22.7.2006 – interview s Martinem Gerem
Gateworld: Pro Gateworld.net, jsem David Read a jsem tu s jedním z našich přátel, panem Martinem Gerem, scénáristou Stargate: Atlantis a SG-1. Martine, jsem rád, že jste zase s námi.
Martin Gero: Díky, je hezké být tady – v mé kanceláři. To je vždycky zábava.
GW: Třetí sezóna Atlantis – pod námi se natáčí čtvrtá epizoda.
MG: To je správně, právě dělají čtvrtou epizodu.
GW: Jaká je zatím vaše oblíbená epizoda ve třetí sezóně? Možná nebyla ještě ani natočená?
MG: Ze třetí sezóny je to opravdu ještě epizoda, která se zatím nenatočila – „McKay and Mrs. Miller“. Je to epizoda, kterou chci udělat už asi rok, ale pořád jsem nemohl najít správný způsob. Vlastně to vzešlo z toho, že jsem byl minulé léto v Torontu. Viděl jsem tam hru. Jsem velmi kulturní. Chodím do divadla – do skutečného divadla – docela často. A viděl jsem hru, kde hrála Kate Hewlett a ona byla skvělá. Je výborná herečka a má plno – jak to říct – „Hewlettismu“. A mezi ní a Davidem funguje výborně chemie. Jak už jistě víte, nejspíš lépe než já, že spolu právě točili film. Ale potom, co jsem ji viděl v té hře jsem řekl Davidovi: „Mám pro tebe epizodu o Tvé sestře.“ A to je legrační, protože-
GW: -McKay má sestru-
MG: -ano, McKay má sestru. Když jsem psal epizodu „Hot Zone“, a McKay se tam chystal umřít, tak jsem psal ten monolog. Původně jsem napsal, že má mít bratra. A David říkal, jestli bych to nezměnil na sestru: „Mám sestru, která je herečka a jednou, možná…“ a já na to:“Jistě, můžeme to změnit, ale Tvou sestru nikdy neobsadíme, Davide.“ A pak jsem ji viděl tak skvěle hrát v té hře a řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Je to názorný příklad sourozenců. Mám bratra a dvě sestry. Samozřejmě náš vztah není tak problémový jako mezi Rodneym a Jeannie, ale v tom příběhu je něco univerzálního. Je to příklad rodiny a pýchy. Vlastně, je to docela zábavná epizoda. Má to ten zajímavý spád, kdy se to my snažíme udržet v tajnosti, ale vy to řeknete světu ještě dřív než to začneme natáčet.
GW: Mějte v nás větší důvěru.
MG: To je ten spád. Vypadá to jako jeden typ epizody a postupně se mění v jinou. Je to celé takové živé. Právě proto je to jedna z nejtěžších epizod, jaké jsem psal. Obvykle, protože píšu rychle, mají moje epizody pod 45 stran. Musím pak hledat způsob, jak to ještě obohatit a udělat to delší. Scénář k téhle epizodě měl 65 stran a tak jsem musel něco vypustit. A to je to nejlepší. Je lepší mít víc než míň. Takže tahle epizoda se nakonec změnila v to lepší.
GW: A jak to vlastně vypadá? Má McKayova sestra bezpečnostní prověření?
MG: Musíte počkat a uvidíte.
GW: Vymyslel jste si vlastní způsob, jak ji dostat na scénu, že?
MG: Ano. Ona je skvělá. Řeknu to takhle. Vyzná se ve fyzice. Otěhotněla, když byla na univerzitě a rozhodla se, že být matkou je pro ni velmi důležité. Vlastně se vzdala části svého života. McKay jí to nikdy neodpustil. Cítil, že ona je dokonce ještě lepší než on a Rodney nedokázal pochopit, jak se toho mohla vzdát a prostě jít domů vychovávat dítě. Je to o setkání dvou druhů myšlení. Je to o tom, přijmout vaši sestru nebo bratra takové jací jsou a najít nějakou střední cestu.
GW: Je jasné, že Hewlett je váš oblíbený herec a McKay postava, pro něž rád píšete.
