Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • 30.10.2006 – David Hewlett interview

    David poskytl rozhovor Stargate Information Archive, kde mluví o Atlantis, SG-1 a o svém režijním debutu, ale i o svém soukromí.

    Rozhovor s ním dělaly autorky stránek, Linz a Abbey.

    Linz: Je něco, co jsme ještě neviděli v SGA, co byste nám mohl prozradit?

    David Hewlett: (smích) Každý chce z nějakého důvodu slyšet, co se bude dít ve druhé půlce třetí série. Je to zvláštní, nikdo nechce seriál sledovat, místo toho ho chtějí vysvětlit. Něco, co můžu říct? U které epizody jste teď?

    Abbey: Return 1.

    DH: No, můžu říct, že bude Return 2 (smích). Myslím, že všichni budou napnutí, když uslyší, že bude druhá část. Nevím, co všechno můžu prozradit. Co byste chtěli vědět?

    L&A: Po internetu kolují nějaké strašné spekulace o doktoru Beckettovi, vlastně existuje stránka savecarsonbeckett.com.

    DH: Viděl jsem ji. Tohle je právě jedna z těch věcí, o nichž nemůžu mluvit. Myslím, že některé z těch spekulací jsou správné a některé naprosto mylné a vy lidičky budete velmi, velmi překvapeni, až zjistíte pravdu.

    L: Je to dobré nebo špatné překvapení?

    DH: To už záleží na fanoušcích. Ale všichni budou překvapeni z toho, co se opravdu stane.

    L: Protože víme, že bude 4. série, tak si můžeme být jistí, že jste se už upsal, že?

    DH: Vlastně ne. McKay zemře na konci třetí série a ve čtvrté už nebude.

    (mrtvolné ticho do Linz a Abbey)

    DH: (smích) Myslel jsem, že bych spekulace mohl začít sám. Začít se spekulací, že McKay už ve čtvrté sérii nebude.

    L: Tak teď po tomhle interview bude na internetu saverodneymckay.com.

    A: Fanoušci jsou v tom velmi rychlí. A pokud byste se uvolnil z role McKaye, znamenalo by to pro vás jiné možnosti, že?

    DH: Pravděpodobně bych přešel do Dr.Who. Zdá se, že spousta lidí by z nějakého důvodu chtěla, abych to ve svém volném čase dělal.

    L: Těšíte se na třetí sérii Dr.Who?

    DH: Tím myslíte, že existují i jiné seriály? (úsměv)

    L: Zmínil jste ho, tak jsem se musela zeptat.

    DH: Díval jsem se. My (Jane a já) jsme viděli první sérii, ještě jsme neviděli druhou s  Davidem Tennantem. Musím říct, že Davidu Tennantovi opravdu závidím.

    L: Takže kdybyste mohl hrát doktora, jaké by bylo vaše oblečení?

    DH: Asi jako Tom Baker (čtvrtý doktor) s tou šálou. Ne, víte co? Vrátil bych se do časů Toma Pertweeho (třetí doktor) s pěknou sametovou bundou a načechranou košilí. Mohl by být jako romantický doktor z 80. let (nová romantika-new romantic-hudební hnutí v 80. letech v Anglii-pozn. překl.). Vypadal bych jako někdo z Duran Duran. Byl bych jako Simon Le Bon. Ne počkat, spíš víc jako Nick Rhodes. Ne. John Taylor byl v tu dobu skvělý.

    L: Neviděla jsem moc obrázků Duran Duran.

    DH: Máme pár obrázků z dob, kdy hráli. Vypadá to spíš jako rodinné album. Mám dvě mladší sestry, dvě nevlastní-takže mám pět mladších sester a myslím, že během 80. let jsem nosil víc make-upu než celá Duran Duran dohromady. 80. léta nebyla moc příjemná.

    L: Když mluvíte o svých sestrách, jak se vám pracovalo s Kate na epizodě „McKay and Mrs. Miller“?

    DH: Bylo to skvělé. Bylo to úžasné. Právě před natáčením téhle epizody jsem s ní pracoval na filmu, takže jsem s ní tou dobou strávil tři týdny v kuse. Bylo báječné s ní pracovat. A jestli chcete slyšet nějaké spekulace-možná ji uvidíme v Atlantis znovu.

    L: To je skvělé. Tahle epizoda je mezi fanoušky jedna z nejlépe hodnocených, dokonce jedna z nejoblíbenějších.

