Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • 22.12.2007 – Chuck Campbell interview

    Herec Chuck Campbell se nenápadně pohybuje v Atlantis už od 1. řady, od epizody Brotherhood, kde se poprvé objevil v přítomnosti doktora Zelenky. Od té doby se objevuje v roli technika a podobně jako Walter z SG1, má už v seriálu svou nezastupitelnou roli. Jeho hlasem zaznívá „neohlášená mimozemská aktivace“…“IDC“ a podobně známé věty. Gateworldu nedávno poskytl rozhovor o tom, jak je těžké hrát takovou roli, i jak se stalo, že jeho postava má stejné křestní jméno jako on sám.

    GateWorld: Pro Gateworld.net, jsem David Read a mám na telefonu Chucka Campbella…

    Chuck Campbell: To jsem já.

    GW: Ano, to je on! Technik z Atlantis nebo, jak mu říkám já, Chucknician (smích) [Chucknician=technician – technik. Pozn. překl.]. Už jste tenhle výraz někdy slyšel?

    CC: Žertujete?! Jeden z lidí, s nimiž pracuji, mi dal tričko s nápisem „Chucknician“ na zádech. (smích) Přísahám! Je to napsáno přímo na zadní straně toho trička.

    GW: Je škoda, že ho nemůžete nosit při natáčení.

    CC: Jo, to by bylo něco. Jen odhodím bundu a „oh, mimochodem, podívejte se na tohle!“

    GW: A co uniforma? Myslíte, že je nepohodlná nebo naopak?

    CC: Není nepohodlná. Vlastně miluji, když můžu nosit bundu a ukazovat na ní kanadskou vlajku. To dělám rád. A ty staré bundy se mi líbily víc.

    GW: Vážně?

    CC: To říkám jen já. Nenosím jednu z těch nových uniforem. McKay a i Zelenka mají ty nové.

    GW: Změnili na nich ty proužky a tak.

    CC: Jo a vzadu je to jakoby otevřené. Myslím, že to je lepší. Vypadá to, že jim se to líbí. Je to jen můj osobní názor.

    GW: Napadá vás, proč je změnili?

    CC: Myslím, že se to jenom snažili trochu zamíchat. Zkoušeli různé změny už předtím, když týmy chodily na mise v černé. Atlantis se mění a pokračuje. Myslím, že to bylo prostě jenom na upoutání pozornosti, nic víc.

    GW: Myslím, že jsou trochu křiklavější než obvyklé uniformy.

    CC: Nejspíš. Asi ano. Několikrát zachránili svět, dejte jim nové uniformy!

    GW: A teď otázka, kterou si pokládá hodně fanoušků a ti, kteří neměli možnost vás potkat na nějakém conu a zeptat se vás osobně. Byla to náhoda, že vaše postava dostala jméno Chuck nebo si autoři řekli, že prostě jako Chuck vypadáte?

    CC: Bylo to částečně ve scénáři v tom smyslu, že když dostáváme instrukce jako: „McKay jde k terminálu“ a jedna z těch instrukcí byla: „Chuck jde k terminálu a zmačkne pár knoflíků“ nebo něco takového. Takže všichni věděli, že jsem Chuck, ale vlastně nikdo nevěděl, jestli to tam ten scénárista nenapsal náhodou při vzpomínce na mé jméno. A pak Torri, ve scéně, kdy vejdu do její kanceláře, na konci řekne: „Díky, Chucku.“

    GW: Takže to byla jenom taková automatická reakce?

    CC: Myslím, že částečně asi ano. Martin (Wood) tam byl a řekl, aby se to nechalo a těm nahoře to zřejmě nevadilo a tak to tam zůstalo.

    GW: Víte, myslím, že když je tam někdo takhle dlouho, tak si zaslouží jméno.

    CC: Jo! Beru to. Jsem jen rád, že to nebyl Clarence…

    GW: …nebo Walter!

    CC: Ano! (smích) Jestli mě budou nutit nosit brýle, končím. Prostě zavolám Garymu a řeknu mu, ať přijde. (smích) Přijď do druhého studia. Potřebují tě.