MG: (šibalský úsměv) Ano, myslím, že je to jasné.
GW: Je tohle to, v co jste doufal ve vývoji postavy McKaye, když jste tuhle epizodu psal?
MG: Je to jakýsi třetí díl trilogie o McKayovi, kterou jsem psal. Ale vlastně se chystám psát další epizodu, takže to tu trilogii pokazí.
GW: (smích) Čtyři díly!
MG: První byl „Duet“, který byl mou první epizodou věnovanou přímo postavě McKaye, pak „Grace Under Pressure“, která byla loni mou oblíbenou epizodou.
GW: „Široká otevřená pole…“
MG: Ano, přesně tak. Nevím, je to obtížné. Tyhle dvě jsou hodně spjaté. Právě jsem se na obě díval. Jeden můj přítel byl ve městě a nikdy neviděl žádnou z mých epizod a sledoval to se mnou. Je to divné. „Duet“ je pro mě taková ta příjemnější epizoda, ale „Grace Under Pressure“ je vlastně ve své podstatě o hodně lepší. Takže nevím.
GW: Proč si myslíte, že je „Grace“ lepší? Je to kvůli tomu „Under Pressure“?
MG: Je to lepší Stargate. Je to opravdová epizoda, která je opakem k některým jiným. Neříkám, že „Duet“ není Stargate. Chci říct, že „Duet“ není ten typ epizody, který běžně dělám, ale „Grace“ je přesně takový typ epizod, o jaké se snažíme. Nevím, jestli to dává smysl.
GW: Ano, dává. Určitě to dává smysl.
MG: A navíc „Grace“ bylo opravdu těžké natáčet. „Duet“ byla zábava a bylo snadné ho udělat a pro mě to po všem tom psaní bylo jako čerstvý vzduch. Byla to má šestá epizoda, ale první, kam jsem dal tak trochu něco ze sebe. Nemyslím úplně, ale prostě jsem dal McKayovi trochu víc sám sebe. Ne úplně, ale prostě to byla zábava. Opravdu mě bavilo psát první a poslední epizodu obou sérií a tak, ale tohle jsou dvě naprosto odlišné epizody. Ta odlišnost je v tom, jak je psát. Je to hodně o organizaci a o tom, jak to trochu okořenit. Snažit se mezi tím balancovat je těžké, i když psát „Duet“ bylo vlastně hodně jednoduché. Jde o to, že normální scény ve scénáři pro Stargate mají dvě a půl stránky. V „Duetu“ a „Grace Under Pressure“ jsou scény, které mají čtyři, pět a víc stran. Posouvat děj kupředu není to, co mají tyhle epizody dělat. Je to jen o těch malých životních momentech v životě postav. A to je to, proč mě baví psát.
GW: Vaše epizody jsou mezi fanoušky velmi oblíbené.
MG: O tom nevím.
GW: No, podle toho, co sledujeme, je to tak. Jak se vám líbí reakce fanoušků?
MG: Jestli se jim to líbí, tak to vidím jako pozitivní věc. (smích) Nevím. Co si fanoušci myslí je velmi důležité, ale já moc nesleduji, jestli se jim epizoda líbí nebo ne.
GW: I když je to konstruktivní názor?
