Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • 20.8.2006 – interview s Torri Higginson

    V telefonickém rozhovoru Torri otevřeně hovoří o natáčení třetí sérii Atlantis, o jedné velmi kontroverzní epizodě, o popularitě jejího psa Sedgewick a poště od fanoušků.

    Gateworld: Pro Gateworld, jsem David Read a mám na telefonu Torri Higginson. Torri, ještě jednou díky za čas, který jste si na nás udělala.

    Torri Higginson: Ahoj všem skvělým lidem na Gateworldu.

    GW: Tento týden natáčíte „Sunday“.

    TH: Vlastně tento týden točíme tři epizody. V pondělí „Tao of McKay“. V úterý „Sunday“ a dnes jsme začali s „THe Game“. Takže to byl šílený týden.

    GW: Na kolik je v těchto epizodách vaše postava?

    TH: Pro mě to byl vlastně docela pracný týden. „Sunday“, začali jsme ji natáčet v červnu. Pro mě to bylo důležité hlavně včera. Budu mít schůzku, což je pro mě velmi vzrušující. Natáčela jsem to s báječným hercem, Mikem Brantonem. Takže včera jsem vlastně hrála dívku. Dívku, což byla vážně zábava.

    GW: Hezká změna.

    TH: Ano, to byla moc příjemná změna. Je hezké vidět ji taky zranitelnou. Trochu ji to prosvětlí. On byl báječný herec a pro mě to byl opravdu skvělý den. Zase nás jednou režíruje Will Waring.

    GW: Epizodu „Sunday“?

    TH: Taky režíroval „THe Game“. Je zábava s ním točit. Je to velmi příjemný člověk.

    fotoGW: Skvěle. O „Sunday“ se hodně mluví, o tom, že je hodně zlomová. Je to sestavena ze série příběhů, kde má každá postava svých několik minut. Na co se fanoušci můžou těšit?

    TH: Je to věc, kterou od fanoušků často slyším-a vím, že herci to také chtějí dělat. Mít příležitost vidět postavy, když zrovna nehrozí nějaké bezprostřední nebezpečí. Vidět je ve více pohodovém a neformálním prostředí. V „Sunday“ našli působ, jak to udělat. Je to chytře udělané. Stane se tam jedna důležitá událost, ale většinou času nás vidíte „v civilu“ a víc v pohodě. Vlastně mám jednu báječnou scénu s Rachel. Opravdu jsem z toho byly nadšené. Není to o tom, co se stane v té scéně, ale o tom, jak nám to spolu jde. Rozhodli jsme se asi tak: „Pojďme to udělat co nejvíc osobní a uvolněné, jak jen můžeme. Ať je vidět, že tenhle vztah se vyvinul, protože jsme to zatím neměli možnost vidět.“ Je tam vidět, že obě dvě mají důvěru jedna v druhou. Byly jsme obě velmi nadšené, když jsme měly tuhle scénu dělat. S Rachel je zábava pracovat. Bylo to báječné.

    GW: Už dlouho jste doufala v to, že si Weir vytvoří hlubší vztah s Teylou. Totiž, obě jsou silné ženy a spojuje je pouto velení.

    TH: A také si myslím, že jsou si rovné, protože Teyla nepotřebuje být součástí týmu v Atlantis. Má své lidi a mohla by kdykoliv odejít a být vůdcem. Nejen, že je silná a citlivá žena, což ji spojuje s Elizabeth, ale také cítí, že u Elizabeth může být trochu víc uvolněná, protože ví, že jsou si rovné. Mají stejnou míru autority. Teyla je v týmu ze své vlastní volby. To vytváří tu rovnost, která je podle mě velmi zajímavá. Tak doufejme, že se producentům a autorům bude líbit tahle chemie a že nám dají víc společných scén. Pořád doufám v nějakou scénu, kde Teyla učí Elizabeth sebeobranu. Snažím se to prosadit už pár let. Bylo by báječné vidět tyhle dvě ženy, jak se vzájemně dělí i o fyzickou sílu.

    GW: Určitě se na to těšíme. Třetí série je už ze dvou třetin hotová. Tenhle rok rychle utekl. Jak si myslíte, že se tahle sezóna celkově vyvinula?

    TH: Vlastně jsem si tenhle rok užila víc než předchozí dva. Z různých důvodů. Chvíli vám trvá, než se někde usadíte, obzvlášť když jste daleko od domova. Myslím, že lidé jsou nervóznější, když okolo sebe nemají přirozenou podporu rodiny. A tak je pro mě třetí rok mnohem uvolněnější, protože mám s lidmi, s nimiž pracuji, moc dobré vztahy, které se po společných letech práce prohloubí. A také si myslím, že autoři dělají tento rok mnohem zajímavější věci, protože se snaží náměty dostat ze škatulky. Epizoda s Richardem Kindem („Irresistible“) se, co vím, některým lidem líbila a jiným ne-mně se zdá zajímavé mít epizodu, kde je formát sitcomu. A taky to autoři trochu míchají. Jsou odvážní v tom, že přijdou každý týden s jinou epizodou. Třeba „THe Real World“ je toho důkazem. Ta epizoda není typická Stargate. Byla jsem velmi napnutá, když jsem zjistila, že tam budu hrát já. Je to nápad takového přímého psychodramatu. Byla to herecká výzva. A také to byl opak toho, co normálně děláme. Takže třetí rok mě velmi baví.