    GW: Tušil jste, že ta role bude taková, když jste ji bral?

    CC: Upřímně, ne. Nevěděl jsem to. Jsem za to rád, ale jak víte, je to postava užívaná hlavně k tomu, aby ohlašovala příchozí červí díru a podobné věci.

    GW: Jste fanoušek science-fiction?

    CC: Víceméně. Abych byl upřímný, větším fanouškem jsem se stal až když jsem začal pracovat na seriálu.

    GW: A díváte se jenom na Stargate nebo i na něco jiného?

    CC: Myslím, že se na to teď dívám z trochu jiného úhlu. Když se teď dívám na science-fiction, tak se mě zajímá, jak dělali CGI efekty a všechno okolo. Takže mě to zaujalo hlavně z tohohle pohledu.

    GW: A jak jste se dostal k herectví?

    CC: Začal jsem pracovat v divadle a do práce v televizi a filmu jsem spadl, jak se říká, po hlavě, začal jsem odbíhat a nakonec jsem se touhle cestou vydal. Každý vám řekne, chceš pracovat den nebo týden? Je to za stejné peníze. Takhle se to změnilo. Tak se to nějak stalo a od té doby to dělám. Chytlo mě to a pořád mě to baví.

    GW: Říkal jste, že jste dělal divadlo. Jaké jsou nějaké z vašich oblíbených rolí, které jste dělal?

    CC: Pro herce to zní jako klišé, když tohle řekne, ale opravdu mě bavilo dělat Shakespeara. To mě moc bavilo. Ten chlapík uměl psát. A když to děláte dobře, což si myslím, že se mi povedlo, tak to prostě plyne. Funguje to. Víte, jaké to je, když jste na první schůzce a tam to prostě klapne? Někdy se to stane i se Shakespearem. A těch dalších 98% z toho? „Přál bych si, abych věděl, jak to udělat pořádně“. Získal jsem uznání za dobrý text a to přežívá tak dlouho. „Ta čárka je tam z nějakého důvodu,“ a tak dále a tak dále.

    GW: Četl jsem jeho práce na škole, ale nikdy jsem neměl šanci si ho zahrát, ale ve chvíli, kdy si zvyknete na to, jak komunikuje, tak vás vtáhne.

    CC: Když se někdy podíváte na to, jak to dělá Kenneth Branagh, tak si řeknete, že to přesně funguje. Doufám, že někdy dostanu šanci dělat „Glengarry Glen Ross“. Jsem velký fanoušek Davida Mameta. Miluji jeho psaní. To bych rád dělal. Dělal jsem pár her od Sama Sheparda a to bylo dobré. Ten člověk, on je básník. Ví, jak položit pero na papír. Skvěle píše postavy.

    GW: Když jste nebyl moc obeznámený se sci-fi než jste začal hrát v Atlantis, jak moc jste znal samotný seriál Stargate?

    CC: Ze všech seriálů jsem ji znal asi nejlépe, hlavně proto, že se točila ve Vancouveru a měl jsem přátelé, kteří tam točili. Takže jsem se na některé epizody díval právě kvůli tomu. Takže jsem znal Stargate. A pak ještě Star Trek a Battlestar Galactica. Battlestar Galactica je velmi dobře natočená. Je to lahůdka. Když se na to díváte, tak si pořád říkáte, jak je to dobré a oceňuji ji čím dál víc. A pak se dívám na náš seriál a dívám se, jak je natočený. Protože jak víte – určitě jste se byl podívat na natáčení – a vidíte, jak se to dělá a pak vidíte konečný výsledek vaše reakce je jenom: „Páni, tihle chlápci jsou dobří, přece tam byla všude jenom samá zelená.“

    GW: Jak byste se odlišil od Garyho Jonese, který už hraje technika v SG1 deset let?