MG: Dobře, dám vám příklad. Spoustě lidí se „Grace Under Pressure“ nelíbilo, protože jsou prý už unavení z neustálých epizod o McKayovi a tvrdí, že i ostatní postavy si zaslouží víc prostoru a vývoj. Neříkám, že s nimi v něčem nesouhlasím. Musíte měřit, jak lidé reagují na epizodu. Jestli jste velký fanda McKaye, tak se vám epizody, které píšu, budou líbit. A když nejste, tak ta epizoda může být dobrá jak chce, ale k vám se prostě nedostane a nebudete z ní nadšený. Víte, televize je jenom o postavách. Existují příběhy různého rozsahu, ale vždycky jde hlavně o postavy. Myslím, že to, co dělá tenhle seriál zvláštní, je to, že fanoušci cítí jakoby vlastnictví těchto postav a to je skvělé. Ale zároveň je to dělá velmi zaujaté vůči jednotlivým epizodám. Takže když se divákovi nelíbí epizoda, kterou jste napsal, musíte vědět, jaký typ fanouška to vlastně je. Neberu to osobně a když odcházím ze studia, tak mě zajímá epizoda, kterou právě dělám a ne ta, kterou jsem už udělal a na níž už nemůžu nic změnit. Totiž, nemyslím si, že bych u některé ze svých epizod vyloženě selhal. Nikdo nekřičel: „To je strašné“. Zdá se, že se všem líbil „Duet“ a některým se třeba zase nelíbilo „Lost boys“. A já s nimi souhlasím v tom, co se jim líbilo nebo nelíbilo. Ale na konci dne musí moje práce udělat dojem na Brada Wrighta a dokud to dělá dojem na něj a dokud neztrácíme diváky u epizod, které píšu … no máte asi představu…
GW: Zdá se mi zajímavé, že vás opravdu baví psát první a poslední epizody sezóny. Chci říct, tyhle epizody bývají často zlomové nejen pro jednu sezónu, ale pro celý seriál.
MG: Existují epizody, kde se opravdu můžete tak trochu cítit vinen, že je vaše jméno napsáno na deskách scénáře. A tohle je ten typ epizod. Ale obzvlášť u těchto epizod, to není práce jen jednoho člověka, dělají na tom všichni. Já si sednu a píšu dialogy. Brad tomu na konec dodá lesk, ale je to hodně týmová práce. Abych byl upřímný, tady je každá epizoda týmová práce. Žádná epizoda není dělaná z ničeho. I epizody, v nichž se tolik nevrtáme, prochází procesem stříhání a každý na tom má podíl. A když se v epizodě objeví vtip nebo něco opravdu zábavného, tak se pak těžko určuje, koho to vlastně napadlo. Vychází to trochu i z rivality. Někdo ke mně přijde a řekne mi: „Tohle je má oblíbená věta.“ A vy na to: „To je vlastně Bradův nápad.“ Anebo: „To byl nápad Joe Malozziho…“. A naopak.Psaní pro televizní seriál je týmová práce. A epizodu 200 jsme taky psali všichni.
GW: Asi nám nic neprozradíte…
MG: Ne, to nikdy. Vůbec nikdy. Tohle jsou desky scénáře. Vypadá to zvláštně. Jsou na nich jména nás všech. Nebo spíš by tam měla být jména všech, ale to je šílené. Tu smlouvu, co jsme museli podepsat, aby tahle epizoda mohla vzniknout, to bylo taky zvláštní.
GW: Rainmaker si asi užije, až to budou chtít vysílat.
MG: Ano, to určitě.
GW: Kruci. Jaký máte pocit z vašeho podílu na této epizodě? Brad říkal, že jeho podíl byl jeden z nejzvláštnějších. Řekněte nám o vašem podílu.
MG: Uh, ne (smích)
GW: Nemusíte říkat celý příběh-
MG: Ano, o 200-sté epizodě vám opravdu nic říkat nebudu. Myslím, že čím méně o ní řekneme, tím lépe. Jediná věc, která se dostala ven je, že to bude ve stylu „Wormhole X-Treme“. A to je opravdu to jediné, co potřebujete vědět. Promiňte.
GW: Ne, to je v pořádku! Jak velkou hrozbou budou Wraithové ve třetí sezóně, když mezi sebou teď bojují a s loděmi, které má Země k dispozici? Chci říct, my je přepadneme, oni na nás střílejí, ale naše štíty jsou lepší. Můžeme snížit jejich počet pomocí retroviru. Jak velkou hrozbou tedy jsou?
MG: To je zajímavá otázka, obzvlášť, když se v téhle sezóně odkloníme od epizod zaměřených na Wraithy. Wraithové v galaxii stále jsou, neporažení, ale … je to zajímavé. V první sezóně jsme se snažili najít pevnou půdu pod nohama a zjistit, jaké druhy příběhů a epizod máme dělat. Druhá sezóna, se, aspoň tedy mně, zdála větší, lepší a jistější. A ve třetí sezóně, jsme konečně začali dělat nové a zajímavější věci. A právě část z toho je odklon od epizod s Wraithy a děláme víc epizod, které jsou samostatné, méně provázané. A představíme nového nepřítele.