    GW: Autoři neustále tvrdí, že tento rok bude hodně o postavách. V tomhle poslechli fanoušky, protože ti chtějí o postavách zoufale vědět víc, kdo jsou ve svých vlastních pokojích a jaké mají koníčky. Takové věci. McKay je typický představitel „práce“, vždycky někde bojuje, vyhazuje do vzduchu sluneční systémy a tak.

    TH: Sluneční systémy? Ano! (smích)

    GW: Jako Weir, nikdy jsme neviděli její pokoj. Když jsme mluvili s Martinem Gerem, tak říkal, že píšou epizodu, kde uvidíme její pokoj. Takže všichni se těšíme na to, až ji uvidíme trochu jinak, v soukromí.

    fotoTH: Myslím, že toho bude hodně. Myslím si, že fanoušci a herci jsou na stejné vlně. Jako herce nás samozřejmě baví ukazovat osobnost, emoce a realitu ve svých postavách. Tyto seriály většinou nejsou řízeny postavami. Myslím, že to je neustálá bitva, která bude pořád pokračovat. Nikdy to nebude řízeno postavami. Ale jsem ráda, že jsme letos dostali několik příležitostí to trochu změnit. A doufejme, že se to fanouškům bude líbit a dodají autorům odvahu pokračovat. Protože nás to baví.

    GW: Skvěle. Jaký byl pro vás tento rok ten nejlepší a zároveň, z jakéhokoliv důvodu, nejhorší zážitek.

    TH: Ah, bože-no, ten nejlepší je-víte co-chodit do práce. Pracovat znovu s RDA. Dostávám vedle něj závrať. Je to taková zábava s ním točit a on je takový muž, co rád flirtuje. Opravdu je zábavný. Hodně zábavný. Takže mám velké štěstí. Mám s ním letos dvě nebo tři epizody. Vždycky mě to hodně potěší, když čtu scénář a je to takové to „jupí“. A já s ním pak na scénáři pracuji a to mě baví. Sedgewick bude letos taky v seriálu. To mě taky hodně těší. A další věc je, že jsem měla schůzku! Budu se líbat s mužem! Nevím, jestli to můžu říct. Možná bych to neměla říkat. (smích). Ale byla to zábava.

    GW: Skvěle. A co to nejhorší?

    TH: Víte co, zeptejte se mě, až seriál skončí. Teď na to nemůžu odpovědět. Byla tam jedna opravdu ošklivá věc, co se stala, ale to teď nemůžu vyzradit.

    GW: Stalo se to v seriálu?

    TH: Ano. Takže si se mnou o tom promluvte, až seriál skončí.

    GW: OK, OK. Neděste nás tak, Torri.

    TH: Trochu strachu neškodí.

    GW: Ano. Nejspíš. Stalo se vám někdy, že jste běžela do kanceláře produkce a protestovala jste, že by tohle Weir nikdy neudělala nebo že by se tak nikdy nechovala?

    TH: Oh, ano! (smích) Ano-stává se to docela často. Letos se to tedy děje méně. Částečně proto, že minulé dva roky se to naopak stávalo často. Většinou je to tak, že tam přijdu a oni mi zdůvodní, proč to tak je. Obvykle to vezmu a beru to sice tak, že mi to úplně nesedí k tomu, jak to já cítím, ale pokusím se to udělat co nejlíp. A potom mi většinou dojde, proč to s mou postavou udělali a to bývá většinou hodně zajímavé. Někdy to ale není úplně uspokojivá odpověď. Občas ji napíšou nějak kvůli příběhu, ne postavě. Musíte v tomhle případě přistoupit na kompromis a trochu zatlačit postavu stranou. První dva roky jsem vedla pár bitev. Letos už je to prostě tak: „Budu jim věřit.“ Tyhle bitvy totiž obvykle nevyhrajete (smích). Tak si to prostě musím uspořádat sama se sebou ve své hlavě. Vyplnit v mysli to prázdné místo.

