Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • 24.2.2008 – Christopher Heyerdahl Interview

    Christopher Heyerdahl je ve sci-fi světě poslední dobou známá tvář. Objevil se ve Smallville či Sanctuary, ale fanoušci SG si ho vybaví v souvislosti s Athosianem Hallingem z 1. série Atlantis či z epizody Revisions v 7. sérii SG1. V Atlantis se teď ale objevuje jako představitel všech možných Wraithů, v současnosti jako všemi oblíbený Wraith Todd. Před časem poskytl rozhovor pro Gateworld, kde mluví o postavě Hallinga a své roli v SG světě.

    GateWorld: Pro Gateworld.net, jsem David Read a mám na telefonu pana Christophera Heyerdahla, který hrál už tři různé role v seriálech Stargate. Chrisi, vítejte!

    Christopher Heyerdahl: Moc vám děkuji! Je to potěšení s vámi mluvit.

    GW: Potěšení je na mé straně. Jste fanoušek science-fiction?

    CH: Vždycky tahle otázka. Fanoušek science-fiction. Jsem fanoušek, řekl bych, fantazie. Je to něco, co mi nedávno řekla moje přítelkyně, protože někdy umím být velmi odmítavý k některým žánrům. A ona mi řekla: „O čem to mluvíš? Ty tohle miluješ!“
    Miluju cokoliv, co je spojeno s hranicemi, tedy s bouráním hranic, v naší vlastní představivosti. A ty možnosti, které jsou v nás všech. Řekl bych, že jsem fanoušek fantazie a science-fiction do téhle kategorie rozhodně spadá.

    GW: Myslíte si, že Stargate je nejlepší, když nám nastavuje zrcadlo?

    CH: Vždycky. Nebo sobě.

    GW: Přesně. Vždycky je dobré být skromný.

    CH: To je! A mělo by to tak být. Je velká chyba, brát cokoliv v tomhle druhu žánru vážně. To je jedna ze skvělých věcí ve Stargate. Nebere se vážně. Neustále si ze sebe utahuje. Děje se to přímo v seriálu, v zákulisí, všude. A je to notoricky známé jako místo, kde je spousta legrace.

    GW: Kolik Stargate jste viděl, než jste se objevil v 7. sérii SG1?

    CH: Myslím, že sem tam nějakou epizodu. Jsem jedním z těch, kteří nemají kabelovku, tak na tyhle věci koukám na YouTube. YouTube je teď můj kamarád a všichni inzerenti reklamy mě teď budou nenávidět, ale já jsem vděčný lidem, kteří to dávají na YouTube, protože takhle to můžu sledovat.

    GW: I vaše vlastní epizody?

    CH: Oh, ano. Díval jsem se na moje epizody v extrémně špatném rozlišení.

    GW: Mluvil jsem s dalšími hostujícími herci. Jsem si jistý, že když napíšete do studia, určitě vám pošlou kopie.

    CH: Tím jsem si jistý, ale během roku dělám tolik věcí, že sledovat každou epizodu…Někdy to dělám a někdy tomu nechám pár let a sleduji to všechno najednou a to je vlastně větší zábava to sledovat. Je to jako číst dopis, který jste napsal před deseti lety. Říkáte si, kdo ten člověk sakra je?
    A je to to samé se starými záběry mě samého, ať už je to rodinné video nebo nějaká role. Je to zvláštní pohled a zase si říkám, co je to za člověka?

    GW: Viděl jste epizodu „Revisions“?

    CH: Ano, viděl. Před nějakou dobou.

    GW: Řekněte nám, jaké to bylo poprvé hrát jako hostující herec v téhle epizodě?

