27.7.2007 – David Hewlett interview

David Hewlett pochází z Velké Británie, ale většinu života strávil v Kanadě. S herectvím začínal v televizi a filmu v polovině 80-tých let.

V současnosti hraje postavu doktora Rodneyho McKaye, kterého jsme mohli poprvé vidět už v 5. sérii SG-1. Na tuto roli navázal ve spin-offu, Stargate: Atlantis, který letos vkročil do svého čtvrtého roku existence. Mimo herectví se věnuje i režii a scenáristice. Sklidil úspěch na několika filmových festivalech se svým režijním debutem „A Dog’s Breakfast“ a televizní stanice Sci-Fi právě chystá pilotní epizodu sitcomu, k němuž David píše scénář a je autorem námětu.

Před časem se uvolil k rozhovoru pro GateWorld, kde mluví o Atlantis, nových hereckých kolezích ve 4. sérii, i o své filmové a televizní tvorbě mimo Stargate.

GateWorld:: Předtím než začneme mluvit o vaší současné práci, mohli bychom se ještě vrátit ke 3. sérii Atlantis. Co se vám v souvislosti s ní vybaví?

David Hewlett: Tak samozřejmě to očividné: ztráty. Oběti války, abych tak řekl, což mělo vliv na herce i štáb. Je to zvláštní, jak se do televizního seriálu můžete zaplést. Najednou zjistíte, že vlastně funguje jako skutečný život. Je v tom takový ten podivný smysl náhodnosti ve vztahu k našim postavám a nám a jak to ve skutečnosti vůbec nemáme pod kontrolou. Přijdeme, odříkáme svoje repliky, hrajeme tyhle postavy, ale skutečnost je taková, že jsem součástí světa, který se mění a vytváří a ničí.

Takže je to svým způsobem zajímavý, téměř duchovní zážitek, se všemi těmi věcmi, které se loni staly. A konec sezóny nás všechny uvrhl do velkého nebezpečí. Ukončit sérii tímhle způsobem je vždycky zajímavé, protože to pak vypadá, jakoby byl skutečný konec. To je každý rok také naším cílem.

Ale tenhle rok je to….tento rok nás čekají velké změny. Všichni v Atlantis, celý SGA tým, rozhodně dospěl. Dny mládí jsou pryč.

GW: Jak jste se cítil při čtení scénáře epizody „Sunday“?

DH: Tušil jsem, že to přijde. Nebyli jsme tím úplně zaskočeni. Řekli nám, že se to stane. Ale i tak to bylo pořád dost šokující. Ale zase, to je právě ono. Bohužel je to součástí televize. Potřebujete dějem trochu zamíchat. Nemůžete pořád nechávat věci, tak jak jsou, protože lidi to začne nudit a půjdou jinam. Potřebujete cítit, že tohle je živá, dýchající bytost, která se chová jako my všichni – hraje v tom roli osud, nebezpečí…

Naneštěstí, když čas od času nezabijete nějakou hlavní postavu, lidé cítí, že jsou v bezpečí a vy ztratíte ten pocit rizika, který vás provází, když do toho jdete.

Krásná věc na sci-fi je ta, že můžete vždycky podvést smrt. Doufám, že je to případ i Paula McGilliona. Jak víte, jsem velký fanoušek Paula McGilliona. Napsal jsem mu roli ve svém filmu a vzdal jsem se volného času, jen abych s ním mohl pracovat.

GW: Letos získáváte do seriálu Amandu Tapping a Jewel Staite, ale zase jste ztratili Paula a Torri Higginson. Jak se cítíte ohledně všech těch změn?

DH: Ano, je to velký otřes. Na place to není úplně stejné. Určitě je díra tam, kde byl Paul.

Jewel nenahrazuje Paula. To bych měl říct velmi jasně. Není to tak, že přišla, a prostě nastoupila na jeho místo. Paula nepřeobsadili. Očividně cítili, že je to dobrý tah, dějem trochu zamíchat. Upřímně, se vším tím pozdvižením okolo změn, je vidět, že se jim ten tah povedl.