    GW: Předpokládám, že to pro vás bylo těžké třeba v epizodách „Michael“ nebo „Misbegotten“.

    fotoTH: Tohle byl přesně ten případ, kdy jsem si říkala: „Tohle není ta postava, kterou hraji. Tohle není to, co fanoušci očekávají. Jestli to takhle udělá, můžete mi slíbit, že na to bude odezva? Její zklamání nebo její obavy, její výraz, její přijímaní odlišné politiky.“ Tohle byly ty epizody o zápletce, nikoliv o postavách. Takové ty epizody, kde nemáte jak pokračovat. Takže za tyhle dvě jsem hodně bojovala. Bylo těžké je točit. Opravdu těžké. Potom jsem o tom přemýšlela a řekla jsem si, že možná prošla tím, kdy se stane trochu temnější. Kdo by se nezměnil po dvou letech a po tom, co viděla a zažila? Nemůžu to změnit, tak si s tím můžu trochu pohrát. Počkejme a uvidíme, co z toho bude.

    GW: Kdo by si pomyslel, že potom, co dělala diplomacii pro OSN, bude nakonec čelit životu-vysávajícím mimozemšťanům?

    TH: Přesně! Nikdy ji to nenapadlo. Nikdy si to ani nepředstavovala.

    GW: Dostala jste takový ten „jednou za život“ příběh, který vaši fanoušci touží vidět: „Real World“. Je to ten typ psychodramatu, který se objevil v SG1, jako „THe Legacy“ nebo „THe Changeling“. V Atlantis nikdy. Jaký byl váš první dojem, když jste o této epizodě slyšela?

    TH: No, byla jsem tím uchvácená. Naprosto nadšená. Přišel ke mně Carl Binder a vyprávěl mi to. A já mám Carla ráda. Carl rád píše pro Elizabeth. A já mám ráda, jak pro ni píše. Takže jsem byla nadšená, když mi to řekl. A když jsem dostala první návrh…bylo to skvělé, protože jsem znervózněla. Byl to příjemný pocit, a já jsem si pořád říkala, jestli tohle a tohle můžu udělat. Vždycky je to báječný pocit, když je před vás postavena taková výzva. Takže jsem byla nadšená. A doufám, že to nebude příběh „jednou za život“, ale že dostanu další (smích). Přinejmenším stejně vyzývavý jako tenhle. Ale v první chvíli jsem byla vážně nadšená. Carl říkal, že měl na tenhle příběh námět ještě než začal pracovat pro Atlantis. Je to něco, o čem už dlouho přemýšlel a to bylo to, co mě nadchlo. Říkala jsem si, že se tomu bude opravdu věnovat, protože mu na tom záleží. A já doufám, že jsme oba odvedli dobrou práci.

    GW: Byl O´Neill vždycky součástí té epizody nebo až ve chvíli, kdy Rick řekl, že v tom bude hrát?

    TH: Vlastně nevím. Myslím, že to bylo tak, že až Rick řekl, že v tom bude hrát. Měli s tím trochu problém, protože v prvním návrhu jsem byla ve dvou třetinách jen já. Bylo to takové to: „Počkat, máme tam přece i jiné postavy.“ Ale abych nevyzradila zápletku, nemohli se s tím prostě vrátit na Atlantis. Takže on se stal dokonalým řešením pro to, aby tam byla i jiná tvář, byl dobrým partnerem, takže to nebyla jen 40-ti minutová show Torri Higginson. (smích)

    GW: To by nebylo tak špatné.

    TH: Aw, to je tak pěkné (smích)

    GW: Stejně jako „Irrestibile“, tahle epizoda nám ukazuje odlišnou stránku Elizabeth. Co nám můžete říct o té odlišné stránce?

    TH: Myslím, že v ní uvidíte hodně zranitelnosti. A strach. Ukáže svoje obavy. Taky uvidíte její stránku, které se často vzdává. Myslím, že jste ji tak ještě neviděli.

    GW: To určitě ne.

    TH: Ano, a taky to, jak s tímbojuje. Proč to vůbec někdo dělá. Myslím, že lidi, kteří neustále čelí nějaké bitvě dojdou do bodu, kdy si řeknou: „Už nemůžu“. Snažíte se najít ospravedlnění, proč jste přestali bojovat. Ano, v tomhle uvidíte tu její zranitelnost. To jak vyvěsí bílou vlajku. Vzdá se. Tohle se mi líbilo, ta její lidská stránka.

    GW: Myslíte si, že tohle je zatím ta nejlepší epizoda o Elizabeth?

    fotoTH: O Elizabeth? Ano, myslím, že je. Totiž, vážně jsem se bavila, když jsme dělali „THe Long Goodbye“. Byla vážně zábava to točit. Ale to nebyl příběh o Elizabeth. To byl příběh o „entitě uvnitř Elizabeth“. Takže ano. Myslím si, že tohle je ten nejucelenější a nejvíce emotivní příběh o Elizabeth, jaký jsme zatím viděli.