    CH: No, bylo to pro mě všechno nové. V tu dobu jsem nikoho neznal, a byl to začátek dobrodružství, protože jsem tam potkal Amandu Tapping. A potkal jsem Martina Wooda a nakonec se ukázalo, že jsme sousedi. A tím začalo celé dobrodružství, které skončilo přátelstvím a dovedlo nás až, kde jsme dnes, k seriálu „Sanctuary“.
    Byl to skvělý začátek, protože jsou to báječní přátelé a báječní spolupracovníci. Byl to báječně strávený den. Bylo to taky divné v tom smyslu, že jsme to dělali na tom zvláštním místě zvaném „Fantasy Gardens“, tak tomu myslím říkali, kterou založil zvláštní ministerský předseda tady v BC, a jeho žena. Ta holandská zahrada. Bylo to jako vkročit do surrealistického světa představivosti někoho jiného. Byl to bezčasý malý svět a podivně skutečný.

    GW: Ano, ta epizoda se točila na velmi krásném místě. Máte za sebou ohromné množství televizní a filmové práce. Jak byste porovnal Stargate s ostatními místy, kde jste pracoval, ve smyslu produkce, pocitů, stresu na place?

    CH: Pokud jde o stres, tak záleží na tom, v jakém studiu jste. Existuje jedno studio, o němž už se párkrát mluvilo. Je to místo, kde se točí Wraithské lokace. Je to všemi nejvíc nenáviděné místo. Je to tam, kde všichni blbnou. Když to přirovnáte k Bridge studiím, kde se točila SG1 a kde se točí většina Atlantis, tak je to velký rozdíl, protože tady jsou všichni míň šťastní, všichni přemýšlí pomaleji a není to dobré pro celkovou náladu. Je to jedno z těch malých, ošklivých míst.

    GW: Jason Momoa říkal, že na konci tam odtud všichni odcházejí s kašlem a lapající po dechu. Jako kdyby něco chytili.

    CH: A pořád je to dobré místo k práci, protože v nejhorším případě je tam tahle rodina. Je to v podstatě bohatá rodina v chudinské čtvrti. Je to rodina, která spolu byla tak dlouho a je natolik spojená, která si žila dlouho na vysoké noze, a pokaždé, když se vrátí do těch studií, tak je zpátky v chudinské čtvrti. A to je skvělé. Pořád se tam bavíme i navzdory té hrozné situaci. Je to tam nezdravé.
    Je to zvláštní, tohle léto jsem létal tam a zpátky mezi Montrealem a Vancouverem a hodně jsem létal v noci. Dělal jsem seriál v Montrealu, pak další ve Vancouveru, bylo to šílené. Jednou jsem přišel a byl jsem hrozně unavený. Měl jsem problémy se svým textem a s tím, říkat ho správně. „Jak se jmenuju?“ Nemohl jsem si vzpomenout na své jméno. Opravdu mě to začínalo frustrovat. A tehdy jsem se dozvěděl celou historii toho místa.

    Všichni mi říkali, že vědí, jak jsem unavený a tak mě povzbuzovali s tím, že tam blbnou všichni. A já jsem tedy šel stranou a přestal jsem se věnovat sobě a podíval jsem se kolem.
    A bylo to jako: „Jsem možná hloupější, než ostatní, ale všichni se chovají…no, hloupě! Možná na tom ještě nejsem tak špatně.“
    Je to úžasné místo. A myslím, že to pěkně sedí pro situace, které souvisejí s Wraithy. Jsou vyděšení. Jsou vyděšení, skutečně vyděšení, z Wraithů a ze všeho, co představují a z toho, kam musí jít, aby se s nimi vypořádali.

    GW: Atlantis byla před čtyřmi lety se svým pilotním filmem jednou z velkých produkcí. Jak jste se dostal k postavě Hallinga?

    CH: To je dobrá otázka. Jak jsem se k tomu dostal? Šel jsem tam. Dělal jsem ty obvyklé věci, které se dělají na konkurzu. Volají všem, aby přišli na konkurz. Mně nabídli roli Hallinga, a já vlastně chtěl, místo Hallinga, hrát Wraitha.

    GW: Opravdu?!