    DH: Byl to skvělý nápad. Když máte dva Martiny, Martin Wood a Martin Gero, přidejte Amandu Tapping a mou sestru a máte hit. Je to trojitá dávka. Nemůžete s takovou epizodou prohrát. Je to zvláštní, protože většinou, když se mnou lidé mluví, tak právě o téhle epizodě.

    L: Ano, i Kate byla nadšená. Píše o tom ve svém blogu. A také tam píše o divadle. Hrál byste v divadle?

    DH: Ani náhodou.

    L: Takže nejste divadelní herec?

    DH: Hrával jsem divadlo. Přestal jsem to dělat, protože je to hrozné nervové vypětí. Býval jsem tak nervózní, že jsem pokaždé zvracel, když jsem musel jít na jeviště. Skvělá věc na hraní ve filmu nebo v televizi je ta, že to můžete udělat správně. Můžete si scénu přetočit zpátky a sledovat, co jste udělali špatně. V divadle si to sice můžete zkusit, ale naostro to už pak nejde. Myslím, že pro hraní divadla potřebujete obrovský talent. A další problém je, že já jsem tak trochu dítě MTV. Nemám už čas na hry v divadle. Nemám čas na ten proces zkoušení a pak to dělat pořád znova a znova. Miluju tu okamžitost, která je ve filmu a televizi. Můžete si nějakou scénu zastavit a kochat se jí a to je na tom to krásné. Je to jako zachycení okamžiku, který už nikdy nezažijete. To je ten hlavní důvod a pak taky ten, že si můžete vybrat, která scéna to má být.

    L: A tohle nejspíš děláte.

    DH: Přesně tak. To byla ta nejlepší věc, která se mi mohla stát, když jsem poprvé režíroval. Když jsme stříhali film, tak jsem si říkal, že můžu třeba zařídit, aby tam Paul nevypadal tak dobře. (smích)

    Ale jen vybírat ty jednotlivé části a dávat je k sobě je neuvěřitelně zábavné. Je úžasné, jak můžete změnit, co chcete a změnit tak vyznění celé scény. Ale je špatné, že jsem vystříhal některé velmi dobré části s Kate.

    L: Ale ne, to jí musíme říct, jestli s ní budeme dělat rozhovor.

    DH: Už to nejspíš ví. Byl jsem vlastně taky první člověk, který jí v jejím blogu odepsal: „Kdo by chtěl slyšet o tobě a tvé tlusté kočce?“

    L: Já mám ráda, když píše o své velké kočce.

    DH: Myslím, že jsem tam byl jako anonymní uživatel. Máte rádi její kočku?

    L: Myslím, že její kočka má charakter. Je to taková komická vložka.

    DH: Vlastně to ani není kočka. Nevím, co se stalo. Vypadá to, že svou kočku vykopla a nahradila jí nějakým obrovských tlustým zvířetem. (smích)

    L: Takže teď, když jste hotov s režií a stříháním filmu, se chcete zaměřit na distribuci?

    DH: Ano, máme pro to několik nápadů. Příští týden jedeme do Los Angeles. Sejdeme se tam s nějakými lidmi, s nimiž si chceme promluvit o distribuci. Chceme zjistit, co vlastně tradiční distribuční společnost nabízí. Máme vybráno pár lidí, s nimiž si o tom chceme promluvit. Ale taky bych rád, i vzhledem k faktu, že mi lidi říkají, že jsem blázen, zkusil distribuovat ten film sám.

    L: Bylo by moc zajímavé vidět váš film v kinech. Myslím, že jen jádro fanoušků Stargate by mohlo hodně pomoct.

    DH: Přesně tak. Je to náš první film a rozhodně nečekáme, že bychom z toho něco měli. První film se nedělá kvůli vydělání peněz. Ale chtěl jsem zkusit režírovat a psát a pracovat se svou sestrou a s Paulem a o tom to taky bylo. Ale realita je, že taky musíme zaplatit i ostatním lidem, kteří na tom filmu dělali a jejichž mzdy jim prostě musíme dát, i když na to rozhodně nespěchají. Ale s některými z nich se znám už dvacet let a oni vědí, že z toho možná nebude ani dolar. A oni přitom pracovali opravdu tvrdě. Nevím, jestli jste někdy byli ve Vancouveru, ale v lednu je tam opravdu hrozné počasí, mokro a zima a pro mě to byla spíš dovolená, ovšem to neplatilo pro lidi, kteří tam normálně žijí. Máte půl metru bahna, nějakého praštěného herce, který předstírá, že režíruje a oni byli skvělí. Pracovali 12 hodin denně. Byl jsem velmi přísný na dodržení těch 12 hodin-no dobře, Jane byla ta přísná. Jana byla přísná a já jsem jen přikyvoval, když se na mě podívala.