    GW: To je ta věc, co dělá z „Before I sleep“ mou nejoblíbenější epizodu první série, ne-li vůbec nejoblíbenější. Bylo to tak skvěle provedené, skvěle zahrané. Ale koncept toho příběhu, to bylo originální a spojené s výborným herectvím.

    TH: Díky za tu podporu. Je to skvělé. Bavilo mě dělat tuhle epizodu.

    GW: Bylo to vidět. Jaké jsou dopisy, které dostáváte od divaček za posledních dva a půl roku?

    TH: To jsou ty, které chodí, dopisy od divaček. Což je myslím velmi zajímavé. Ženy z celého světa a různého věku. Jsou hodně otevřené. Dostávám dopisy, kde se lidé s vámi dělí o své každodenní starosti. Vlastně jsem neměla možnost ještě odpovědět, protože teď prosím o promo fotky z loňska. Takže až dostanu fotky, tak odpovím. To slibuji, jakmile budu mít fotky, odpovím. V těch dopisech je taková otevřenost a touha podělit se o své starosti se ženou, v níž hledají inspiraci a která vlastně sama bojuje proti světu. A na to jsem hrdá. Někdy mám špatný den a říkám si: „Co to děláš? Nezachraňuješ svět, točíš jen televizní seriál.“ A pak dostanu nějaké dopisy a dá mi to sílu pracovat dál, protože jestli tito lidé bojují proti svým problémům s inspirací, kterou si berou z mé postavy, tak je to skvělé. GW: Sedge, váš pes i pes Elizabeth v seriálu, má silnou podporu fanoušků, včetně mé. TH: Miluju to. (smích)

    GW: Vadilo by vám, kdyby váš pes přišel do Atlantis nastálo?

    TH: Děláte si legraci? Zabilo by mě to. Teď vlastně pracuji na nezávislém filmu, a poslali mi scénář, kde je pes, tak mě nenapadlo Sedge prosazovat. Ale když jsem ji pak vzala sebou a když mě režisér viděl, jak jsme spolu sehrané, tak se do Sedge téměř zamiloval. Takže na tom filmu dělá se mnou. Takže má teď v životopise dvě epizody a film. Takže se jí opravdu daří. (smích) Ale s Bradem už dva roky tak nějak žertuji: No tak, můžeme jí přece pořídit nějaká sluchátka a intergalaktický překladač? Měla by trochu hlas. Přišla by, něco zaštěkala a my na to, ´Co je Sedge? Sheppard má problémy?´ Pomůžeme mu.“

    GW: Mluvil jsem s Martinem Gerem a říkal jsem, že to přece není Simonův pes. Nevidím důvod, proč bychom nemohli dát na Deadalus psí boudu a poslat Sedge na Atlantis.

    TH: To je to co si myslím, protože ona vážně není Simonův pes. Zjistíme to právě v „Real World“.

    GW: Opravdu? Tak to je skvělé!

    TH: To tedy je.

    fotoGW: Sedge není typický filmový pes. Kde jste ji našla? V útulku?

    TH: Vlastně jsem ji našla na ulici. Běhala po L.A. a mohla sotva chodit. Byla zraněná a všeho se strašně bála. Takže neměla žádné zkušenosti s natáčením. První epizoda seriálu pro ni byla úplně první zkušenost. A ta zajímavá věc na tom filmu, na kterém dělám je, že vlastně ani netočí se mnou. Takže režisér přijde, když jsem na place, vyzvedne si ji a večer mi ji zase přivede.

    GW: To by mě tedy štvalo.

    TH: Ona má teď svou vlastní kariéru, kompletně oddělenou od mojí! (smích)

    GW: Skvěle! Jen dobře.

    TH: To jo.

    GW: Torri, co vás zatím postava Elizabeth naučila?

    TH: Víte, četla jsem to v těch otázkách, co jste mi posílali. Myslím, že je to skvělá otázka. Hlavně dvě věci. A trpělivost je asi ta největší. I když možná tři věci. Jak říkám, trpělivost. Další je disciplína. Já nejsem moc disciplinovaná a co tahle žena udělala, co obětovala, aby se to naučila a toho, co se naučila, je hodně. A také, osobně, mít hroší kůži. Myslím, že spousta herců-my všichni jsme hodně nejistí a bereme všechno moc vážně. Věříme špatnému tisku, ale ne dobrému. A pak jsem se podívala na to, čím prošla. Přešla po rozžhaveném uhlí. Má lidi, kteří ji často vůbec neposlouchají. A tohle všechno. A nevadí jí to. Prošla tím. Nijak to nezraňuje její ego. Jen jde a řekne si: „Zkusím to jinak.“ A myslím, že její hroší kůže a trpělivost jsou báječné věci. A to se myslím přeneslo i na mě.

    Rozhovor s Torri Higginson dělal David Read
    Převzaté a upravené z Gateworld.net
    Rozhovor přeložila Klenotka.