    CH: Ano. Netušil jsem, co hrát Wraitha vyžaduje, ale prostě se mi hrozně líbil ten nápad těch podivných, upírům podobných, život vysávajících mimozemšťanů. Znělo to skvěle, ale nesplnili mi můj sen hrát vesmírného upíra. A tak mě vybrali pro Hallinga. Místo toho jsem musel být jeden z nejmilejších chlápků v galaxii. Je to docela vtipné, protože lidé se mě často ptají, jestli jsem vůbec někdy hrál kladnou postavu. A tohle byla jedna z příležitostí, kdy jsem mohl říct, že ano.
    Takže ano, přišel jsem na konkurz a oni se rozhodli, že jsem pro tu roli ten pravý.

    GW: Halling se objevil v několika epizodách v prvních epizodách 1. série Atlantis, než byli Athosiané přesídleni na pevninu. Čekal jste tak rychlý konec té postavy?

    CH: No, upřímně, ten rychlý konec přišel proto, že jsem se nemohl uvolnit z natáčení jinde. Takže si vytvořili jiného Athosiana, který zaplnil moje místo, a potom je prostě poslali pryč úplně. Ale kdoví. Možná je ještě uvidíme. Možná Athosiany ještě uvidíme.
    Nikdy nevíte. Hodně to má co dělat s dostupností. Umění napodobuje život. Takže nikdy nevíte. Ale napadlo mě něco takového? Ne, neměl jsem o tom tušení. Prostě se to stalo, a já jsem vlastně zjistil, že bych nebyl k dispozici ani potom. Nebyla to jedna z těch věcí, od kterých bych se mohl uprostřed noci odplížit do Vancouveru a být chvíli na place. To se prostě nikdy nestalo.

    GW: Jeden z příběhů v téhle sérii by měli být právě Athosiané. Teyla říkala, že jsou pořád naživu. Jen nevíme, kde jsou. Takže doufejme, že se tam budete moct třeba objevit.

    CH: Ano, zrovna jsem zvedl obočí (smích). To je ta skvělá věc – je to už dlouho, co jsem pracoval v rádiu, ale je to vždycky svým způsobem zábava dělat věci, které nikdo jiný nevidí. Dám hlasem výraz tomu, co dělám s obličejem, zatímco mluvíme. Zvednu obočí…

    GW: Teď Sheppardův Wraith…

    CH: Sheppardův Wraith? Copak je to pejsek?

    GW: Jmenuje se Todd? Říkají mu tak?

    CH: Tihle lidští tvorové, potřebují jména. Nemají ponětí, jaká jsou naše skutečná jména. Nikdy je neřekneme. Jak my mu říkáme, v maskérně, je Ace (Eso – pozn. překl.). To je něco, co jsem zmínil v jiném rozhovoru. Ta postava je poctou rockerovi. Existuje kapela, ne zase tak dobře známá, nemá tolik fanoušků – Kiss.

    GW: Ano!

    CH: Hlavní kytarista, jmenuje se Ace Frehley a je to vesmírný chlápek. Je to takový vesmírný rocker. To je celá jeho přítomnost v kapele. Miluje Stargate: Atlantis a je očividně velký fanoušek Wraithů. Takže tahle postava je poctou Ace. Wraithové mají bláznivá tetování, a tenhle má tetování Ace Frehleyho. Takže mezi ostatními je známý jako Wraith Ace.
    Můžou mu říkat, jak chtějí, ale my víme, jak se jmenuje ve skutečnosti.

    GW: Jeho skutečné jméno. Co si myslíte, že utváří Wraithy jako druh a co Ace jako postavu?

