Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • 6.10.2007 – Interview s Torri Higginson

    Torri Higginson, představitelka doktorky Elizabeth Weir, nedávno poskytla rozhovor pro Gateworld. Otevřeně mluví o tom, proč je ve 4. sérii už jen jako vedlejší postava a proč se tak stalo. Také dá nahlédnout do své vlastní herecké budoucnosti.

    GateWorld: Jsem David Read a mám na telefonu báječnou Torri Higginson. Torri, vítám vás a moc děkuji za váš čas.

    Torri Higginson: Není zač a díky za to „báječná“ (smích)

    GW: Torri, abych byl upřímný. Nová série ještě ani nezačala a už mi chybíte.

    TH: Propána! (smích)

    GW: V kolika epizodách se tedy nakonec objevíte?

    TH: Formálně čtyři, ale je to vlastně dost roztažené. Ve skutečnosti dvě, formálně čtyři.

    GW: Předpokládám, že asi v úvodním dvoj-díle „Adrift“ a „Lifeline“?

    TH: Ano, myslím, že tu první většinu času prospím. Řeknu vám, to je jeden z mých nejlepších hereckých výkonů.

    GW: Byl jsem letos na jaře na place a byla tam scéna vás s Rachel, kde má Rachel na sobě ochranný oblek. To bylo tedy z „Lifeline“?

    TH: Ano, to muselo. Z druhé části dvoj-dílu.

    GW: Jaký pocit máte z téhle epizody v porovnání s předchozími, kde jste měla velkou roli?

    fotoTH: Myslím, že tahle série se trochu posune, s novými postavami a herci. Ale pro mě ty první epizody byly stejné jako to, co jsme dělali poslední roky. Jejich tón se ještě tolik nezměnil. Myslím, že se nejspíš začne měnit až po prvních dvou epizodách.
    Ale myslím, že je to docela podobné. Jistě to bylo také trochu jiné. Pro nás všechny to bylo zvláštní, protože jsme věděli, že se toho hodně změní a každý se tomu také jako herec přizpůsoboval po svém. Pro postavy to bylo jasné.

    GW: Byly tyhle změny k dobrému? K vylepšení celistvosti seriálu?

    TH: Ano – televize je velmi složitá a Stargate je neobvyklá. Mít seriál, který běží deset let je velmi ojedinělé a velmi složité. Muselo se udělat hodně změn, aby to zůstalo svěží. SG-1 je pozoruhodná v tom, že to dokázali dělat deset let. Vím, že Daniel umřel a vrátil se zpátky. Ale v celku to byla pořád ta samá skupina. Myslím, že to je pro ně docela úspěch. Rozumím tomu, proč udělali tolik změn a myslím, doufám, že to seriálu dodalo nový, čerstvý nádech.

    GW: Představovala pro vás 4. série v některých ohledech hereckou výzvu?

    TH: Trochu. Byla tam jedna epizoda, která mě opravdu zaměstnala. Znamenala pro Elizabeth zajímavou emocionální oběť. Bylo skvělé ukázat tu její ochotu se pro všechny obětovat. To bylo pěkné. Ale nemyslím, že to byla nějaká výzva, protože tohle je pro ni něco velmi přirozeného. Všechny tyhle postavy se někdy ocitly v situacích, kde by jeden pro druhého zemřel. Takže to nebylo zase tak velké, ale bylo báječné ji ukázat právě takhle v jejích posledních chvílích.

    GW: Takže je to tentokrát na ní skočit do rány?

    TH: Ano, pro tentokrát bude mít Rodney a Sheppard pauzu. (smích)

    GW: Ze spoilerů víme, že budete mít co do činění s Replikátory. Co nám o tom můžete říct?

    TH: Replikátoři jsou hodně zajímavý nápad. Poprvé se představili v SG-1. My jsme je párkrát ukázali. Jsou také skvělí pro sci-fi svět, protože vždycky znamenají bezpočet možností. Nikde není konec příběhu, protože pokud jeden nepatrný, malý kousek Replikátora přežije…všechno začne znovu.
    Myslím, že je to skvělé. Hodně mě to bavilo. Ale ona si s nimi [Replikátory] rozhodně hraje. Bylo to zajímavé, protože si něčím podobným už prošla v epizodě „The Real World“. Takže na začátku velmi emotivně reaguje a musí si zvyknout a naučit se je přijímat na jiné úrovni. A to je hodně zajímavé.

    fotoGW: Měla jste tento rok šanci pracovat s Davidem Ogdenem Stiersem?

