Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • 10.8.2007 – Martin Gero interview

    Gate World nedávno dělal rozhovor se scénáristou a producentem Stargate: Atlantis, Martinem Gerem. Tento autor, který napsal fanoušky oblíbené McKay and Mrs. Miller, Tao of Rodney či The Storm/The Eye, mluví o změnách v seriálu, o jeho minulosti a budoucnosti a také o tom, jaké to je, pracovat pod Joe Mallozzim a Paulem Mulliem.

    GateWorld: Pro Gateworld, jsem David Read, a sedím tady opět s Martinem Gerem v jeho pěkné kanceláři. Martine, jsem rád, že jsem tady.

    Martin Gero: Zase tak moc pěkná není, ale moc díky.

    GW: Během pauzy jste prý měl dost práce. Na čem jste pracoval?

    MG: V Torontu jsem režíroval film, pro společnosti ThinkFilm a Christal. Takže teď to zrovna dokončuji. O víkendech jsem létal tam a zpátky mezi Torontem a Vancouverem. Každý víkend kromě tohoto. Bylo to trochu unavující, ale bavilo mě to. Je pěkné být zpátky na natáčení Stargate.

    GW: Jak to se čtvrtou sérií zatím vypadá a co vaše práce na ní?

    MG: Myslím, že jste to už slyšel – nevím, s kým dalším jste mluvil – ale především je to mnohem méně práce, což je skvělé. Byl jsem zvyklý psát sedm nebo osm epizod za rok, letos jenom čtyři, takže moje psaní bylo snížené na polovinu. S tím filmem a vším okolo, je to jediný způsob, jak to všechno zvládnout.

    fotoJe to zvláštní, protože se pořád cítíme dost zaměstnaní, protože z těch sedmi nebo osmi byly vždycky tak tři velmi uspěchané. Takže je hezké mít čas…takže doufejme, že scénáře budou letos o hodně lepší. Letos nemáme už žádnou omluvu, když bude nějaký scénář špatný, protože máme opravdu hodně času na psaní.

    Začali jsme natáčet první epizodu, když už je desátá dávno napsaná. Nikdy jsme nebyli tak napřed. Na začátku série jsme měli několik námětů. Minulou sérii jsme měli víc scénářů, než za předchozí dva roky. Ale letos je to tak, že něco úplně dokončím a vrhnu se na psaní další epizody, týdny před samotným natáčením.

    Takže je to skutečně luxus, a zatím jsme měli opravdu hodně času věnovat se námětům. Myslím, že prvních deset epizod je opravdu dobrých. Snad jsme nic nevynechali. Zatím. Uvidíme. Ještě bych to mohl pokazit.

    GW: Nad náměty a scénáři trávíte mnohem víc času…

    MG: Seriál by měl být letos lepší. Kdybychom selhali, neexistuje na to omluva. Všechny nás to trochu znervózňuje. Když jsme dělali čtyřicet epizod za rok, tak to bylo omluvitelné, protože je to spousta práce, ale teď jich máme jenom dvacet, takže…

    GW: Už máte nějaké vybrané oblíbené epizody? Je nějaká, na kterou byste nás chtěl navnadit?

    MG: To je těžké, protože je ještě dost brzy. Líbí se mi „Adrift“. „Adrift“ a „Lifeline“, s těmi jsem opravdu spokojený. Carl odvedl s „Lifeline“ kus práce a já jsem si zase docela jistý s „Adrift“. Letos máme trochu víc peněz, což nás překvapilo, protože když točíte dva seriály najednou, dost ušetříte, takže jsme spíš čekali míň peněz. Ale MGM nám dala víc a samozřejmě ještě zároveň natáčíme filmy.

    Báli jsme se, že hodnota seriálu trochu spadne, ale právě naopak. Takže můžeme použít ty peníze na víc, než jen na to, abychom natočili jednu nebo dvě velké epizody jako dřív. Letos máme skoro každou třetí epizodu opravdu velkou. Takže třeba „Adrift“ a „Lifeline“ jsou velké, velké epizody.

    Konec třetí série byl takový lehký reset. Tak trochu. Netrvá tak dlouho, jak bychom to někteří chtěli. Ale je to všechno okolo Carterové, Weirové a tak. Letos je tam hodně změn. Představíme Jewel. Takže i když Atlantis nezůstane ve vesmíru celou sérii, je to trochu nový začátek. Takže pro nás je důležité mít ty epizody dobře napsané a snad se nám to povedlo.

    A co je tam dál? „Doppleganger“ je skvělá epizoda, má trochu vtipný nádech. Je to skvělá epizoda Roberta Coopera.

    „Travelers“, doufejme, představí novou vedlejší postavu. Právě děláme casting. Jsem z toho opravdu nadšený, ale radši nebudu nic říkat.

    GW: Myslíte herce pro postavu nové rasy?