    CH: (smích) No, myslím, že u Ace je to trochu komplikovanější. Baví mě ho dělat, protože když jsme ho poprvé vytvořili, tak seděl hrozně dlouhou dobu sám v cele, v zatraceně velkých bolestech a bez naděje. Ta nejnechutnější věc pro něj byla, že mu naději dalo malé stvoření, kterému nemusí nezbytně prokazovat úctu. Myslím, že v meditacích, které za ty roky dělal a jimiž žil, se naučil schopnosti vzdát se života. Právo samurajů, kteří jsou schopní přijmout smrt, pokud to pro ně znamená svobodu.
    Tak mu tenhle člověk dal naději, a mezi ním a Sheppardem se vytvořilo pouto, které nemusí být ale stejné, jaké si Sheppard vytvořil k němu.

    GW: Opravdu?

    CH: No, přemýšlejte o tom. Sheppard je muž, který se nikdy nevzdává. Vždycky si myslí, že jeho přátelé pro něj přijdou. Vždycky si myslí, že ho zachrání. Vždycky si myslí, že se dostane pryč. On se nikdy nevzdává. A pak tady máte tohohle, který se vzdal. Úplně to vzdal. A přece je mu dán dar života, naděje, bratrství, tím nejpodivnějším prostředkem a tím je Sheppard.
    Takže jeho spojení se Sheppardem je – aspoň jak to vidím já – mnohem silnější, než z opačné strany, protože Sheppard mu dal klíč k mnoha letům života, kdežto pro Shepparda samotného to bylo jenom další dobrodružství. Je to komplikovaný vztah. Ale pravda je, že to může dojít jenom do určitého bodu. Ale vytváří se tam fascinující vztah.
    A i přesto, co jsem teď řekl, tak ta velikost důvěry, kterou musí oba vynaložit, je obrovská. Můžete být přítel se žralokem, ale ve skutečnosti nikdy nevíte.

    GW: Není to jejich vina, že jsme jejich zdroj potravy. Nemají jinou možnost, než nás jíst, aby přežili. Dlouho jsem o tom debatoval s Andee Frizzell. Ona věří, že Wraithové nejsou zlí. Co si o tom myslíte?

    CH: (smích) Víte, zlo je úhel pohledu. Myslím, že zlo je volba. Když máte možnost si vybrat udělat nějakou krutou, bezcitnou, sadistickou věc, ale neuděláte ji, no, pak to je ta možnost, kterou máme v různých fázích našeho života.

    Vezměte si, s čím se musíme každý den vypořádávat, náš lidský druh a podívejte se, co děláme ve světě. Volíme různě. Děláme takzvané „dobré“ věci a takzvané „špatné“ věci. Ale říct, že Wraith nebo jakýkoliv druh, je zlý jenom proto, že se živí na lidských bytostech, je jako říct, že vlk je špatný, protože se živí masem. Je to v jejich přirozenosti.
    Existuje báječný příběh žáby a škorpióna. Stanou se přáteli. Škorpión a žába stojí na jedné straně řeky a on žábu přesvědčí, aby ho vzala na druhou stranu. Uprostřed řeky žábu bodne, a když umírající žába klesá pod hladinu, zeptá se: „Proč jsi to udělal?“ a on se na ní podívá a řekne: „Protože je to v mojí přirozenosti.“

    GW: „Nemůžu nic udělat s tím, kdo jsem.“

    CH: Přesně. Takže jsou určité věci, které Wraithové nemůžou změnit. Jsou tím, čím jsou. Krmí se na lidských bytostech. Dejme tomu, že každý jedinec mezi Wraithy, jestli může být mezi Wraithy individuální jedinec – tím si nemůžeme být jistí – ale zdá se, že Wraith z „Common Ground“, nebo Ace, byl nějak tím zážitkem v zajetí změněn, určitě ho to nějak ovlivnilo.
    Co o něm víme je to, že před svým zajetím byl vlivný a mocný Wraith. Teď své místo ve společnosti ztratil a dívá se na celé společenství jinak. Je to všechno o přežití. Přešel od bodu, od něčeho, kde se jakékoliv naděje na přežití vzdal – určitě tedy přežití mimo jeho vězení – k něčemu většímu – jeho rozhled a jeho vidění vesmíru, je o tolik větší. A on udělá cokoliv, aby dosáhl až na konec toho všeho.