    TH: Ano, měli jsme spolu fantastickou scénu. Kruh světla. Dobře si na to vzpomínám. Bavilo mě to a pracovat s ním byla zábava. Byla jsem velmi příjemně překvapená.

    GW: Můžete nám říct, jaké okolnosti vedly k tomu, že se z vás stala jenom vedlejší postava?

    TH: Nemůžu vám říct nic. (smích) Nebyla jsem součástí toho rozhodnutí, takže vám nemůžu říct nic o tom, co je k tomu vedlo. Ale můžu spekulovat. Abych byla upřímná – a já je za to neodsuzuji – věřím, že cítí oddanost k lidem z SG-1 a když věděli, že seriál skončí, pokusili se najít způsob, jak ty lidi, kterým byli deset let oddaní, udržet naživu a já je za to obdivuji. Existuje tu hodně oddanosti a myslím, že to od nich bylo skvělé a laskavé.
    Myslím, že moje postava – nikdy jsme pro ni nenašli místo. Myslím, že za to může být trochu zodpovědný každý, samozřejmě včetně mě. Takže tohle bylo asi ono. Mysleli si, že tady mají ženskou postavu, kterou už nejsou schopní pořádně rozvinout.
    Bylo tolik epizod, kde jsem byla jenom v pozadí a to pro mě nebylo motivující. A myslím, že si řekli: „Proč ji platíme, když je jenom v pár scénách?“ Víte, co myslím? Dává to smysl. Je to moje spekulace a myslím, že dává smysl.

    GW: Očividně ne každý štáb je úplně slučitelný. Třeba Rainbow Francks. Skvělý herec, ale ve dvaceti epizodách nedostal skoro žádný prostor.

    TH: Ano. Atlantis je v tomhle hodně náročná, protože má dost hlavních postav. SG-1 byla hlavně o čtyřech hlavních postavách, a my jich měli tolik, to bylo velmi náročné. Nejenže píšou pro dvě odlišné série, ale dělají 40 epizod za rok, ale jedna z těch sérií má osm pravidelných postav. Jak vzdát poctu všem těm příběhům? Vzali si hodně velké sousto.
    Mně to chybí. Očividně mi to chybí. Bylo to skvělé místo na práci, výborné prostředí a obdivuhodní herci. Štáb byl vynikající. A fanoušci, pořád jsem ohromena tím množstvím jejich podpory.
    Pro mě je to skvělý krok, protože jsem radši někde, kde můžu pracovat a kde mám co dělat, než jenom stát. Takhle jsem to myslela. Všechno se to vyřešilo, jak nejlépe mohlo. Myslím, že je to tak dobré i pro ostatní, protože to mohlo být těžší. Každý chápal, že takhle to bude nejméně bolestivé.

    GW: Tohle je pro postavu Elizabeth změna. Odložme skutečnost na chvíli stranou. Nabídlo tohle vaší postavě nějakou výraznou zodpovědnost v samotném příběhu?

    TH: No, trochu. Určitě. Situace se vyvine tak, že ona jediná ji může vyřešit. To řešení vyžaduje hodně odvahy a znamená velkou oběť. Ale zase si myslím, že to v ní už bylo. Měla v sobě tuhle obětavost od prvního dne. Všichni ji mají. Vzdali se svých životů a přestěhovali se do galaxie Pegasus, kde každý týden riskují život. Takže je to v ní, ale vždycky je obklopena lidmi, kteří jsou v ten moment schopnější to řešit. A v tuhle chvíli, je to ona, kdo je schopný tu situaci vyřešit. Bylo pěkné tuhle část ukázat. Ukázat, že to nebylo tak těžké udělat…je to snadné. Brnkačka.

    fotoGW: Takže z její strany tam nebylo žádné váhání? Prostě si řekla, že je to jediný způsob, jak zachránit svoje lidi a tak šla a udělala to?