    CC: Já vím. Já vím. No, když jsem začal hrát technika, tak mi všichni na place říkali, že jsem Gary Jones z Atlantis. Říkal jsem, že nechci nic dělat jako Gary, protože co když něco udělám jako on a bude to špatně? Gary si mě vzal stranou a řekl mi, ať zkusím tohle a támhleto. Já jsem to udělal natolik po svém, aby to aspoň trochu odlišilo mou postavu od jeho. Ale snažil jsem se to dělat taky trochu jako Gary, protože to dělal deset let a bylo to dobře. Určitě existoval důvod, proč se na té židli udržel deset let. Hodně oceňuji, že vás donutí věřit, že všechny ty knoflíky tam jsou skutečné. Víte, co myslím? To je to kouzlo, co dělá, protože musí, jak víte, dělat tu samou věc pořád dokola. Takže pro herce by se to mohlo stát nudné nebo aspoň trochu nezáživné, ale pro něj ne. Vždycky dojde k tomu stolu a udělá to nově. To je to, co jsem si od Gary Jonese vzal. Takhle se to musí dělat pokaždé. Nemůžete to jenom předávat dál. Nevěří na hvězdnou bránu? Přepnou kanál.

    GW: Stejně velící, dříve doktorka Weirová, teď plukovník Carterová, i technik vám umožní věřit – protože vlastně nikam nechodí – že to místo je skutečné.

    CC: Přesně o to se snažím.

    GW: Lidé odcházejí a přicházejí a myslím, že je dobré mít někoho, kdo zůstává takhle dlouho na svém místě. Obzvlášť, když jste uvězněný v galaxii Pegasus.

    CC: Ano, přesně. A snědli jste všechny chipsy z jídelního automatu. Nemáte kam jít! „Vrátím se, sednu si a zmačknu pár knoflíků“.

    GW: Podělil se s vámi Gary Jones někdy při obědě o nějaká svá tajemství? Mluvili jste někdy o svých rolích?

    CC: Jenom si povídáme jako dva přátelé, míjející se v práci. On se zeptá, jak se mám a já mu řeknu, že dobře. Neexistuje nic, co by za těch deset let neviděl. Zná to tam jako kdokoliv z hlavních herců. Myslím, že to pro něj byla velká věc. Opravdu to rád dělá. Baví ho to, každý má Garyho rád, takže to je na tom to hezké. Když vás vaše práce i po deseti letech baví, co můžete chtít víc?

    GW: A stále mu to umožňuje dělat i jiné věci.

    CC: Ano. Je to štěstí. Velké štěstí.

    GW: Až do epizody „Home“ tuhle práci dělal Edmond Wong a pak jste se v „The Brotherhood“ objevil vy. A od té doby tam nebyl. Takže to u něj prostě nějak nefungovalo?

    CC: Víte, nevím nic do té doby, než jsem tam přišel. Ani nevím, jestli byl ve městě od začátku a pak musel odejít? Pro mě osobně to byl Martin Wood, kdo mi tu roli dal.

    GW: Vážně?

    CC: Ano. Režíroval a pak najednou přišel ke mně a zeptal se, jestli si nechci zkusit technika. A já na to, že určitě a vlastně jsem o tom nic nevěděl. Jak jste řekl, byla to epizoda „The Brotherhood“ a tak jsme to začali točit a já měl tu malou scénu se Zelenkou a bylo to skvělé. Ale tam se to, upřímně, taky trochu zaseklo.

    GW: Takže k vám Martin pak přišel znovu a zeptal se, jestli byste nevzal roli technika?

    CC: Ano. Martin byl ten, kdo mě tam dotlačil a pořád říkal, ať to zkusím. A tak mě to nechali zkusit a pak, později, se pokusili sjednotit kontrolní místnost, udělat ji víc kulturně různorodou. Myslím, že správné slovo by bylo politicky korektní. To je v pořádku, chápu to. A pak jsem se zase vrátil. Nevím, jestli tam zatlačili fanoušci, anebo jestli jenom hledali určitý typ do zavedeného rytmu v kontrolní místnosti a já měl to štěstí, že jsem do toho zapadal. Nevím. Přál bych si, abych mohl být tak egoistický a říct: „Ano, jsem technik a vždycky budu!“ Ve čtvrtek bych mohl pracovat na benzinové pumpě. Kdoví?