    MG: Jenom hostujícího herce. A „Missing“ je jedna z nejlepších věcí, jaké jsem četl. Napsal to Carl Binder a režíroval Andy Mikita. Andy je pro tu epizodu perfektní. A je to taky velká epizoda pro Jewel a Rachel. Jedna z věcí, které chtěl Paul (Mullie) udělat, když s Joem (Mallozzim) přebírali seriál, bylo, že dají víc prostoru Teyle. Často byla zapomenutou postavou. Není to ničí vina.

    fotoPsal jsem scénu pro „First Strike“, kde je vidět, co se na základně vlastně děje. A Ronon ani Teyla tam nemají moc co na práci. Právě píšu scénář pro epizodu, odehrávající se na Zemi.

    Hledají tam nějaké informace o jedné společnosti na internetu. A Ronon je takový ten, co prostě řekne, aby mu ukázali, kam má střílet a to je všechno. Takový je Ronon.

    Ale Teyla je vůdce. A tahle její část nebyla z nějakého důvodu ukázána. Takže letos bylo naší prioritou, napsat pro ni příběh. Má tam celou svou linii, kde se stanou věci, které doufejme, nikdo nečeká. Budou tam pěkné obraty v průběhu celé série, a asi ve třech nebo čtyřech epizodách. To bude pěkné. Je to pro nás jiné hlavně v tom, že se to nestane v průběhu čtyř navazujících epizod, ale během celé série, jedna epizoda tady, další o kus dál. To je dobré.

    „Reunion“ – skvělá. Je to speciální epizoda Joe Mallozziho. Dozvíme se něco o Rononovi.

    „Tabula Rasa“, ta by taky měla být moc pěkná, stejně tak „The Seer“. Já právě dělám na něčem, co by se dalo nazvat pokračováním „McKay and Mrs. Miller“.

    GW: Jeannie je zpět!

    MG: Ano. Jeannie se vrátila. Zrovna to teď píšu. Je to spíš o tom, že my jdeme za Jeannie tam, než že ona by se vracela k nám. Je to epizoda, která se odehrává skoro celá jenom na Zemi. Myslím, že jenom jedna nebo dvě scény jsou z Atlantis.

    Skoro nepoužíváme mezigalaktický most. S ním je celkem jednoduché cestovat na Zemi a zpět. Takže jednou z věcí, kterou jsme letos chtěli, byly tak dvě epizody, odehrávající se na Zemi. Vždycky jsme se tomu vyhýbali kvůli SG-1. Dá se říct, že to bylo území patřící výhradně SG-1. Teď, když už SG-1 neběží, si myslíme, že můžeme napsat jeden nebo dva příběhy odehrávající se na Zemi.

    To je právě moje oblíbená věc na Stargate. Všechno se děje teď, tady, ve skutečném světě. Je těžké na tohle myslet, když děláte na Atlantis, která je v jiné galaxii. Takže je to skvělý příběh a je zábava ho psát. Myslím, že to bude až moc zábavné psát znovu pro Davida a Kate. Přivedeme zpátky všechny. Brendan, manžel Jeannie, se taky objeví. A dítě taky. Doufám, že je to dobrá epizoda.

    GW: Budeme tady mít možnost aspoň zahlédnout kompletní dostavěný most?

    MG: Ne. Ale uvidíte ho už v „Adrift“. A pracujeme na jiném příběhu, který budeme točit ve druhé polovině série, kde bude mít mezigalaktický most velkou roli.

    GW: Je to opravdu něco, mít takové spojení. Kdyby byl v ohrožení…

    MG: Ano, je to skvělé. Právě ho dokončili. V „Adrift“ ho uvidíme. Je hotový a my ho v několika dalších epizodách použijeme. A pak uděláme tuhle velkou epizodu právě o něm.

    GW: Fantastické. Jak si myslíte, že byla přijata „Sunday“? Všichni už ji viděli. Všichni kromě lidí v USA.

    MG: Jen tak mimochodem, tohle taky dáváme do pořádku. Vím, že lidi jsou naštvaní, že nás odsunuli až na podzim. Ale dobrá věc je, jak jsem pochopil, že poběžíme skoro nepřetržitě, jenom s malou přestávkou a stihne se odvysílat do Vánoc. Takže to je to dobré.

    fotoJsem nervózní. Baví mě náš cyklus psaní léto-zima. V té době proti nám nestojí skoro žádná konkurence, ale začínat v listopadu nebo říjnu mě trochu štve. Obzvlášť, když zvážíme poslední sledovanost Battlestar Galactica.

    Ale myslím, že Sci-fi prostě chce mít všechny svoje seriály rozložené do celého roku a nechtěli už mít všechny seriály v jeden večer. Rozhodně to chápu a doufám, že to vyjde. Ale zamluvil jsem vaši otázku. O čem to bylo?