    TH: Přesně tak.

    GW: Když jsem s vámi posledně mluvil, řekla jste, že až s vámi budu mluvit příště, mám se zeptat na epizodu „Sunday“. Takže se zeptám teď. Už jste tu epizodu viděla?

    TH: Ano, viděla.

    GW: A co si myslíte?

    TH: Byla těžká, hlavně po herecké stránce. Byli jsme všichni velmi smutní, že Paul odešel a navíc bylo to matoucí, protože už jsme cítili ty změny a posuny, které se pak staly. Druhý seriál byl zrušený, takže všichni byli smutní a cítili s Paulem, ale taky si myslím, že se každý cítil dost nejistě, jako „Co to znamená? Kam jsme došli?“
    Ale na druhou stranu jsme si natáčení užívali. Byla to jedna z prvních epizod, kde bylo vidět, co se děje mimo pracovní dobu a to přátelství – ne formální přátelství – to dostalo šanci se víc rozvinout. Hodně částí mě tam bavilo. A byla jsem smutná v poslední scéně, kdy hrají dudy a on je odnášen bránou.

    GW: Bylo těžké to natočit?

    TH: Takovým podivným způsobem to moc těžké nebylo – děláte tu postavu každý den, ostatní herci taky, takže hranice mezi postavami a herci, se stává, když pracujete, velmi tenkou, což je skvělé. Takže to ani nevyžadovalo moc hraní, protože jsme všichni opravdu litovali ztráty Paula. Nebylo těžké to hrát, ale bylo to těžké po emocionální stránce. Dává to smysl?

    GW: Ano, naprosto! Ale když pomineme tuhle ztrátu, vaše postava tady dostala šanci se o trochu rozvinout.

    TH: Vím, a líbilo se mi to! Líbilo se mi být spolu s Rachel, s Teylou, tak lehkovážná. Nikdy jsme ji takhle neviděli. Rozhodla jsem se to udělat a být opravdu neohrabaná. A byla moc zábava to dělat. A on byl báječný herec. Nejdřív mi řekli, že je to mladší herec a já byla opravdu naštvaná. „Neudělejte z ní někoho na mladé kluky!“ (smích)

    GW: Ano, to není zrovna ten nejlepší obrázek o velící.

    TH: Ano, vůbec. Chce někoho chytřejšího než ona a silného. Takže to bylo trochu zvláštní. Ale on přišel sršící energií a uzemnil mě. Jo, dávalo to smysl, proč ji přitahoval. A řekla jsem tam něco, co bylo jako z filmu „Když Harry potkal Sally“:

    GW: Myslíte, že by jejich vztah měl šanci, nebo to pro něj byl jen flirt?

    TH: Myslím, že to do té epizody bylo dáno hlavně jako taková falešná stopa, která měla odvést pozornost od toho, co se na konci stane Paulovi. Myslím, že kdyby chtěli v tom vztahu pokračovat, jasně by to tam řekli. Ale ona řekla, že to nemůže udělat. Nemá žádný volný čas, nemá žádné náhradní části mozku, které by jí umožňovaly se nechat někým rozptylovat. Takže pokud to není o citech, ale jde jenom o fyzickou přitažlivost, tak by to nikdy neudělala.
    Myslím, že by to stejně nefungovalo, ale myslete si, že jsme to třeba uložili k ledu a už bychom ho nikdy neviděli.

    GW: Myslíte si, že někdo jako Elizabeth je odsouzený být sám?

    TH: Myslím, že jsem to zmínila v několika rozhovorech, že stále doufám v nějakou planetu obývanou krásnými mimozemskými muži, kam bychom se s Rachel dostaly. Protože v takové epizodě bych byla pryč ze základny a nemusela se bát následků. Všechny tyhle planety s krásnými ženami a žádnými muži.

    fotoGW: A co Richard Kind?