    L: Takže Jane byla ten člověk, který za tím vším stál?

    DH: Ano, díky Jane to tam všechno fungovalo. Nevím, jestli jste si toho všimli nebo ne. Většinou se tam pohybuju s takovým ztraceným výrazem. Ona tam tomu velela a všechno se rozhodovalo hlavně podle ní. A pak přitáhla Johna Lenice (producent SG1) a tak jsem měli na natáčení plno lidí z SG1 a to bylo skvělé.

    Až budeme vydávat první balík peněz, nepůjde to lidem, kteří pracovali na filmu, ale distribuční společnosti. Takže tohle bych rád změnil, protože si myslím, že je to špatné. Nemyslím, že potřebujete distribuci na už existujících programech  Až dosud jste si nemohli dělat vlastní DVD, nemohli jste vysílat, nebylo tu žádné Youtube. Nebylo tu žádné Google video nebo tak. V tom je půvab internetu a dává vám to obrovské možnosti.

    L: Myslím, že ten váš klip na youtube si stáhlo 40 tisíc lidí?

    DH: Už se tam dostáváme. Myslím, že když jsem se naposledy díval, tak to bylo hodně přes 30 tisíc.

    L: Každý má na internetu odkaz. Viděla jsem to na hodně stránkách.

    DH: Aha, tak tady je jeden malý spoiler k filmu. Pusťte si to znovu a poslechněte si ten hlas počítače na lodi. To je Jane. Vlastně jsem to byl já, kdo řekl, že počítače jsou britské a ani nevím, kde jsem to vzal a tak jsem se rozhodl, že  by hlas počítače měl mít britský přízvuk.

    L: To je skvělé, že i Jane má malé cameo ve filmu, i když jen hlasové.

    DH: Ona má ten nejlepší hlas. Často, když Jane mluví, zavřu oči a jen poslouchám zvuk jejího hlasu. Tedy… nevím, co přesně říká, jen poslouchám ten její přízvuk.

    L: Uh-oh, doufám, že teď neposlouchá.

    DH: Pravda. Zrovna teď drží v ruce příbor, takže by nebylo dobré ji naštvat.(smích)

    Takže ještě k té distribuci-rád bych zkusil kombinaci obojího. Možná nějaká mezinárodní distribuční společnost, která by se postarala o Evropu a my bychom zařídili Severní Ameriku a Velkou Británii.

    L: Bylo by asi velmi uspokojující, kdybyste pak mohli lidem za práci na filmu opravdu zaplatit.

    DH: Ano, jsou tam lidé, kterým bych opravdu rád zaplatil.

    L: To zní velmi dobře.

    DH: Nechci znít zase až tak nesobecky, ale prostě bych s těmi lidmi zase rád pracoval a jediný způsob je ten, že dostanou zaplaceno za práci, kterou odvedli.

    L: Ano, protože svět se točí kolem peněz a tak.

    DH: Je to věc, která pomáhá lidem ráno vstát a jít do práce. To a taky dobrá snídaně, což Jane velmi dobře věděla a tak zařídila, aby náš štáb byl dobře nakrmený. Je úžasné, jak jsou lidé ochotní, když jim dáte dobře najíst. Jane to pochopila brzy, nejspíš proto, že to tak zabírá i na mě.

    A: Pěkná strategie.

    DH: No, měli jsme zásoby a krmili jsme štáb a tadá, máme film.

    L: Co byla nejhorší věc na režírování?

    DH: Ti zatracení herci! (smích) Ale vážně, opravdu bylo těžké režírovat herce, protože musíte kreslit-neumím kreslit a dělat storyboardy toho, co chci zrovna dělat a co ne a máte několik nápadů a všechny je udělat…a herci nevědí, co máte přesně na mysli a přirozeně jako režisér nebudete nikdy spokojený. A lidi se pak třeba nehýbou tak, jak chcete a prostě to nevypadá tak dobře a zábavně jako na storyboardech. Takže příště možná použiji loutky. (smích)

    L: Jsem si jistá, že by lidi stejně přišli, i kdyby tam byly loutky.

    DH: Kdo ví, třeba by to i vyšlo. Ale opravdu jsem měl skupinu talentovaných herců. Sedli jsme si a procházeli scény a celé zkoušky jsme si nahrávaly. Možná to dáme na DVD, jen tyhle zkoušky, jak tam lidi sedí a čtou scénáře. Kate tam ale není, nemohla tam být a číst, tak jsme sehnali někoho jiného a to bylo opravdu legrační, jak tam její roli četl někdo jiný, kdo nevěděl, co má dělat. A pak Kate chtěla všechno změnit, protože se čtení neúčastnila.