GW: Toho z epizody „Hot Zone“.
MG: Ano. Neodvažuji se to, co napsal Brad, nazvat dvou-epizodou, ale obě epizody na sebe navazují. Představí se nám v obou nový nepřítel a v té druhé to bude velmi zajímavé.
GW: S Weirovou.
MG: S Weirovou, ano.
GW: Skvělé.
MG: Abych se ale vrátil k otázce. Wraithové přemohli Antiky a dokázali to hlavně díky jejich velkému počtu. Kdyby občanská válka ten počet snížila, tak bychom možná měli šanci. Musíme ale taky počítat s jejich schopností hibernace. Je možné, že se jich hodně probudí a pak se zase vrátí do hibernace. Nevím. Opravdu nevím.
GW: Jak velkou roli bude hrát občanská válka mezi Wraithy ve třetí sezóně?
MG: Moc velkou ne.
GW: Dobře, takže bude v pozadí.
MG: Ano.
GW: Ale probíhá.
MG: Určitě. Myslím, že v prvních deseti epizodách, jsou čtyři víc než dost. Asi takhle, z prvních patnácti epizod jsou jen čtyři o Wraithech.
GW: Vážně?
MG: Ano.
GW: Ani ve dvou-dílu nejsou? Ani nepřímo?
MG: Dvou-díl nemá s Wraithy nic společného. Dvou-díl na přelomu sezóny bude letos výborný.
GW: (smích) Pravý opak loňského roku.
MG: No, někteří lidé nebyli z loňského dvou-dílu moc nadšení. Sdílím ten pocit, jsem za to částečně zodpovědný. Nemyslím si, že byl tak dobrý jako „The Storm“ a „The Eye“, z mnoha různých důvodů.
GW: Může to mít nějaký dopad na seriál?
MG: Může něco změnit směr seriálu? Po každé epizodě jakoby začínáme od začátku. Ne každý sleduje seriál od začátku. I pro tyhle diváky se snažíme zařídit, aby na sebe ne všechno navazovalo. Nechceme z toho dělat vyloženou ságu. Je to hodně o tom, jak zajímavé příběhy umíte vyprávět. Po dotočení dvou-epizody se věci vrátí k normálu, ale takovým zajímavým způsobem. Tahle letošní je opravdu dobrá, a chceme v ní také jednoho hostujícího herce, o němž jsme už dlouho přemýšleli.
GW: Už byl obsazen?
MG: Ano.
GW: Aha, dobře. A bude příběh této epizody pokračovat? Ta hrozba, co se v ní objeví.
MG: No, bude, protože se tam objeví noví nepřátelé.
GW: Mohli bychom je zničit už ve dvou-dílu…
MG: Oh, ne, ne, ne. Tihle nepřátelé z „Hot Zone“ tady chvíli zůstanou, asi jako zůstali Replikátoři. Oni jsou vlastně předky Replikátorů. Ale kvůli něčemu, co jsme udělali, si nebudou moct poradit s těmito nepřáteli stejně jako s Replikátory v SG1.
GW: Brad říkal, že tohle je klíčový nepřítel, kterého jste plánovali představit už na začátku. Jaký je váš podíl na vytvoření nového nepřítele?
MG: Jsem tu! Píšu poznámky do scénáře. Lidé se mě ptají na mé názory a já jim odpovídám. Tohle je něco, co Brad plánuje už dlouhou dobu. Když jsme psali „Hot Zone“ ,tak tam vznikl spor mezi několika autory, takže jsme to prostě odložili a dohodli jsme se, že o tom rozhodneme později. A rozhodli jsme se. Mezi autory, co to napsali, existuje zvláštní jednota. Byl jsem trochu nervózní, co na to fanoušci obou seriálů řeknou. Bál jsem se reakce: „Replikátoři?“ Ale většinou to bylo jen: „Replikátoři!!“. Takže to je dobré. Jsou to výborní nepřátelé a jejich schopnosti nám dávají námět na zajímavé příběhy. Opravdu by to mělo být výborné. Cítím, že to bude hodně dobré.