Získali pozornost tisku a fanoušků. Předpokládám, že to je přesně to, co producenti chtějí, protože lidé o seriálu mluví. Myslím, že je to dobrý způsob, jak udělat změny a zamíchat s dějem.

Ale Jewel je úplně jiná postava. Přichází s úplně jiným smyslem pro humor. Je velmi chytrá a svou postavu hraje moc dobře. Točit s ní je zábava, protože je kolem ní vždycky takový pořádek. A pro mě je to díky Firefly televizní ikona. Jane a já jsme Firefly milovali a ona byla jednou z mých oblíbených postav. Opravdu je to závan čerstvého vzduchu. Vnesla do své postavy pocit lehkosti, který si díky ní užívám. Je příjemné mít ji nablízku. A navíc si jí neúprosně dobírám a ona mi to stejně krásně vrací. To je pro mě vždycky skvělé.

A Amanda – cítím, jako že tohle všechno Amandě dlužím. Když jsem přišel do SG-1, dala mi absolutní svobodu v tom, jak hrát. Není moc herců, kteří vám dají takovou svobodu natočit vaši postavu takhle nepříjemnou a urážlivou. A ona mi to umožnila. A to bylo vlastně i to, co mě vrátilo do seriálu. Kdyby ta chemie tehdy nefungovala, asi bych se už vrátit nemohl. Stejně jsem byl ale překvapený, že přivedli takového blba zpátky. Je fantastické mít ji poblíž. A zase, Atlantis se mění, ale nechce nahradit SG-1. Jenom prostě dospívá. Myslím, že Amanda jako velící Atlantis rozhodně dává smysl. I ve světě, ve kterém žijeme, sci-fi, Atlantis/SG-1, to dává smysl. Pokud někdo ví, co se děje, tak je to Sam Carterová. Tak proč ji nedat do vedení? Ať už se to McKayovi líbí nebo ne.

Takže opět, z mého úhlu pohledu jsem z toho nadšený, protože jsme získali Jewel. Její postava doktorky Kellerové je chytrá, krásná, a pohotová žena. McKay to nikdy se ženami neuměl a tak říkám, čím víc žen, tím lépe. Neví, co dělat. Zvlášť, když jsou chytré. A Carterová, samozřejmě, miluji tu dynamiku. Je to legrace.

Točíme scény, kde jsme v nebezpečí, je tam plno těch technických věcí a je to prostě zábava najít si tam takové ty malé chvilky na konflikt, kdy si jdete vzájemně po krku.

O tom to všechno je. Kdyby si všechny postavy rozuměly, nemělo by cenu dívat se na televizi. Tohle jsou jenom další postavy na zamíchání příběhu. Je to vítaný přídavek.

Přídavek, ne náhrada. Jak jste viděli v SG-1, oblíbení se vracejí. Jsou v tom dobří a já doufám, že to tak dopadne i tady.

GW: Tyto dvě postavy, Carterová a McKay, si při různých příležitostech lezou na nervy už šest let. Začalo to ve „48 hours“. A teď spolu budete skoro v celé sérii vedle sebe, ale asi to bude jiný vztah, protože ona je teď šéf.

DH: Ano, a nikdy nevynechá příležitost, aby mi to připomněla. Ne tak Amanda jako Carterová. Ano, rozhodně je pro McKaye důvodem ke svárům, a v epizodě, kdy se chopí moci je to pojato velmi vtipně. Takže je to opravdu moc a moc zábavné tohle hrát. Těším se na to. McKayovi to dodá dynamiku, s kterou se dá hrát.

A opět Amanda. Amanda jako někdo, s kým pracujete…ta žena je úžasná. Dokáže celý plac rozzářit. Jen se ukáže a všichni ji milují. Všichni s ní rádi pracují. Je to potěšení s ní točit.

Totéž platí pro Torri, ale s Amandou se známe už z SG-1. Pro mě je to pěkné (smích). Ve zcela sobeckém smyslu slova. McKay je z těch změn velmi nadšený.

GW: Podle tvůrců bude mít každá postava v první půlce 4. série svou epizodu.