    L: Je jedna z hlavních postav, je jasné, že může mít nějaké nároky.

    DH: Ona tam vlastně měla k dispozici celou tu bandu. A co je tak strašně iritující, opravdu jí ty její improvizace vycházely, jsou tak zábavné. Všechno, co si přidala a já jsem jen marně říkal, že to, co jsem tam napsal já, je přece taky zábavné. Měla obrovský cit pro to, co měla hrát a samozřejmě Paulie (Paul McGillion), chudák Paulie, jde přímo z natáčení Stargate, aby se s ním na place takhle manipulovalo. Dělal jsem s ním scénu, kde dostane ránu po hlavě. Dělali jsme to…asi pětadvacetkrát a BamBam (James Bamford) ho několikrát praštil, já jsem ho několikrát praštil a on musel jen stát a snášet rány do hlavy a pak pozadu spadnout. A já jsem vždycky jen řekl, že to nedělá dobře, že chci vidět jeho nohy ve vzduchu. A chudák Paul byl tak trpělivý a snášel to a chápal to. A pak Chris Judge…no, s tím jsem nikdy předtím moc nepracoval, protože pokaždé, když jsem se objevil v SG1, trčel v bráně nebo byl někde jinde. Vlastně dlouho se spekulovalo, že já  a Chris jsme jedna a tatáž osoba, protože nás nikdy neviděli spolu.

    L: (sarkasticky) Pravda, jste si hrozně podobní.

    DH: Jo, jsme si velmi podobní. Máme i stejnou fyzickou zdatnost. Jen nejsem tak moc opálený. Byl tak moc hodný a přišel na natáčení, ale já jsem byl strašně nervózní, protože on je tak působivý a jen s lidmi ze štábu se půl hodiny zdravil. Neměli jsme půl hodiny! Musel jsem ho tam odtud odtáhnout, protože z něj všichni byli strašně na větvi a já ho pak měl režírovat a bylo to jako „Vadilo by ti kdybys, um…no, kdybys udělal tohle a tohle.“ A on byl tak…vlastně ani nepotřeboval režírovat, protože věděl přesně, co se po něm chce. A s Kate si báječně rozuměli. Musel jsem ho hlídat a říkat mu, že je to má sestra a že s ní nesmí flirtovat. Bylo to opravdu zábavné.

    L: Jakou roli tam Chris hraje?

    DH: To je další věc, která mě pobavila. Psal jsem tuhle část pro někoho, kdo je trochu loser a neumí si domluvit rande. Ta představa, že Chris bude hrát někoho, kdo se stydí a neumí si domluvit rande byla velmi legrační. Totiž, neměl bych říkat loser, protože jeho postava se nakonec ukáže jako mnohem lepší než je ta moje, ale zkrátka hraje chlápka, který se stydí a bojí se domluvit si schůzku s dívkou. To je na tom to legrační, protože kdo by sakra odolal jít na rande s Chrisem?

    L: Nejspíš nikdo.

    DH: A taky tam máme Amandu Byrum, která je kamarádkou Jane a která vypadá až neuvěřitelně hezky. A taky skvěle hraje. Byl to jeden z jejích prvních filmů. Přidal jsem nějaké fotky na stránky o filmu a jsou tam taky odkazy na rozhovory s ní, protože není tak známá, když není ve světě Stargate…zatím.

    L: (smích) Zatím?

    DH: Kdo ví? Vlastně můj cíl je přivést celou rodinu a přátele, nějak je tam dovléct…(šibalský úsměv)

    A: Asi je to o tom, koho znáte.

    DH: Svým způsobem ano. Ale víte co to je? Když se vám s někým dobře pracuje, tak s ním zkrátka chcete pracovat znovu. A kdyby nebylo tak těžké se mnou pracovat, tak bych byl schopný s nimi dělat pořád.

    L: Všichni by váš film rádi viděli.

    DH: Nechci lidi nějak navádět, aby přišli. Ale rád bych měl třeba možnost mít kino pro sebe jen jeden nebo dva večery a mohl bych tam s lidmi být a mluvit. Třeba by tam mohli být i ti další, ze světa Stargate, co na něm dělali. Ale zase nechci, aby to bylo moc spjato se Stargate a aby si tenhle film našel cestu i mezi lidi, kteří SG třeba vůbec neznají. Vždycky si můžete ale půjčit i DVD.

    L: Totéž provedli s Firefly, když skončil. Při Serenity udělali velký večer, kde se setkali s herci a lidmi, kteří tam pracovali a nakonec z toho byla velká akce na celý víkend.