    GW: Je potřeba člověk, který tam vždycky je, i když nemusí mluvit, ale jeho přítomnost dává najevo něco známého a přátelského. Tohle místo dokonale zaplňujete. A dělal jste to vlastně i v SG1, v epizodě „The Pegasus Project“, což bylo skvělé.

    CC: To byla báječná věc.

    GW: Nečekal jste, že to budete dělat?

    CC: Upřímně, ne. Myslím, že to byl Brad, kdo mi řekl, že tam budu a já šel nadšeně do toho.

    GW: Není to úžasné? Stejný plac, ale jiný seriál.

    CC: Jo, bylo to skvělé.

    GW: Objevil jste se ve 30-ti ze 60-ti, teď už 80-ti epizod.

    CC: To je šílené, to už je to víc jak 30?

    GW: Ano, je to tak.

    CC: Pěkné! Líbí se mi to!

    GW: Byl jste svědkem hodně věcí, které se v Atlantis natočily i těch, které se staly v zákulisí. Stalo se něco, na co rád vzpomínáte?

    CC: Páni. Dobrá otázka. Některé oblíbené…vzpomínám si na představení Ronona Dexe. Natáčelo se venku a byla noc. Nevěděl jsem, kdo byl Jason. Neměl jsem šanci se s ním předtím setkat. Nevím, jestli jste někdy Jasona Momou potkali, ale vypadá, že by dokázal sníst malého psa.

    GW: Je to velmi vysoký muž.

    CC: Velmi vysoký. A tak tahle běží přes výbuchy lesem, ve tmě, v tom svém kabátu. Myslím, že ho pronásledovali. Myslím, že to byla nějaká Wraithská loď, už nevím. Každopádně, pamatuji si, jak takhle utíkal po place a já si říkal, jak toho chlapa chtějí zvládnout? Vypadal jako válečník a já si říkal, že tohle bude dobrý dějový zvrat. A pak to ještě posílili tím, že ho dali dohromady se Sheppardem a s tím jejich Han Solo/Chewbacca popichováním a fungovalo to. Mám tuhle vzpomínku rád, protože to byl můj první pocit z nové postavy. Vždycky hrozně rád sleduji Davida Hewletta. Myslím, že je robot. (smích) Vím, že vám lidi řeknou, že je čerstvý táta a je hrozně milý a vždycky se snaží lidem pomoct, ale je to robot. Není možné, aby si někdo zapamatoval tolik textu a neudělal chybu.

    GW: Jo, je velmi dobrý v tom, co dělá.

    CC: To rozhodně je.

    GW: Sledoval jsem ho při natáčení a jen velmi výjimečně se mu něco nepovede. Tolik technického žargonu!

    CC: Ale no tak, jsem tam se stránkami v rukou! Mimo kameru! Říkám si, že jsem rád, že nejsem na jeho místě. Je rozdíl v tom, pokud to můžete jenom vykřiknout a udělat to jednou. On dělá svou část, a potom pomáhá mimo kameru ostatním a vy se jenom ptáte: „Ty někdy spíš? Jak si to všechno pamatuješ?“ Je působivé sledovat lidi takového formátu. A nevím, jestli to víte, ale Teyla by nejspíš přeprala půlku štábu. Dejte jí dva klacky do ruky a ona vás pošle do nemocnice, když bude muset. To není hrané.

    GW: S kterými lidmi ze stálých herců nejraději pracujete?

    CC: Dobrá otázka. Vždycky hrozně rád dělám scény s Davidem Nyklem. Rozumíme si s Davidem hodně i mimo plac, takže se při natáčení hodně nasmějeme. Rád jsem točil s Torri. Opravdu jsem s Torri rád pracoval. Bylo zábavné s ní točit. Byla takový profesionál a přesto se ráda od srdce zasmála. Rozzářila vám den. Amanda mi naháněla strach, když jsem ji poprvé potkal.