DH: Je skvělé, že každá postava bude má šanci se ukázat ve své epizodě, protože zatím to jen znamenalo „Satedu“ pro Ronona a „Common Ground“ pro Shepparda.

GW: Vyčerpal si McKay příděl svých epizod ve 3. sérii?

DH: To je možná ono! Jsem zvyklý stát ve světle reflektorů! (smích) Ne, ne, určitě pro mě mají nějaké nápady.

Jsem trochu nervózní, protože McKayovy epizody pro mě obvykle znamenají nějakou bolest nebo mučení. Ať už to znamená mluvit sám se sebou nebo viset hlavou dolů nebo být zavřený celou epizodu v Puddle Jumperu…uvidíme, jaký druh mučení si vymyslí tentokrát. Jsem přesvědčený, že pro ně není těžké přijít s nápadem, který mi v mnoha ohledech znepříjemní život (smích). Asi je to moje karma.

GW: A bylo nám řečeno, že se vrátí Jeannie.

DH: Skvěle! Tak to víte. Nebyl jsem si jistý, jestli to můžu prozradit. Kate je samozřejmě nadšená. Nedávno jsem s ní mluvil.

GW: Byla to skvělá epizoda 3. série.

DH: Ano, vím. Když dáte dohromady Martiny (Gero a Wood, pozn. překl.), a Hewlettovi. Zdá se to být dobrá kombinace. Byla to opravdu, opravdu skvělá epizoda. To, co jsem na téhle epizod miloval – nemluvě o tom, že jsem pracoval s Kate a byla to výborná epizoda, v které se toho hodně stalo – tak mi to připomnělo, proč jsem zbožňoval science fiction už jako kluk.

Když lidé vidí, že to, v co věřili, tam venku opravdu je. Nemyslím nic konkrétního, spíš jako že je tam venku něco, co mají udělat. Když poprvé přijde a vidí hvězdnou bránu a poprvé se ocitne v hyperprostoru a vidí všechny tyhle návrhy, na kterých pracovala na univerzitě, stát se realitou – tuhle část sci-fi miluju. Myslím, že všichni vyrůstáme s tím, že jsem vyvoleni pro něco lepšího. Každý chce být ten Vyvolený. „Matrix“…všechny tyhle úniky od reality ve sci-fi mě vždycky přitahovaly a já myslím, že tohle byla fantastická epizoda, protože jsme očima Jeannie viděli to, v co každý blázen a snílek – aspoň ten snílek ve mně – doufá, že existuje. Pořád procházím bránou v naději, že se něco opravdu stane.

To je jeden z hlavních důvodů, proč mám tuhle epizodu tak rád. Samozřejmě mít Kate u sebe nebylo špatné. Pokud nejsem opravdu hrozný bratr, který říká „měla bys raději zůstat doma“.

GW: Po epizodě „First Strike“ je jasné, že Replikátoři jsou pořád tady. Mají být i ve 4. sérii.

DH: Ano, to jsou. No, ono je trochu těžké zabít sebereplikujícího nanita. Na začátku série se to trochu zamotá, až použijeme nějakou starou technologii Replikátorů, abychom čelili zlu. A vytvoří se tam zajímavá linie pro jednu z hlavních postav.

Replikátoři jsou velmi dobří a pak, je skvělé mít na place herce jako je David Ogden Stiers.

GW: Oberoth je zpět!

DH: Ano, je zpátky. A taky mnohem víc strkání rukou do čela a tak podobně. A na to se vážou taky zajímavé zvraty. Joe (Mallozzi) a Paul (Mullie) byli opravdu nadšení, hrát si s touhle zápletkou. Nechat lidi věřit, že se něco děje a pak to odhodit a začít s něčím jiným. Skvěle je to tam využité, zvlášť se všemi těmi Replikátory, kteří jsou vlastně hozeni zpátky do děje, když je nikdo nečeká. Bojujeme s nimi podivnými a ne tak úplně čestnými způsoby.

GW: A práce s Davidem Ogdenem Stiersem?