    TH: Tluče mi srdce. (smích) Jen tak mezi námi, pořád se mi potí dlaně.
    Ale vážně…ona má velkou schopnost milovat. Jestli tuhle zkušenost přežije a vrátí se na Zemi, měla by začít nějaký vztah. Jo, myslím, že tahle žena může nabídnout hodně lásky. Nechci si o ní myslet, že bude po zbytek života sama.

    GW: V jedné scéně v epizodě „Return“ byla sama doma a byla velmi osamělá a musel přijít Beckett, aby ji tam odtud vytáhl.

    TH: Ano, to je pravda.

    GW: Chtěla napsat knihu, kterou by si nikdo nemohl přečíst a to je přece strašně frustrující!

    TH: Miluju tu scénu, kde jí to Beckett řekne. Byla uzavřená ve vlastním světě, žila v takové bublině. A to bylo frustrující, protože to nebylo jako by Atlantis náhle zmizela. Ona tam pořád byla. To je asi důvod, proč to nemohli nechat být. Samotná ta myšlenka na to, že tam Atlantis pořád je, s Antiky, kvůli kterým se to vlastně všechno dělo. Ona jim chtěla porozumět. Pochopit jejich kulturu, mluvit s nimi. Porozumět jejich rase.
    Takže proto, že se tohle všechno dělo a ona byla prostě poslána pryč, bylo pro ni tak těžké odejít. Myslím, že by byla schopná se přes to přenést, kdyby…nevím.

    GW: Sám píšu a po takovém zážitku bych si asi taky sedl a všechno napsal. I kdybych to měl dělat jenom pro sebe. Protože to, co zažila, za dva roky neprožije většina lidí za celý život.

    TH: Ano, to je pravda. Musíte to si nějak utřídit myšlenky. A nemůžete jít ani k terapeutovi! (smích) Ale musím s vámi souhlasit. A ona očividně hodně píše. Pochází z akademického světa, takže to dává smysl, že to všechno chce nějak sepsat a uspořádat.

    GW: Jaké jsou vaše další oblíbené epizody z minulého roku? V posledním rozhovoru jste zmiňovala „The Real World“.

    TH: Tak ta byla moje oblíbená z mnoha důvodů. Jeden z nich byla práce s Richardem Deanem Andersonem, což je vždycky potěšení.
    Ale „The Real World“ byla hlavně velká výzva. Kvůli Richardovi, samozřejmě. A taky vidět mou postavu zranitelnou bylo skvělé. Vidět ji zranitelnou a potom bojovat. A vidět ji to vzdát. Líbilo se mi to, jak to tam v jednu chvíli vzdala. Každý z nás má někdy pocit, že jsme už příliš unavení na to, abychom dál bojovali. A myslím, že to bylo velmi lidské, nechat ji to vzdát a pak znovu začít bojovat. Bylo skvělé číst si scénář a ptát se sama sebe, jestli to zvládnu. To je pěkný pocit.

    GW: Ve First Strike máte jeden velmi náročný kaskadérský kousek. Nechtěla jste to zkusit dělat sama nebo to bylo příliš nebezpečné, než aby vás ho nechali dělat?

    TH: Nikdy by to nedovolili. Vždycky říkám, že to udělám, protože tohle miluju. Opravdu. Miluji práci s popruhy. Ale nikdy by mě to nenechali dělat. Bylo to velmi nebezpečné a ona byla skvělá. Ta žena, kaskadérka, odvedla výbornou práci. Pracovala jsem s ní už na „The Real World“ a měla jsem možnost ji trochu víc poznat. A bylo to tak šokující. Když jsem ji viděla to dělat, protože jsem byla skrčená za ní, tak jsem byla ráda, že jsem to nedělala sama. Nikdy, nikdy v životě by to nedovolili. Ale potom, co jsem to viděla, jsem byla ráda, že mě nenechali.

    fotoGW: Jaký myslíte, že bude trvalý odkaz doktorky Weir ve světě Stargate?

    TH: To je zajímavá otázka. Líbí se mi. Nevím, jestli na ní mám odpověď.

    GW: Za předpokladu, že nebude 5. série. Ještě to nevíme.