GW: No, mně to stačí. Ale zatím jsme bohužel neviděli nic moc ze soukromí hlavních postav. Viděli jsme je hlavně ve službě, ale neviděli jsme je někde jinde nebo ani nevíme, jak vypadá pokoj Weirové.
MG: To je fascinující, že jste to řekl. Zrovna totiž píšu scénu, odehrávající se v pokoji doktorky Weirové.
GW: (smích)Výborně! Skvěle! Uvidíme tedy více mezilidských vztahů?
MG: Naprosto jistě. Myslím, že jeden z našich hlavních cílů tento rok bylo, ukázat více z osobních vztahů v týmu. Ukázat jejich interakce, když jsou mimo službu. A ten dvou-díl se zrovna tímhle bude dost zabývat. Dám vám příklad na pár epizodách. „Sateda“ je jedna z nich, režírovaná naším oblíbeným Robertem C. Cooperem. „Irresestible“ je zase zábavná epizoda.
GW: Tu právě teď natáčejí.
MG: Ano. Carl teď právě pracuje, myslím, na epizodě devět, která se velmi věnuje postavám a jejich charakterům. Slyšíme lidi hlasitě a jasně, že chtějí vědět víc o postavách. A také víme, že chtějí vidět své postavy více civilní, vidět je ve volném čase. Chtějí vidět, čemu se věnují, když nejsou ve službě. My si to myslíme taky, a to je směr, kterým jsme se tento rok vydali.
GW: Existuje nějaký příběh, který jste ve Stargate chtěl mít, ale z nějakého důvodu jste ho nemohl dosud udělat a teď k tomu máte třeba příležitost?
MG: Ano a ne. Je epizoda, kterou bych rád dělal, ale není to zrovna typická Stargate epizoda. Myslím, že by moc nezapadla-nebyla by to epizoda o tom, co se děje normálně, nebylo by tam nebezpečí nebo tak, prostě by to bylo o klidném nedělním odpoledni, kde lidi jen sedí, užívají volna a baví se mezi sebou a dělají takové ty běžné věci, které děláte během volna. Bylo by to v podstatě jako pět krátkých filmů v jedné epizodě. Každý o jedné postavě. Ale tohle nejspíš nikdy nenatočím.
GW: Zkuste to udělat! Bylo by to asi hodně jiné.
MG: A to je právě důvod, proč by mi to nejspíš neprošlo.
GW: Bradova odpověď je: „Tak o čem to vlastně je?“
MG: Brad je z nás nejodvážnější v tom, že chce vyprávět netypické příběhy. To je právě Stargate. Musí to být science-fiction, protože jsme v science-fiction seriálu. Seriál nemůže fungovat bez trochy riskování. Nevím, je to trochu balancování na útesu.
GW: No, kdybyste do toho mohl vnést aspoň trochu z toho svého riskování…
MG: Někdy to zkusím.
GW: Píšete letos taky něco pro SG1?
MG: Mimo epizodu „200“, ne. V SG1 mají víc než dost výborných scénáristů a já, Carl a Brad, píšeme letos hlavně pro Atlantis. Vlastně jsme ještě přibrali nováčka, jmenuje se Ken Cuperis, který je bezvadný člověk. Jeho první epizoda je „Common Ground“, která se bude podle mého názoru fanouškům líbit. Je se Sheppardem. Bude to pěkné, protože se pravděpodobně vrátí Kolya.
GW: Jestli bude moct Robert Davi.
MG: On přijde. (smích) Už chtěl přijít minule. Na epizodu „Coup D´Etat“, která byla původně psaná pro něj. Ale byl uprostřed natáčení svého filmu, který napsal a režíroval a v němž taky hrál. Je to gangsterka, myslím. Zní to velmi zajímavě a já se na to těším.