    DH: Představte si náš film, kdyby měl miliónový rozpočet a jsme tam. Ale taky jsme natáčeli v HD!

    L: HD je fajn.

    DH: Je to překvapivě moc pěkné. Nemyslel jsem, že film, v němž hraji může být pěkný. A jsem opravdu nadšený, že jsme mohli udělat tolik věcí v tak krátkém čase, který jsme na film měli. Jako Jim Menard, je to kameraman v SG1. Vlastně jsem s ním včera pracoval. Včera jsme měli poslední natáčecí den SG1, úplně poslední den natáčení. A tak to dopadlo, že jsem byl v SG1 a pak jsem rychle přeběhl do Atlantis a oni pak končili a chtěli, abych se s nimi napil a já jen: „Hej, někdo musí zítra pracovat.“ A tak jsem musel odejít a druhý den jsem s lidmi z SG a taky s Jimem začal pracovat na A Dog´s Breakfast.

    L: Ale potom jste se napil.

    DH: Měli jsme takovou mini Atlantis party. Bylo to jen pár lidí ze štábu. Jason trochu přebral noc předtím, takže se nedostavil a Joe byl už při natáčení poslední scény na cestě na letiště.

    Takže jsem tam byl já, Paul, Torri a Rach a taky Jim Menard.

    A: Nežárlíte na Marse, že je z něj hvězda? (Mars je Davidův pes)

    DH: (smích) Zajímavé, že to říkáte. Když mluvím s distributory, tak je to většinou: „Váš pes je skvělý.“ Totiž, mluví s režisérem, scénáristou a hercem v jedné osobě a jediné,  na co se zmůžou je „Váš pes je skvělý“?

    L: Má jednu z hlavních rolí, že?

    DH: Má titulní roli. Nedělá toho ve filmu moc, ale to co dělá, dělá velmi dobře. Je takový pozorovatel, hlavně tam sleduje, co se děje. Vlastně to bylo dobré v tom, že zachraňoval některá selhání režiséra. Když se mi něco nepovedlo, dokázal jsem ho přimět, aby se ve vhodnou chvíli podíval správným směrem.

    L: S kým bylo těžší pracovat, s Paulem nebo Marsem?

    DH: S Paulem. Paul není tak dobře vycvičený jako Mars. Paula nemůžete donutit něco udělat jen tak, že mu zamáváte krabicí sušenek před nosem.

    A: Možná jste neměl ty správné sušenky.

    DH: (smích) Je to možné. Možná jsme měli použít nějaký druh tlačenky. (skotské národní jídlo-pozn.překl.)

    L: Měli jste na place nějaké podivné předměty nebo lidi?

    DH: Měli jsme tam takovou věc, o níž jsem předtím nikdy neslyšel, „kondor“. Je to takové podivně vypadající vozítko, je to jako jestřáb přivázaný k autu. Malá sestava koleček, kterou má tenhle…jestřáb přidělaný k sobě. Používají to k upevnění světel, když natáčíte v noci. Tak nějak se to uvolní a dělá si to lososovitou cestičku. Vlastně bych neřekl lososovitý, ale to bylo tak, že když jsme začali natáčet, tak jsme tam měli plno aut a oni mi řekli, že to tam být nemůže, protože to blokuje cestu. A tak se celé natáčení zastavilo jen proto, že jsme museli přeparkovat a protože se všichni báli, aby jim do auta nevrazila tahle věc, co si právě vytvářela takovou lososovitou cestičku.

    Takže jsem si udělal legraci a přitáhl jsem na natáčení lososa, namířil jsem mu na hlavu zbraň a řekl jsem, že jestli všichni nezačnou pracovat, tak ho na ně vypustím.

    L: To si musím zapsat.

    DH: Rada pro mladé filmaře, noste na natáčení lososa.

    L: Myslíte, že byste někdy mohl režírovat nějakou epizodu Atlantis?

    DH: Rád bych. Ano. Doufám, že k tomu někdy dojde. Problém je, nevím jestli jste si toho všimli, že tam mají velmi dobré režiséry. Vědí, co mají dělat a dělají to a tak je to vlastně jen otázka sestavění nějakého harmonogramu. A další věc je, že jsem už tak v Atlantis dost vytížený, tedy herecky. Jsem tam hlavně proto, abych hrál. Je to dost těžké-už jsem to říkal předtím, dělal jsem to v A Dog´s Breakfast, je to velmi unavující, hrát a režírovat zároveň. Nemyslím, že bych dokázal znovu hrát a režírovat najednou, ale všechno je možné.