DH: Je jako ten nejmilejší člověk. Vždycky hraje hajzlíky. Nikdy to neselže. Vždycky je nějaký povýšený, snob nebo zloduch a je přitom ten nejmilejší člověk na planetě. Ukáže se, umí text, miluje science-fiction. A má ke všemu pozitivní postoj.

Jak dlouho to ten člověk už dělá? A pořád točí. Pořád se ptá, jak co funguje. Doufám, že až to budu dělat tak dlouho jako on, že budu mít pořád takový ten dětský zájem o to, jak co funguje.

Navíc, má velký zájem o ekologii. Pořád mluvíme o vodních elektrárnách, solárních panelech a recyklované vodě. Právě si koupil nové auto na elektrický pohon a je z něj nadšený. A já si zase koupil auto na bio-diesel a taky jsem z toho nadšený. Víc než rád pomáhám životnímu prostředí, dokud se z toho nestane něco, co by znamenalo velké potíže.

GW: Atlantis je teď hlavní tahoun, když SG-1 skončila a pokračuje jenom na DVD. Myslíte, že to pro váš seriál znamená dobrou věc? Nemáte občas pocit, jako že už vlastně bylo načase?

DH: No, je to divné. Je v tom trochu sobectví i nesobectví. Z toho sobeckého hlediska je pěkné být TEN seriál. My teď v televizi představujeme Stargate. To je to pěkné. Ale zase je zvláštní, že tento rok pro to není dobrá doba. Ve stejnou dobu se natáčí dva filmy. Takže v mnoha ohledech se vlastně nic nezměnilo.

Ale ano, na všechno je víc času. Scénáristé mají víc času, než měli předtím. Se scénáři jsou velmi napřed. Místo 40 epizod, dělají jenom 20. Takže to je dobré. Ne že bych si myslel, že předtím nějak trpěli. Ale teď mají víc času si s tím pohrát.

Teď třeba děláme čtení scénářů, což jsme předtím nedělali, protože na to nebyl čas. Všichni si sedneme a procházíme scénáře, což si myslím, že je skvělý nápad. Alespoň se tak zajistí, že ty scénáře všichni četli, i kdyby to bylo jenom jednou, kdy si je celé přečteme. Pro scénáristy je dobré, že je vlastně slyší nahlas, ještě předtím než dojde k samotnému natáčení. Takže svým způsobem je to fajn. Určitě je cítit více uvolněná atmosféra, myslím. Jistě, můžete se jít zajít zeptat producentů a scénáristů a ti to třeba vidí jinak. Ale z našeho pohledu se zdá, že jsme dál, než bychom byli normálně. A jsem si jistý, že pro ně je to taky trochu úleva. Muset vymyslet 40 originálních nápadu na hodinovou epizodu? To je kruté! Takže teď odvádějí zatraceně dobrou práci na těch 20.

GW: Co byste řekl, že se vám tento rok zatím nejvíc na natáčení líbilo, nebo co byla ta nejlepší scéna, jakou jste točili?

DH: Myslím, že něco takového budeme točit v pondělí. V pondělí mám devět a půl stránek s Torri, kdy křičíme povely, jak přeprogramovat hlavní počítač Replikátorů. Myslím, že to bude ta nejlepší část.

GW: Určitě s těmi technickými bláboly nemáte problém.

DH: Kéž by! Chtěl bych, aby to bylo snazší. Pořád si myslím, že se dostanu do bodu, kdy něco přehlédnu.

GW: Tentokrát nemusíte viset hlavou dolů.

DH: To je pravda. Fyzické nebezpečí je jiné. Největší výzva je, když jsme v jedné scéně všichni. To se zase moc bavíme. Je to vždycky těžké. Uprostřed scény řeknete: „Bože, je to tak, my umřeme. Musíme se přestat smát a hihňat se“.

Tenhle rok byl opravdu zvláštní. Když jsme se loni vraceli, zdála se mi ta pauza v natáčení strašně krátká. Bylo to jako by skončilo natáčení jedné série a začalo natáčení nové a já si nepamatoval nic z toho, co bylo mezitím. Zdálo se jako bychom se hned vrátili do práce.