    GW: Myslíte si, že se nějak snaží znovu získat moc, anebo už to není jeho priorita?

    CH: Oh, myslím, že je to určitě jeho priorita. Rozhodně. Ta úžasná věc na něm je, že je ochotný riskovat. Je ochotný všechno riskovat a všechno získat. To ho dělá velmi nebezpečným. Velmi chytré. Hraje pravidelně s Hewlettem, je vytrvalý, dává a bere, hraje hloupého a dává do toho všechno prostě jen proto, aby získal to, co potřebuje. A nic víc.

    GW: Vždycky ho zajímá, jestli když udělá nějakou laskavost, jestli to nakonec bude dobré i pro něj.

    CH: Přesně. Přesně. A mají stejné cíle.

    GW: Ano, to je typické v boji o přežití.

    CH: Stejná hra. Dávají jenom to, co musí. Takže tady máte extrémně dobré vyjednavače a je to zajímavá hra. Má schopnost někomu nakopat zadek jako Ronon, je chytrý jako McKay, má teď touhu a víru v další život jako Sheppard, vypadá dobře jako Teyla….čemu se smějete?

    GW: Protože je to pravda.

    CH: Myslíte? Nevím, jestli by s vámi všichni souhlasili, ale je to milé. On je skvělá postava. Je to postava, kterou autoři vzali a připravili pro ni velmi pěknou cestu.

    Taky je tam taková malá věc, která se děje mezi nimi, a kterou jsem nečekal, mezi Toddem a Jasonem Momoa. Nenávidí (Ronon)všechno, co je jen trochu cítit jako Wraith a Jason to hraje až do konce. Když jsem ho poprvé potkal, zeptal se: „Můžu na něj namířit zbraň? Můžu střílet? Můžu ho praštit? Můžu ho kousnout?“
    Je to taková kypící bestie, která chce udělat cokoliv. Byla zábava to hrát a zrodil se tam zajímavý vztah. Je to i takové rozpustilé, protože kdykoliv ten Wraith dostane šanci, tak si rýpne.

    GW: Ronon jde kamkoliv, kde je šance nějakému Wraithovi ublížit.

    CH: Přesně. No, pomsta je sladká, že? Je zahořklý.

    GW: Je nějaká šance, že se Ace vrátí i v 5. sérii?

    CH: Tohle je science-fiction. Vždycky je šance. Upřímně nemám tušení, takže uvidíme. Je to stejné každý rok, zvlášť když jde o vedlejší postavu. Není to smluvní závazek.
    Není to tak, že by mi agent zavolal a řekl, že mi chtějí obnovit smlouvu. Nefunguje to tak, jako se stálými herci v seriálu. Takže nemám jak se to dozvědět. Prostě mi zavolají třeba týden před samotným natáčením.
    Takže nikdy nevíte, ale já doufám, protože je to báječná postava. Rád bych viděl tu postavu růst, způsobit víc problémů, vznést další otázky, píchnout do vosího hnízda a čekat, co se stane. Je to takový ten chlápek, který přijde k vám domů, když máte děti, rozdovádí je a v devět večer prostě uteče z domu a nechá vás v ječícím, rozesmátém…

    GW: …chaosu.

    CH: Přesně tak.

    GW: Říká se, že budete v epizodě „The Last Man“. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit?

    CH: Můžu to potvrdit nebo vyvrátit? Možná. Jistě, byl jsem v „The Last Man“. Nemyslím si, že je důvod, abych říkal, že tam nejsem. Takže, jistě, byl jsem v „The Last Man“. Koho jsem tam ale hrál? Kdoví.

    GW: Co si myslíte o scénáři k poslední epizodě? Byl jste už i v předchozích finálových epizodách, takže co si myslíte o téhle?