    GW: Opravdu?

    CC: Ano, vážně, hlavně proto, že byla tak dobrá a byla tam od začátku. Vždycky potkáte lidi, kteří jsou prostě milí. Ona je takový člověk. Chová se k vám stejně na place, jakoby se k vám chovala v obchodě, prostě proto, že je tak milá.

    GW: Nikdy před ní jsem nepotkal herečku, která vás při prvním setkání obejme.

    CC: Takže víte, co myslím. Ona je prostě taková. Neříkám, že ostatní herečky nejsou milé, ale pro někoho jako ona….není to běžné.Myslím pro někoho na její úrovni. Velmi přátelská.

    GW: Byl přechod od Torri k Amandě těžký?

    CC: Vlastně to šlo lehce. Bylo to těžké v tom smyslu, že si říkáte, že Torri je pryč a určitě bude mít úspěch ve všem, co udělá, ale pořád vám chybí, protože tam fungovala určitá chemie. A když přišla Amanda, hrála dál Samanthu Carterovou, ale zároveň jakoby říkala, že je nový velitel a bude to sice dělat po svém, ale bude ctít to, co dělali lidé před ní. Takhle to bylo. Nevím, jestli by to takhle fungovalo s nějakým hlavním mužským představitelem. Nevím, jestli by ten přechod byl tak snadný jako byl tady. Je rozený vůdce. Takhle to funguje.

    GW: Je to zajímavé, protože je to stejná postava, jakou znáte, ale na druhou stranu je ta postava i jiná, protože je v jiné roli.

    CC: To je pravda. Ona takhle pracuje. To je na tom to skvělé. To je nejspíš to, co ji přitáhlo k práci s námi. Řekla si, že musí dělat něco jiného. A, no, věřte mi, práce v galaxii Pegasus je trochu jiná.

    GW: Správně. Trochu jiná. Život vysávající mimozemšťané.

    CC: Ano. Chcete něco jiného? My vám dáme něco trochu jiného.

    GW: Je nějaká naděje, že tuhle sezónu uvidíme jít Chucka někam na misi?

    CC: Ach, bože, na jednu stranu doufám, že ano, ale na druhou stranu říkám: „Neoblékejte mi to červené tričko. Já nechci jít na tu planetu.“ Já nevím. Rád bych šel. Byla by to velká zkušenost jít někam na jinou planetu, ale myslím, že ho rádi nechávají v kontrolní místnosti. Uvidíme. Budu pro, když to budou chtít a když ne, tak to pochopím.

    GW: Byl jste v epizodě „Quarantine“?

    CC: Ano, byl jsem tam. Zelenka a Carterová jsou chyceni ve výtahu. Hewlett a jeho stará láska jsou uvězněni v místnosti se všemi těmi rostlinami. V botanické laboratoři. Byl jsem v téhle epizodě a měl jsem příležitost pracovat s další dívkou, techničkou. Měla tam dokonce pár vět.

    GW: To byla má otázka. Kde zůstane uvězněn Chuck?

    CC: Ano – je to zvláštní, že se na to ptáte, protože jsem na to zapomněl, David – vlastně jdeme do přízemí. Byli jsme mimo kontrolní místnost.

    GW: Vážně?

    CC: Jo! (smích) Šli jsme tam a já si vzpomínám, jak jsem o tom žertoval. Bylo to jako: „Ó můj bože, jdu do přízemí! Jsem v přízemí!“ Takže jsme byli v jedné z místností v přízemí a snažili jsme se je dostat z výtahu, kde byli uvěznění.

    GW: Když se podíváte na příběhy jednotlivých epizod, jaká byla vaše nejoblíbenější? Který z příběhů vás nejvíc přitáhl? Právě běžel „The Seer“.

    CC: „The Seer“. Tam jsem byl. To byla zábava, protože to režíroval Andy. Rád pracuju s Andym.

    GW: Andy Mikita. Ten je moc fajn.