GW: Před časem jsme spolu mluvili o novém filmu Davida Hewlett – A Dog´s Breakfast. Co si o něm myslíte?
MG: Jsem si jistý, že bude skvělý. David je velmi dobrý scénárista. Spousta lidí to neví. A je, to vím určitě, velmi jistý režisér. Měl bezvadný štáb a jeho denní práce vypadají velmi dobře. Ještě jsem to neviděl sestříhané, ale určitě to bude výborný film.
GW: Co chcete, celkově, letos napsat nového? Máte nějaký konkrétní příběh, který tu určitě někde leží a který se chystáte vytáhnout?
MG: Snažím se vytahovat nové příběhy pořád. Je to zvláštní. Někdo se mě, po napsání 16 nebo 17 scénářů, zeptá, jestli je to teď jednodušší. A to je právě to zvláštní. Po takové době, co spolu pracujeme, si rozumíme už na takové úrovni, že každý z nás předvídá myšlenky toho druhého a nemusíme spolu ani mluvit a víme, co si ten druhý myslí. Ale tím, jak se tenhle proces stává automatickým, je psaní těžší, protože musíte vymýšlet stále nové věci a to je po tolika letech těžké. A pak se dostanete do situace, kdy si říkáte: „Tohle jsem psal už čtyřikrát předtím!“ A pak existují chvíle, kdy na vás nový nápad vyloženě vyskočí. A pak mám v sobě najednou tolik slov. Asi je těžké tomu věřit, ale od bodu, kdy si říkám, jestli budu schopen ještě napsat další epizodu, se dostanu do bodu, kdy prostě začnu psát první scénu a najednou mě to zase baví a jsem tím znovu nadšený. Pokaždé, když se chcete pohnout kupředu, musíte proniknout dál a hlouběji do postav. To je jediný způsob, jak se to dá dělat. Je to jediný způsob, jak to já dělám.
GW: Chtěl byste něco vzkázat fanouškům?
MG: Ke třetí sezóně bych chtěl říct jen velmi jasný vzkaz: Prosím, nechte vzniknout čtvrtou sezónu. Máme hodně příběhů, které chceme vyprávět a vážně se na to těšíme. Myslím,že tenhle rok to bude zajímavé, protože se vracíme k našim pátkům, kde je jen Stargate. Battlestar se posunula na říjen. Poběží 20 epizod a já jim přeju to nejlepší. „SciFi Friday“ je velmi vzrušující věc pro fanoušky science-fiction. Ale ze SCI-FI se stává stále větší a větší televizní síť a má mnoho nových a čerstvých programů, které se nevejdou do jednoho večera. Abych byl upřímný, tenhle rok bude pro Atlantis zlomový-nejen kvůli obchodním důvodům, ale i kvůli příběhům. První rok nás lidi nechali projít, bylo to nové. Ve druhém roce jsme byli myslím schopni udržet se tam, kde jsme první rok začali. Ale jestli tenhle rok neuděláme něco zajímavého a unikátního, bojím se, že bychom mohli začít diváky ztrácet. A to by byla škoda. Naše práce je udržet se a růst. A jediný způsob je dělat dobré příběhy a dobré postavy a to se nám snad tento rok povedlo.
GW: Co chcete říct diváků, kteří teď poslouchají, a těm, kteří fandí vaší práci a kterých je, doufejme, většina.
MG: Asi: „Děkuju.“ Nevím. Je to zvláštní otázka. Je to legrační… já píšu. Nikdy mi nedošlo, že lidi tyhle epizody opravdu sledují. Vím, že to zní divně, ale je to prostě jen práce, která se musí udělat. Máme toho za sebou každý týden hodně. Víme, že to sledují miliony diváků. Ale je těžké si takový počet lidí představit. A kdyby ano, bylo by to asi hodně strašidelné. Takže jim děkuji, za to, že se jim má práce líbí. A pokusím se na ně co nejméně myslet. V tom nejlepším smyslu slova, samozřejmě.
Rozhovor s Martinem Gerem dělal David Read
Převzaté a upravené z Gateworld.net
Rozhovor přeložila Klenotka.