    L: A co takhle aspoň nějakou epizodu napsat?

    DH: Zase, je to je to jen o tom, udělat si čas. Trávím strašně moc času učením se mého textu. Obvykle děláme 40-45 stránek scénáře. Mám, tedy měl jsem tenhle týden scénář, kde jsem měl 55 replik. Točili jsme dvě epizody najednou. Určitě musíme udělat epizodu, kde McKay nemluví nebo je třeba jen přivázaný k posteli a nemůže mluvit nebo tak, což by pro mě teď rozhodně byla vysněná role.

    L: Takže jedna věc, kterou jste s McKayem ještě neprovedli a kterou byste rád dělal je, že byste ho přivázal k posteli a kde by v celé epizodě nic neříkal?

    DH: Hmmm… (smích) Přivázaný bez toho, abych něco dělal nebo říkal? Rodney by třeba mohl ztratit hlas a komunikovat třeba jen s pomocí obrázků. Nebo pantomima. Pantomima je dobrá, nějaká pantomima pro McKaye.

    A: Myslím, že Sheppard by z toho měl velkou legraci.

    DH: Sheppard by mohl být ten, kdo by vůbec nerozuměl tomu, co chci tou pantomimou říct. Je legrační, že se mě lidi ptají, co bych rád ukázal v roli McKaye a já si nikdy neumím nic vymyslet a pak autoři přijdou s nějakou neuvěřitelnou věcí, na níž jsem vůbec nepomyslel.

    L: Jako že nechají McKaye vyhodit do vzduchu celý solární systém…

    DH: Já vím, kdo by to čekal? Na to si nikdy nezvyknu. Ničit galaxie. Tohle je jedna z mých oblíbených scén v McKay and Mrs. Miller. Je to ta s tím: „Jsme ve válce.“ „Začal jsi ji?“

    Vlastně to původně bylo tam, kde k nám Amanda mluví přes počítač.

    L: A Kate si určitě užívala to, že vás mohla praštit.

    DH: Ano, je výborná v tom, když mě může praštit. V A Dog´s Breakfast to dělá docela často.

    L: Takže se jí líbí, že může trápit staršího bratra.

    DH: To je ono. Říká tomu „herectví“.

    L: Já nemám sourozence, takže jsem to nikdy nepoznala.

    DH: Jen je…řekl bych svobodná, ale to je asi špatný termín, že?

    („To teda je!“-Jane v pozadí)

    DH: Promiň Jane. Svobodná není. Je jedináček, to je to slovo, které jsem hledal.

    Máte v tom výhodu, nikdy se nemusíte o nic dělit. Mám tolik sester, že si ani nepamatuju jejich jména.

    L: Oblékaly vás někdy do svých šatů?

    DH: (smích) Ne, kdepak. Mám štěstí, že jsem nejstarší. A to mě zase přivádí zpět k těm 80. létům, kdy bylo hodně oblékání a make-upu.

    Já mám ale otázku pro vás, dámy. Tuhle stránku si děláte samy?

    L: Mám to dohromady s přítelem Adamem. On dělá takové ty technické věci, tady Abbey je hlavně moderátorka fóra. Je to jedno z největších fór na internetu.

    DH: Máte tam i technologii?

    L: Je tam několik debat o technologiích. Nestíhám to sledovat, máme asi 20 moderátorů.

    DH: Jsem zvědavý, protože na svých stránkách mám taky fórum a původně jsem to vůbec nemoderoval, protože jsem chtěl lidi nechat říkat, co chtějí. Ale naučil jsem se, že nejde o to jen je nechat říkat co chtějí, ale hlavně udržet konverzaci ve správných kolejích.

    L: Naši moderátoři dělají dobrou práci. Pokud je to například nějaký dospělý materiál, musí tam být varování. Na Vašem fóru jsem viděla… některé obrázkové příspěvky, které bych tak rozhodně označila.

    DH: Neviděl jsem to. Je tam něco, čeho bych se měl bát?

    L: No, lidé tam dávali obrázky z filmů, v nichž jste byl a jiní lidé jim zase říkali, že by to tam dávat neměli, protože je to přece vaše fórum.