A tenhle rok je to zase neuvěřitelná zábava. Možná se chováme slušně hlavně kvůli Amandě a Jewel. Máme Davida Ogdena Stierse v prvních několika epizodách. Je to skoro až moc zábavné.

Skoro cítím vinu, že mi za to platí…no, ne tak moc. Vlastně, vůbec ne. Ale je to hezky řečeno.

Z nějakého důvodu je letos všechno mnohem uvolněnější. Nevím proč (kolem projíždí vlak)…. Ty vlaky jsou tak hlasité, všechno se v přívěsu strašně třese. Je pěkné, že když jíte, tak můžete sledovat, jak vaše jídlo putuje po stole tam a zpátky. Pokaždé, když pracuji v nějakém studiu, tak je to z nějakého důvodu poblíž vlakové trati. Nevím, proč to dělají. Asi si říkáte, že to je problém, ale není.

GW: Čeho myslíte, že potřebujete ve čtvrté sérii dosáhnout?

DH: Nevím. Myslím, že by tam určitě měly být „McKay přijde o hlas“ a „McKay zhloupne“ epizody. Bavili jsme se o tom dneska s Jasonem. To by bylo moje přání. Epizodu, kde mluvení obstará někdo jiný. Teď je tu Amanda, tak by nějaké mluvení převzít.

Myslím, že bych mohl vrátit k inteligenci dítěte. Inteligenci tak desetiletého. Něco takového. Nevím. V úterý jdeme točit takovou snovou část v lodi, s klaunem a velrybou.

GW: To jste si zrovna vymyslel?

DH: Ne, to je to, co děláme! Je to doslova to, co budeme v úterý točit! Je těžké předstírat, že si něco vymyslím, že bychom to mohli dělat ve 4. sérii. Kdyby mi někdo řekl, že tohle budu za pár let dělat, asi bych se zasmál. Ale je to, co budeme točit v úterý.

Co čekat od nové série? Nevím. Když to teprve začíná, tak je těžké hádat.

GW: Rob říkal něco o epizodě „Doppleganger“. Jaké jsou McKayovy noční můry?

DH: Zase to vypadá na ty klauny a velryby. Jeho rodina má určitě nějaké ošklivé tajemství s velrybami. A klauni, samozřejmě. A kdo si nemyslí, že jsou klauni děsiví? Už od „Poltergeista“ a celá ta věc s klaunem. Nebo „To“. To byl Stephen King. Je to tak. S Timem Currym jako klaunem. Byl to on, že? Tim Curry s těmi malými ostrými zuby.

Jo, určitě klauni. Je to moc pěkná epizoda.

Co se mi tenhle rok hodně líbí je to, že i když venku stále číhá nebezpečí, tak se budeme taky potýkat s osobními démony a budeme překonávat vlastní obavy a objevovat různé rysy našich osobností. Myslím, že to je dobrý začátek sezóny. Děje se tam toho kolem postav opravdu hodně.

Jak jste říkal, loni bylo hezké mít všechny tyhle epizody zaměřené na McKaye, ale letos je skvělé, že letos se to konečně trochu rozloží. Letos se zdá naše práce být i víc sehraná než loni. Což samozřejmě nerad vidím, protože ty McKayovské epizody by tam stejně měly být! (smích) Ale samozřejmě z obecného úhlu pohledu je lepší, když objevíme i ostatní postavy.

Takže se těším na to, jak to bude vypadat. A taky se těším, že nebudu mít tolik práce.

GW: Podepsal byste smlouvu na seriál Stargate: McKay?

DH: Co jiného by to mělo být? Ani si neumím představit, co jiného by to mohlo být. (smích)

Nemůžu uvěřit, že dělají třetí seriál. Je to úžasné. Doufám, že to vyjde. Jo, jsem tam. Sakra, budu tam stejně! Bylo by to skvělé. Dejte mi dva přívěsy. Budu prostě jenom přecházet z jednoho do druhého.

GW: Jak moc se vaše postava vyvinula za poslední rok a za ty poslední tři roky.

