslední, na čem jste pracovala, byla hra „Humans Anonymous“. To je pro teď vše nebo chystáte něco dalšího?

KH: V tuhle chvíli dělám The Collective a jmenuje se to „Don´t Wake Me“ a je to pro divadelní festival v Torontu. Je to ta hra, o které jsem říkala, že ji píšu s dalšími lidmi. Je to o muži, který se dostane do rvačky a přijde o oči. Oslepne kvůli rozbité lahvi a ponořuje se do světa snů, kde vidí. Ve skutečnosti je slepý, ale ve snech vidí a jeho sny jsou ve stylu film noir. Jazyk je skvělý. Je to staromódní styl jazyka, v noir stylu. A bude to v lednu.

Je to docela těžká práce. Vlastně, Brendan Gall, který hraje Kaleba (manžela Jeannie Miller – pozn. překl.), je jedním ze spoluautorů. Pracovali jsme spolu několik let, Brendan a já, a on bude asi brzo vládnout světu. To je moje teorie. Jeden z nejlepších nových autorů v Kanadě. On a žena jménem Cana Moskovich jsou moji dva nejoblíbenější autoři v Torontu. Ale je taky úžasný herec a fantastický režisér, a nemůžu se dočkat, až uvidím, kam dojde. Jsem ráda, že se taky objevuje v Atlantis, protože se teď přesouvá k filmu a televizi.

GW: A pokaždé, když se objeví, tak jste tam s ním. Vidíte ho při práci.

KH: Ano, je skvělé s ním pracovat. Vlastně my spolu zase tak často nehrajeme. Několikrát byl můj režisér, anebo jsme spolu něco psali, ale kromě pár improvizací jsme spolu jinde než v Atlantis nehráli. Byla jsem ráda, že v té minulé epizodě měl větší roli, protože to byla pěkná scéna, hrál v ní s Davidem. Ta scéna, kde říká:“Přiveď ji zpátky. Přiveď Jeannie zpátky.“

GW: Nečekal jsem tam takovou scénu.

KH: Ne. To byla zase ta temná stránka, o které jsem mluvila. Byl tam nějaký konflikt, vinil Rodneyho.

GW: No, Rodney tentokrát znal jeho jméno. To je pokrok! Máte teď v plánu nějaké cony?

KH: Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale měla bych se objevit na Pegasus Three v Anglii. Právě jsem dostala hlavní roli ve filmu. Snažím se nějak vymyslet, jak to sladit, ale bojím se, že nepůjde obojí najednou. Opravdu doufám, že budu moct na Pegasus Three, protože jsem si tam loni užila spoustu legrace. Ráda bych jela, ale musím to nějak vymyslet s rozvrhem. Co potom, to nevím. Nemám v plánu žádné další cony, ale byla jsem na jednom v New Jersey a moc jsem si to užila a ráda bych jela na nějaký další con.

Rozhovor pro Gateworld dělal David Read, pro sga-project přeložila a upravila Klenotka