    TH: Jo. Nevíme to, správně. Jaký by byl její odkaz? Nejsem si jistá. Doufám, že by to bylo…jestli budou pokračovat a ona se nevrátí, pak asi její schopnost naslouchat všem stranám. Nezačít útok jako první. Být diplomat. Doufám, že to bude pokračování v jakémkoliv vyjednávání, jaké by mohli v budoucnosti vést. Že se to od ní naučili. Příležitostně by si mohli říct, že Elizabeth by s těmi mimozemšťany nejdříve mluvila než aby do nich střílela. Trochu toho ženského soucitu a diplomacie.

    GW: Hlas rozumu a míru.

    TH: To je mnohem poetičtější způsob, jak to říct (smích)

    GW: Torri, máte teď v hledáčku nějaké cony, které byste chtěla navštívit?

    TH: Vlastně několik. Zrovna jsem propásla jeden v Londýně, což mě mrzí. Myslela jsem, že se jednoho v Londýně zúčastním v říjnu, ale nemůžu kvůli práci. Ale myslím, že je jeden v Connecticutu. Je to na přelomu října a listopadu.
    Taky budu na jedné charitativní akci v L.A a pak je jeden, doufám, na Vánoce na ostrově Reunion, držte palce. Na to se těším.
    Ale přemýšlím o jednom conu v Londýně na konci ledna, protože jsem minulý měsíc neměla příležitost navštívit rodinu.

    GW: Jsou v Londýně?

    TH: Většina mé rodiny žije ve Walesu, ale v Londýně mám také pár příbuzných.

    GW: O jakou charitativní akci se v L.A jedná?

    TH: Je to Motion Picture Charity Aliance. Dělají to každý rok. Většinou jdou peníze na jednu kanadskou a jednu americkou charitu. Ta kanadská je Actors Equity Fund a americká je myslím American Heart and Stroke Foundation.

    GW: Kde vás budou moct fanoušci v následujících měsících vidět?

    TH: Právě jsem natáčela epizodu NCIS, což mě bavilo. A zrovna jsem se vrátila. Zrušila jsem náš ranní rozhovor, protože jsem se účastnila konkurzu na nový seriál s názvem „The Journeyman“, což je velmi zajímavý projekt. Tenhle víkend se vracím do Vancouveru, přetočit pár scén ze „Smile of April“. Takže pořád pracuji, což je pěkné.

    GW: A ještě otázka, bez které to nejde. Jak se má Sedgewick? [fenka Torri –pozn. př.]

    TH: Oh, to je od vás hezké. Má se skvěle. Ale byla poslední dva dny nějaká skleslá, a nejsem si jistá proč. Asi tuší, že na víkend jedu pryč. Jakmile přinesu kufr, začne být opravdu smutná.

    GW: Má se o ní kdo starat?

    TH: Ano, má kolem sebe spoustu lidí, takže bude v pořádku.

    fotoGW: Takže, Torri, přejeme vám hodně štěstí ve vašich dalších dobrodružstvích. Hodně z nás lituje, že vás vidí odcházet.

    TH: Ráda bych vám řekla, že jsem byla šokována podporou fanoušků, lidmi z Gate Worldu a někteří dokonce našli mou stránku na MySpace. Nejsem moc na internetu, ale čas od času se podívám. Některé z těch dopisů, které jsem dostala…Chtěla bych jen poslat obrovský dík a bláznivé, velké objetí všem těm lidem. Je to opravdu báječné.
    Taková hlasitá podpora pro mě moc znamená. Prosím, řekněte jim, jak moc to oceňuji.

    GW: Ano, určitě. Máte svou prací vliv na lidi, dokážete měnit jejich životy. Neumím si to vůbec představit.

    TH: Myslím, že je skvělé, když ve vás lidé najdou něco, co je inspiruje. A to je něco, co obdivuji na všech těch fanoušcích sci-fi, jsou tak tvořiví. Jenom nesedí a nesledují seriál a milují herce. Inspirují se. Dělají vlastní práce, píšou svoje scénáře a hry. A to je tak inspirující. Je to takový ten báječný kruh, který se uzavírá.

    Rozhovor pro Gateworld dělal David Read, pro sga-project přeložila a upravila Klenotka