DH: Má větší pas. Myslím, že obecně vyrostl hlavně v oblasti břicha. Spousta jídla zdarma si vybrala svou daň.

McKay je jeden z těch zvláštních postav. Tak nějak se vždycky posune kupředu a pak zase zpátky. Něco se naučí a pak to zase zapomene. Je obětí svého vlastního úspěchu. Když vyřeší problém, tak se diví, že o něm někdo mohl pochybovat a když selže, tak si to vyčítá. A pak má sklon k tomu, že si to vynahrazuje ještě větší arogancí.

Myslím, že se učí pracovat v týmu, což je důležitá věc. Když tam poprvé přišel, byl určitě hodně uzavřeným člověkem, a snažil se pracovat, aniž by se s lidmi okolo sblížil. Teď cítím, že už našel svoje místo. Když otevřeme tisíce let starou antickou loď, ví, že musí začít hledat hlavní zdroj energie a co má k dispozici.

Je zvláštní, že se z něj stal teď větší výzkumník, než byl předtím, poněvadž byl dost ustrašený. Když přišel na cizí planetu, chtěl se hlavně dostat rychle pryč, než se něco stane. Letos a taky koncem minulé série, už chce hlavně přijít věcem na kloub. Začínali jsme tak, že se bál na něco sáhnout, aby to nepokazil. Teď zase naopak zachází daleko a dokáže i něco pokazit kvůli zvědavosti a už není tak ustrašený, aby se bál na něco sahat.

Určitě si objevování užívá víc než bych zpočátku věřil. Opravdu jsem ho viděl jako technika v kontrolní místnosti. Žasnul jsem, když začal opouštět základnu. Teď je to zvláštní, když je znovu v kontrolní místnosti. Teď už je spíš jako „pojďme kopnout do vrtule!“

GW: Teď ho napadne velký brouk a on nejde domů s brekem a nekřičí ze spaní.

DH: Přesně tak. Je to právě ta zvláštní věc u televizního seriálu. Chcete dát lidem to, co chtějí a tak děláte to, co předtím, ale zároveň chcete změnu. Vznikají tak dvě otázky, jak to udělat stejně a přitom jinak? Což je vždycky zábava.

Naštěstí pro McKaye existuje jenom několik možností a žádná z nich není moc dobrá. Buď je to zbabělost nebo přehnaná statečnost, nebo prostě jenom nějaká forma psychického selhání.

GW: Trochu změníme téma. Když jsme spolu naposledy mluvili, tak jste byl uprostřed natáčení svého filmu, „A Dog’s Breakfast“.

DH: To bylo tak dávno? Páni. Ale dává to smysl.

GW: Film je hotový, jak to vypadá s distribucí?

DH: Domlouváme se s MGM. Koupili film pro celosvětovou distribuci. Řekněte to rychle desetkrát po sobě bez zakoktání – obzvlášť po obědě. Takže se těšíme, až vyjde na DVD a uvidí ho lidi po celém světě. (Film vyjde na DVD 18. září-pozn.překl.)

Ale s jejich dovolením dál děláme promítání. Většinou je to tak, že když někde stojí 10 až 15 fanoušků Stargate, najednou se prostě rozhodneme, že film pustíme. Na conech obcházíme lidi, pozdravíme je a ptáme se, jestli ten film chtějí vidět. Je to docela legrace.

GW: Udělali jste to takhle v Londýně.

DH: Ano, v Londýně. V Londýně jsem byl nemocný jako pes. Snědl jsem špatné ústřice. Nějakou dobu jsem měl otravu jídlem.

Ale promítání to bylo fantastické. Vstupenky na film se vyprodaly během 20-ti minut. Dali jsme je online, prodaly se do 20-ti minut a spadl jim server, který používali k platbám. Tak jsme naplánovali ještě jedno promítání, které bylo vyprodané za tři hodiny. Vlastně ani nevím, jak to vypadá s prodejem ve Vancouveru. Ale v tomhle počasí bych se divil, kdyby vůbec někdo přišel.