    CH: Je to zvláštní scénář, protože je tam hodně neznáma. Zanechává tolik báječných otazníků. Byl jsem velmi šťastný, že jsem toho byl součástí, protože je to takový malý, pěkný kousek, který tam mám já s ještě jednou postavou. Vlastně se těším, až to uvidím.

    GW: Na YouTube.

    CH: Na YouTube, přesně, ale viděl jsem kousek i při ADR (dodělávání zvuku ve studiu pozn. překl.) a vypadá to skvěle!

    GW: Ano, bylo tam hodně ADR, s tím pískem všude okolo.

    CH: To ano. Pro moje postavy se vždycky stejně něco dodělává…. Děje se tam hodně věcí. Fanoušci a stroje a zvuky motorů. Vždycky se něco dělá.

    GW: Myslím, že tahle epizoda bude vizuálně hodně jiná. Měli by pro ni vytáhnout všechny páky.

    CH: Rozhodně.

    GW: Takže říkáte, že to, co začalo v epizodě „Revisions“ se v určitých částech nakonec dostalo až do „Sanctuary“?

    CH: Z osobního pohledu, ano, je tam spojitost. To bylo poprvé – osobně i profesionálně – kde začaly různé vztahy vedoucí až k „Sanctuary“.
    V téhle práci se děje tolik věcí. Lidi, které potkáte a lidé, s nimiž vycházíte a vážíte si jich. Lidé, s nimiž chcete pracovat, s nimiž chcete hrát, protože s nimi trávíte hrozně moc času a chcete být s lidmi, s kterými vycházíte a vážíte si jich. Takhle to začalo. Přes několik událostí jsme skončili u „Sanctuary“ a u divných hovorů od Martina (Wooda): „Čteme scénáře, můžeš tu být za hodinu?“
    Stěžoval si na hrozné čtení Jamese Bamforda (hlavního koordinátora kaskadérů) a jaký je prý hrozný herec. „Prosím, ty jsi aspoň o něco lepší, než James. Přijel bys sem a pomohl nám?“
    Takže jsem tam pospíchal a přijel jsem ještě o půl hodiny pozdě a četl jsem různé postavy a pak jsem se dostal k postavě Druitta. Okamžitě jsem začal žárlit na toho hrozného a nenáviděného herce, který měl tuhle roli hrát. Byla to taková fantastická, barvitá role. A k mému překvapení a radosti mi na konci čtení tu roli nabídli. Bylo to milé a neočekávané. Hádám, že se jim líbilo moje zpocené obočí a ty supící a bafající zvuky, které jsem při svém příchodu vydával. Nejspíš to všechno hrálo v můj prospěch.

    GW: Zavolali vám hodinu a půl předtím. Život herce…

    CH: Jo! Nikdy nevíte, co přijde.

    GW: Je to jako rána kladivem.

    CH: To je právě ono. V téhle práci často vůbec nevíte, co se děje. Lidi se mě často zeptají, co budu dělat příště a já prostě nemám ponětí. A o tři hodiny později už můžu říct, že dělám internetový seriál. Bude to nejdražší seriál na internetu, který se kdy dělal. Kdoví, co se stane? A to je jen o pár hodin později.
    Je to takhle vzrušující a taky můžu pracovat se všemi, které jsem už zmínil, plus Damian Kindler, Robin Dunne a Emilie Ullerup. Je to zábava. Jsou velmi horliví a rozpustilí egoisti. Mají silná ega, ale v dobrém slova smyslu. Všichni tihle lidé jsou prostě silní, přemýšliví, zajímaví a rozpustilí.

    GW: Budou se dělat nové epizody?

    CH: To je otázka za milion dolarů. To je otázka za dva miliony dolarů. Za čtyřicet milionů. Právě teď doufám, že se každým dnem něco dozvíme, ale zatím nemám tušení. Nevolám jim, ale sedím a nechávám je dělat ty věci, které potřebují udělat, aby to fungovalo, a jsem připraven vyrazit, až zavolají.
    Doufáme, že v nejbližších dnech nám dají zelenou a my budeme za pár měsíců moct začít znovu točit.