    CC: Ano je. Taky je s ním legrace. „The Seer“, „This Mortal Coil“ a pak „All My Sins Remember’d“. A teď jsem zapomněl, na co jste se ptal.

    GW: Jaké jsou tento rok vaše oblíbené epizody.

    CC: OK. „The Seer“ je vlastně jedna z nich. Ta byla dobrá. A pak později „Quarantine“. To bylo taky bezva. Potom dvoj-díl, „The Kindred“. Myslím, že mít na place Connora (Trinneera) je skvělé. Miluji tu postavu, kterou hraje a Conner je takový bezva člověk. Rád ho sleduji při práci. Je jeden z těch herců vysoké úrovně, o kterých jsem mluvil.

    GW: A pak je tu finále, „The Last Man“, s velmi zajímavým nápadem.

    CC: Je to velmi zajímavé. Nechci říkat žádné spoilery, ale v minulém finále, ve „First Strike“, jsme byli všichni v kontrolní místnosti, když to fanouška zasáhlo, abych tak řekl. A na konci téhle je to tak, že máme znovu rozdělené skupinky. Nejsme všichni na jednom místě. Takže máte skupinky v jiné místnosti, anebo někde na jiné planetě a lidi jsou rozptýlení. Takže to ve vás nechává takový ten „uh-oh“ pocit. Víte, co myslím? „First Strike“ byl o otázce, jestli to celé vyletí do vzduchu a všichni umřou. A i tady se ptáme, co se stane dál.

    GW: Jediné, co se o téhle epizodě ví, je, že se Sheppard vrátí z mise a najde Atlantis v poušti a je tam jediný.

    CC: To bylo taky super. Řeknu tohle: když to natáčeli, používali nějaký prášek z kukuřice, takže to vypadá jako písek .Je to úžasné.

    GW: Je to jedlé?

    CC: To doufám!

    GW: (smích) Vy jste to jedl!

    CC: Zkoušel jsem to dát do misky s mlékem. Tohle nic neprozrazuje. Měli tam větrnou bouři.

    GW: Takže dostali písek na plac?

    CC: Ano. Vypadá to divoce. Vím, že ještě budou dělat efekty, ale Flanigan prochází tímhle šíleným kukuřičným cosi šlehajícím kolem. Vypadá to přesně jako písek, je to úžasné. Na monitorech to vypadalo opravdu dobře (smích).

    GW: Máte v plánu vrátit se do seriálu „Sanctuary“?

    CC: Nejsem si jistý, co se děje se „Sanctuary“, pokud to není před kamerou. Dělal jsem velmi malou část. Jednu postavu přímo v samotném Sanctuary (útočiště, pozn. překl), a vidíte toho muže se dvěma tvářemi, postavu, kterou jsem hrál. Když jsem mluvil s Damianem (Kindler), tak říkal, že mají všechny tyhle postavy, které chtějí představit a že chtějí ukázat, co se s nimi stane. To je ten nejlepší způsob, jakým vám scénárista může říct, že neví. Damian je velký improvizátor. Řekne vám, co se bude dít. Ale já na tom budu nejspíš dělat až za kamerou. Mohl bych aspoň pomoct tam stát, protože jsem stejně vysoký jako Robin Dunne (postava Dr.Zimmermana, pozn. překl.). Máme stejné rysy. Hodně se pracuje na zelené plátno, takže my jdeme pryč a oni dělají svá kouzla. Uvidíme. Musím počkat, ale rád bych tam znovu pracoval.

    GW: Doufejme, že vás tam ještě uvidíme. Můžeme se na vás v nejbližší době těšit na nějakém conu?

    CC: Právě jsem se vrátil z Hannoveru v Německu. Jak se to jmenovalo, Crossroads? Byl to jeden z těch Wolf conů.

    GW: Ano, by to Wolf Events.

    CC: Jo, bylo to tam moc pěkné. Opravdu jsme se bavili. Pro mě to bylo trochu jiné, protože tenhle con byl menší. Bylo tam asi 150 lidí.

    GW: Není to pěkné?