Takže ta promítání byla fantastická. A když začneme dělat promítání, u kterých zpočátku ani nejsme, tak se tam nakonec stejně ukážeme. Pro mě je to prostě ten nápad s tím promítáním – mohli byste si ten film půjčit na DVD, ale to není taková událost, jestli mi rozumíte. Rád to organizuji, odpovídám na otázky a zdravím se s lidmi. Je to tak mnohem zábavnější, a jestli to tak můžu říct, smysluplnější.

Takže jsme ta promítání dělali tak často, jak to jen šlo. Myslím, že uděláme i pár promítání, kde už nebudeme. Máme vytipováno několik míst. Je to film v HD formátu, tak hledáme kina, kde je tak můžou promítat.

Je to skvělé. Otevřelo se nám hodně dveří. Je to jedna z věcí, proč chcete natočit film. Druhá věc je, abyste byli schopní přijít a říct si, co chcete udělat a jak. Máme teď už na příští rok připravený další film, což by mělo být super. Už nějakou dobu také pracuji na seriálu Starcrossed pro NBC/Universal a Sci-Fi.

GW: A jak to jde?

DH: Opravdu dobře! Pořád je to tak trochu ve stádiu vývoje. Dostali jsme se přes první překážku, což bylo schválení pilotního dílu. Byli neuvěřitelně pozitivní a velmi nás podpořili a, na rozdíl od klišé v Hollywoodu, nám k tomu dali neuvěřitelně dobré poznámky. Dostali jsme poznámky k první verzi, které byly opravdu skvělé.

A to je zatím všechno. Zdá se, že se jim to líbilo. Takže teď uvidíme, co s tím provedou.
GW: Pro fanoušky, kteří to ještě nevědí, o čem má být Starcrossed? Je to to samé Starcrossed, jaké se objevuje ve vašem filmu?

DH: Vlastně to byl takový bláznivý nápad. Někdo řekl, že bych z toho měl udělat seriál a já na to odpověděl, že je to jenom šílená sci-fi, kterou by asi nikdo nechtěl.

Tak jsem o tom začal přemýšlet a napadlo mě: zákulisí. Vím, jak se točí Stargate a jak se točila „Kostka“ a všechna ta sci-fi, co jsem dělal v minulosti. Vidím, jak bláznivě to vypadá, když se snažíte točit vážnou sci-fi.

Takže jsme to hodili na papír a zašli s tím na Sci-Fi, že bychom chtěli dělat něco na způsob The Office, ale o natáčení sci-fi seriálu. A jim se to líbilo a schválili to.

Takže to je v podstatě ten hlavní nápad. Je to, pokud to mám říct jinak, sitcom z prostředí natáčení science-fiction seriálu, protože není nic bláznivějšího než natáčení vážného sci-fi. Neexistuje nic šílenějšího než je ubožák, oblečený do gumového obleku, pokrytý gelem na vlasy, a zatímco my jsme tímhle výtvorem terorizováni a snažíme se to natočit, sedí za kamerou chlápek, který se cpe sendvičem a dloube se v nose.

Je to prostě zábava. Je to velmi volně založeno na něčem jako Stargate, ale není to Stargate.

Neděláme si z toho legraci. Je to spíš zachycení té šílené každodenní rutiny, která doprovází natáčení televizního seriálu.

GW: A konečně, co byste vzkázal fanouškům, kteří se rozhodnou pustit si na podzim novou sérii Atlantis?

DH: Díky, že jste tak dlouho počkali! Jak je to dlouho, co běžela třetí série? Co bych tak řekl? Ujistěte se, že jste si došli na záchod, než si pustíte nové díly, protože tam máme pár opravdu strašidelných epizod. Nebudete chtít odejít.

Dejte novým dětem šanci. Uvidíte, co se z nich stane. Určitě si nové přírůstky oblíbíte. A hledejte povědomé tváře. Něco takového.

Ale určitě, jestli si budete chtít odskočit, jděte předtím, než to začne. Protože máte před sebou hodinovou epizodu a možná to tak dlouho nevydržíte. Mohla by se vám pak stát nepříjemná nehoda.

Rozhovor pro Gateworld dělal Darren Sumner, pro sga-project přeložila a upravila Klenotka