    GW: Vím, že prvních osm epizod bylo natočeno ve volném čase vás všech a jen z lásky k tomu projektu. Ale teď už seriál začal vydělávat nějaké peníze a následující týdny a měsíce ukážou, jestli je schopný se uchytit.

    CH: Jestli bude schopný se uchytit – myslím, že tohle se dozvědět bude trvat trochu déle. Až dostaneme peníze, tak to půjde do produkce a pak uvidíme, jestli se lidé budou chtít dívat. Bude to trvat, řekněme, do příštího podzimu. Nejsem si jistý, kdy mají v plánu to odvysílat, dát to na internet a pak na jakýkoliv program, který přijde a chopí se toho a bude ten šťastný.
    Takže uvidíme. Opravdu to záleží na tom, kdy začneme a pak uvidíme, co se stane. To je jisté. Je to jedna z těch vzrušujících, hrozných věcí pro všechny zúčastněné, protože do toho vložili spoustu vlastního potu, krve a slz. Kdyby se to nechytlo, byl bych v šoku. Prostě si nemyslím, že by se to mohlo stát. Myslím, že je to teď na straně všech, aby se pokusili ze sebe dostat to nejlepší.
    GW: Přesně. Jo, hodně strategie.

    CH: Ano, což je název téhle hry. Chcete se ujistit, že všichni stojí pevně, než se rozjedete.

    GW: Správně. A nikdo tohle vlastně předtím nikdy nedělal, takže opravdu dláždíte cestu k něčemu úplně novému.

    CH: Určitě. Na takové úrovni, kdy se všechno natáčí na zelené plátno, to určitě zatím nikdo nedělal. Je to opravdu dláždění cesty, protože se všichni teď dostávají na palubu. Všichni herci chtějí mít svůj kus, protože kvůli stávce scénáristů, už všichni mluví o tom, že i herci by mohli jít do stávky, a všechno se to točí kolem toho, co děláme. Všechno to má co dělat s internetem a kde internet začíná, končí a jak přispívá televizi. Tady udělám uvozovky, „televizi“.
    Televizní společnosti se drží toho nápadu televize – toho, jak existuje teď jako protějšek tomu, co se z ní může stát. Všichni si myslíme, že to víme. Všichni myslíme na příchod Apple TV a další průběh toho, jak bude putovat na obrazovky, ať už ty obrazovky budou jakékoliv. Takže kdoví, jaký ten formát bude. Tohle, myslím, děsí lidi, kteří dělají distribuci. Uvidíme, jak se to vyvine. Příští měsíce, příští roky, kdoví.
    Samozřejmě, když začneme jednat se stanicemi, bude to velká věc. Kde to začne a kde to skončí? Je to internetový seriál? Je to televizní seriál? Bude to obojí? Bude to víc než tohle?
    Jestli sledujete televizní seriál, možná podle něj vychází komiks. Existují různé způsoby. Kdoví, co to bude. Existuje tolik možností.

    GW: Můžeme vás v budoucnosti vidět na nějakém conu?

    CH: Kdoví, co se stane v budoucnosti? Nemůžu říct. Cony, jak tomu rozumím, jsou místa, kam vás musí pozvat a já tedy musím ještě obdržet pozvánku.

    GW: Tak to budeme muset změnit!

    CH: (smích) To je jediný způsob, jak se to stane. Byl bych na sebe naštvaný, kdybych se prostě jen tak objevil.

    GW: Ne, znám lidi – Jsou nadšení, když vás neočekávají a vy se ukážete. Obzvlášť s někým, kdo má ve své historii tolik postav. To by bylo velmi zajímavé vidět.

    CH: Oh, děkuju, to je od vás moc milé.

    Rozhovor pro gateworld.net dělal David Read.
    Pro sga-project.com přeložila a upravila Lenka „Klenotka“ Klicperová.