    DH: Aha, to byl nejspíš film Century Hotel. Vlastně jsem ten film dělal proto, že mě nahota naprosto děsí. Ne, to je silné slovo. Spíš ta představa, že se vzbudíte nahý v místnosti plné lidí. V Century Hotel se taky řeší homosexualita. A pak se jako herec musíte zeptat, co jste ochotný udělat, protože jako herec hrajete různé role. Je to snad vaše práce komentovat životní styl lidí? Hrál jsem role, kde jsem se necítil moc dobře, ale nemůžu říct, že bych se dostal do bodu, kdy bych odmítal něco dělat. Tohle byl jeden z těch filmů, kdy jsem si říkal, že bych to měl dělat, protože je to jeden z těch experimentů, které mám rád. Lidé si z nějakého důvodu dělají screeny a je to celkem jejich věc.

    L: Usnadnilo vám to natáčet epizodu „Duet“, kde ležíte nahý pod přikrývkami?

    DH: No, to bylo docela zábavné natáčet, protože to dělal Peter DeLuise a Peter je opravdu charakter. Měli jsme takové zvláštní spodní prádlo, které vypadá, jakože na sobě nic nemáte. Vlastně to má pomoct herci, ale když jsme to natáčeli, tak to prostě bylo vidět, že na sobě něco mám. Tak jsem řekl: „Tohle je směšné“ a to prádlo jsem si sundal a natočil to bez toho, takže jsem pod těmi přikrývkami opravdu nahý. I v A Dog´s Breakfast je takový záblesk trochu bláznivé nahoty. Je to trochu John Cleese. Asi je to tak trochu ten Angličan ve mně, protože mi přijde zábavné, když někdo nechce být nahý. A u mě to je občas takhle se Century Hotelem. Někdy si říkám, že jsem to neměl dělat, když teď vidím ty obrázky a videa na internetu. Ale pak mě uklidní, že to je vlastně to, co dělá rozdíl mezi hercem a hvězdou. Hvězda dělá pořád ty samé věci znova a znova a za každou věc si nechává zaplatit. Ale herec dělá to, co dělat má, a to je být pokaždé jiný a dělat a zkoušet různé věci. To dělá herce hercem.

    L: Tady Abbey má takovou zvláštní otázku, která trápí fanoušky McKaye po celém světě. V epizodě „Sateda“ jste měl na sobě spodky s nějakými obrázky. Co to bylo za ovoce? Někteří fanoušci typují, že to byl citrón nebo kiwi.

    DH: Jsem si skoro jistý, že to bylo kiwi. Trochu zvláštní, ale kiwi.

    A: Začal jste si sám dělat web o svém filmu. Nechybí vám někdy práce v internetové společnosti, kterou jste měl?

    DH: Nejhorší na tom je, že spíš vidím, kolik jsem toho zapomněl. Programoval jsem v Javě a taky jsem uměl html, ale hodně jsem toho zapomněl. Musel jsem si koupit manuály a dělat to podle nich, abych si to znovu vybavil. Ale je vzrušující vidět, jak se mnou lidi díky tomu komunikují z druhé strany světa. Ale je to těžké, i kvůli práci na to nemám moc čas. Je to jako každý jiný jazyk, když ho nepoužíváte, tak ho zapomenete.

    L: Ten plakát, který je na stránkách, ten je oficiální nebo je to zatím jen návrh?

    DH: Je to jen návrh. Chci vidět, co se lidem líbí a co ne. Přišel jsem tam na fórum a všiml jsem si různých návrhů od fanoušků a je to neuvěřitelné, co jsou schopní udělat. Jedna z věcí, které jsem se při režírování naučil je ta, že musíte dát lidem příležitost se projevit. A kdo ví, Třeba někdo přijde s něčím opravdu dobrým. Chceme udělat nějaký plakát s fotkami postav nebo tak. Ale výhoda u fanoušků je ta, že o tom filmu už tolik vědí.

    L: A to ho ještě ani neviděli.

    DH: Přesně tak. Takže tohle je pro vás, lidičky, proto chci udělat velkou projekci, kde byste se mohli ptát mě a ostatních a proto to chceme mít perfektní. Chceme, aby si tam lidi mohli i povídat, udělat to v jeden den, kdy si budeme povídat s diváky a to by se třeba nahrálo a dalo se na DVD, které rozhodně nebude nijak drahé. Ani nevím, kolik DVD teď stojí. Jsme ti, kteří si věci stahují nebo půjčují on-line. On-line půjčovna je skvělá věc a úplně to mění můj pohled na sledování filmů.

    L: Je to tak lepší, nemusíte obíhat deset půjčoven a hledat film, který chcete.

    DH: Je to tak a taky nebudete dělat takové to: „Hele, na obalu je nějaké monstrum, to si půjčíme.“ Proto je taky důležitý plakát. Lidé ho uvidí a řeknou si, že ten film musí vidět.

    L: Jaký je váš oblíbený film?