    CC: Bylo to tak skvělé hlavně proto, že jsem se s každým mohl pozdravit z očí do očí. Na velkých conech je obvykle tolik lidí, že si s nimi nestihnete ani potřást rukou. Ale se 150-ti lidmi to zvládnete. Mluvíte s tolika lidmi a posloucháte to, co si myslí o seriálu, protože, nevím tedy, jak je to u jiných seriálů, ale naši producenti, kteří na seriálu pracují, hodně čtou blogy. Čtou, co fanoušci říkají. Takže to pak konfrontují s tím, co je v seriálu. Takže to je dobrá věc. Když se vám něco nelíbí a chcete jim to říct, tak poslouchají, což je pěkné. A v Německu jsem se bavil, jsou tam skvělí fanoušci.

    GW: Už máte něco naplánováno na příští rok?

    CC: Doufám, zatím jen doufám. Rád bych jel. Minulý rok jsem jel na Pegasus 2 do Londýna a rád bych jel na Pegasus 3, protože to tam bylo skvělé.(squeeeee – pozn. překl.) A myslím, že tam přijede Paul (McGillion), takže bych tam s ním rád byl. To by bylo fantastické. Vůbec by to nebyla práce. Byl by to takový pěkný návrat domů.

    GW: Poslední otázka. Co si myslíte, že je základem pro úspěch Stargate. Jak to, že běží tak dlouho a je stále kvalitní?

    CC: Myslím, že jsou to hlavně postavy. Pro lidi z vizuálních efektů je tohle asi hrozné číst. Nejspíš už si na mě připravují pěsti, ale myslím, že je to postavami. Divák cítí, že s postavami může ztotožnit. Umějí s postavami kouzla, takže se s nimi divák ztotožní a sledujete tyhle postavy a jejich interakce s dalšími postavami. Je to jen můj názor. Jsou hodně dobří. Vím, že scénáristé se chtějí víc zaměřit na příběhy jednotlivých postav. Ale to chce čas, že? To je televize. Nemůžete si tohle dovolit, pokud za sebou nemáte už pár epizod a teprve potom to můžete začít těmi osobními příběhy zaplňovat a to je přesně to, co teď dělají ve 4. sérii. Myslím, že to je nejspíš to kouzlo. A pak jsou tam efekty, ale to se teď rychle mění. Technologie se rychle vyvíjí, ale tihle lidé pořád vědí, jak psát pro televizi, a to je dobře. Není to snadné, psát 20 scénářů.

    GW: A oficiálně 40.

    CC: Správně, když psali ještě souběžně SG1 a Atlantis. To bylo 40!

    GW: To chce hodně zvláštní tým, aby to vydržel.

    CC: Umíte si to představit? Vážně. Vezmou vás do kanceláře a řeknou vám, že máte napsat pět scénářů, ale nesmíte se po devíti letech opakovat. To je prostě neuvěřitelné.

    GW: A musíte to udělat správně, aby si fanoušci jako já nestěžovali.

    CC: Přesně tak! Na to si musíte dát pozor. Zadávám adresu brány a fanoušci to pozorně sledují. Musím si na to dávat pozor, když mě zabírá kamera.

    GW: Sledují, jaké mačkáte knoflíky?!

    CC: Sledují to a mě si kvůli tomu už na place dobírají. „Nemačkej ty knoflíky. Musí to být správně!“. Herci a štáb procházejí kolem mého pultu a plácají mě těmi knoflíky a já to pak musím celé vyndat a předělat, protože pak svítí to, co svítit nemá a naopak.

    GW: Páni. V SGC jsou na těch panelech aspoň rozeznatelná souhvězdí, ale v Pegasu je to jiné.

    CC: Jo! Mají tam souhvězdí. Někdy, když natáčí, tak po mně chtějí, abych je mačkal a někdy ne a použijí prostě efekt, že je nasvítí. Ale musím si být jistý, že znám správné kombinace.

    Rozhovor pro Gateworld dělal David Read, pro sga-project přeložila a upravila Klenotka