    DH: Nikdy jsem…nemám oblíbený film. Jsou samozřejmě filmy, které vystupují do popředí. Klasiky ze starých dob jako Blade Runner nebo Star Wars. Tyhle filmy na mě měly obrovský vliv, když jsem vyrůstal. Taky Vetřelec, to jsem byl příliš mladý, když hod dávali v kině, ale stejně jsem ho viděl a strašně mě to ovlivnilo. Vlastně si spojujete filmy se svým životem. Doba, v níž vyrůstáte, se v nich odráží. Jako Star Wars, měly na mě obrovský vliv. Původně to byl takový malý britský filmeček. Když to teď sleduju, tak je to vlastně legrační, ale ve své době to mělo na mě strašně zapůsobilo.

    L: Jaké jsou vaše písničky, které máte v iPodu?

    DH: Hmm, chtěl jsem změnit pořadí, ale jsou tam abecedně. Hodně poslouchám Keane. Byl jsem tak naštvaný, když jejich hlavní zpěvák nepřišel na koncert. Šli jsme tam, když hráli ve Vancouveru, ale myslím, že byl nemocný. Co se dá dělat. Pak tam mám Blue October a taky The Killers, které miluju.

    L: Myslím, že teď vydali nové album.

    DH: Ještě ho nemám, musím si to teda objednat. A pak taky…

    (V pozadí Jane: „Justin Timberlake!“)

    DH: Ticho, Justine (smích). Ona má ráda Justina Timberlaka, očividně vypadá mnohem líp než já.

    L: V jednom interview jste říkal, že máte staré auto, zatímco ostatní už mají velká auta. Pořád ho máte?

    DH: Mám ho pořád. Je to moje malá Toyota Echo. Bylo to jediné auto, které jsem si mohl dovolit v Los Angeles. Neměl jsem tehdy moc peněz a tohle bylo jediné auto, které jsem si mohl dovolit koupit. Vlastně i táta mi na něj půjčil. Nikdy jsem nebyl fanda velkých aut, dostanou vás z bodu A do bodu B. Vlastně mi stačí, když má auto rádio. Jane ale má velké auto.

    L: Jane má ráda svoje nové hračky.

    DH: Ano, Jane má ráda svoje auta. Má VW, ale je to bio-diesel, takže to vlastně běží na nějakém francouzském přírodním oleji.

    L: Nejspíš je i tak cítit.

    DH: Je to zvláštní. Je to cítit jako diesel, ale není to taková ta exotická vůně, na kterou byste byli zvyklí.

    L: Jaké máte rád jídlo?

    DH: Právě teď je to Janin rebarborový  džem na mém toastu.

    L: Vaříte vy nebo Jane?

    DH: Vlastně jsme oba dobří ve vaření. Nejsem zase tak dobrý, ale dělám to často. Musíte se zeptat Jane, jaký jsem kuchař. Ale nejspíš je to chutné. Jsem velký fanda grilování, takže většinou jen něco hodím na oheň a pak to z něj zase sundám. To je pro mě taky vaření. Jane má trochu větší fantazii. Nejsem moc dobrý v tom, že „toho musíte hodně udělat ještě předtím, než začnete vařit“. Jane je v těchhle přípravách mnohem lepší. Ale dělám snídaně. Měli jsme (při natáčení filmu) na stole všechno ode všeho. Vajíčka, toasty, palačinky, já sám jsem měl tak tři nebo čtyři porce denně.

    L: Jsem si jistá, že i o tom uslyšíme, pokud se vám podaří dostat film na festivaly.

    DH: Ano. Existuje šance, že bychom mohli film promítat v únoru na Pegasus Two v Londýně, ale musíme zjistit, jak to vlastně funguje a domluvit se s lidmi, kteří to organizují. Byl bych strašně rád, kdyby se nám povedlo dostat film do distribuce v následujících 4 měsících, ještě než začne natáčení Atlantis. Doufám, že se mi i tak povede zorganizovat pár promítání.

    L: A budete mít čas na odpočinek?

    DH: Odpočinek je pro slabé. Musí se to brát hezky klidně, ale Jane a já nejsme dobří v tom, brát to hezky klidně.

    L: Tak my vás teď necháme jít, abyste si mohli zbytek dne odpočinout.

    DH: A když jsem mluvili o tom vaření, musíme si koupit něco k večeři.

    L&A: Díky moc za tohle skvělé povídání.

    DH: Nemáte zač.

    Rozhovor s Davidem Hewlettem dělaly Abbey a Linz.

    Převzaté a upravené ze Stargate Information Archive.

    Rozhovor přeložila a upravila Klenotka.