    „Sunday“, která tady ještě neběžela. Podívejte, jsem na tu epizodu neuvěřitelně hrdý. Opravdu si myslím, že je to jedna z mých nejlepších epizod. Jsou dokonce i lidi, kteří si myslí, že je to jedna z nejlepších epizod vůbec. Rozhodně rozumím a sympatizuji s fanoušky Carsona. Jsem jedním z nich. To, co se stalo, je prostě součástí, jak televize funguje. Jediné, co můžu říct, že v tu dobu to bylo správné rozhodnutí. Je to science-fiction. Takže kdoví?

    Říkal jsem to už od začátku. Je to těžké, psát takhle seriál každý týden několik let bez toho, aby tam někdo umřel. Tohle obdivuji třeba na seriálu Sopranos, kde jsou schopni dosáhnout velkého napětí prostě proto, že tam není nikdo v bezpečí. Mohli by střelit hlavní postavu a já na to budu reagovat tak, že si opravdu pomyslím, že ho zabili. Je zřejmé, že my nikdy nebudeme takový seriál, ale myslím, že u seriálu, kde jsou postavy v každé epizodě ve smrtelném nebezpečí, je důležité, že někdo blízký tam umře. Myslím, že je to prostě realita takového typu seriálu.

    Taky sleduji jeden seriál, odkud vykopli moje oblíbené postavy, a v jednu chvíli jsem si řekl, že už na to koukat nebudu. Ale nakonec jsem zůstal.

    Dnes jsem šel ven, kde se konala demonstrace za návrat Carsona Becketta. Všichni byli milí a zdvořilí a jenom vyjádřili lítost, kterou také cítím. Opravdu jsem měl tu postavu rád. Ale někdo musel jít. A je škoda, že to byl Paul.

    Je těžké o tom mluvit, protože je to jiná situace než byla s Rainbow Sun Francksem.

    A je to ještě odlišnější situace, než s Torri, z níž se stala vedlejší postava. Tohle bylo rozhodnutí všech. Byla to správná věc. A jak jsem řekl, byla to skvělá epizoda. Takže se cítím dobře. Hodně lidí, ať už se jim „Sunday“ líbila nebo ne, říká, že je ta epizoda zasáhla. Je opravdu těžké brečet na konci Stargate epizody a tady to lidé udělali.

    Obvykle se na konečném vzhledu scénáře podílí všichni, dohadujeme se, diskutujeme a pak někdo, kdo je v čele, ať už producent nebo scénárista, přijde s konečným rozhodnutím.

    Je to opravdu zkouška diváků.

    fotoVšichni jsme byli dost unavení. Jsou tam místa, která vás rozesmějí a která vás rozpláčou. Will odvedl s konečnou verzí skvělou práci a náš střihač, Mike Bananas, taky. Ta epizoda byla hodně dlouhá a tak pořád stříhali a dohadovali se, co vystřihnout. Ale na konci bylo ticho. Když se rozsvítilo, Brad byl hodně přemožen city. Tohle u „Sunday“ cítili všichni a myslím, že už jenom kvůli tomu to stálo za to.

    Máme s fanoušky nepsanou dohodu. My jim dáme, co chtějí, část epizod bude jako „First Strike“ a „Adrift“, pak týmové epizody a taky epizody zaměřené na postavy. Ale chceme za to tři nebo čtyři epizody, kde můžeme zkusit něco nového, udělat si něco po svém. A ono se to často povede.

    Bylo to zvláštní. Teď dělali nějaký průzkum o tom, jaké epizody se nejvíc líbily, a týkalo se to ještě druhé série. Přišli a řekli, že lidi mají nejradši „Duet“, „Grace Under Pressure“ a „Allies“, tak jsem se zaradoval a žertoval o zvednutí platu.

    A pak řekli, že jedny z nejméně oblíbených epizod byly „Grace Under Pressure“ a „Duet“.

    Takže je vidět, že jsem napsal spoustu epizod, které nejsou zrovna „pro všechny“ a jejich diváci jsou rozděleni na půl. Takže co uděláte? Můžete některé z těch lidí jednou za čas potěšit a jiné naštvat. Nikdy nejsou spokojení všichni.

    GW: O epizodě „First Strike“ jste mluvil s velkým nadšením. Jste spokojený, jak se nakonec povedla?

    MG: Určitě. Je také hodně nabitá efekty. Velké dík patří Marku Savelovi a také, samozřejmě, Bradu Wrightovi. Už jsem začínal na svém filmu, když se jsme tu epizodu dokončovali. Brad byl šéf a měl poslední slovo. Ale obvykle se snažíme si práci rozdělit. Myslím, že je hodně zodpovědný za to, jak to nakonec dopadlo. Mark Savela je génius a já netuším, jak dělá takové scény s těmi penězi, které na ně dostává. Máme štěstí, že ho máme.

    GW: Ve třetí sérii jste zapracovali na týmových epizodách a na epizodách pro jednotlivé postavy. Budete s tím pokračovat?

    MG: Rozhodně. Snažíme se najít rovnováhu mezi týmovými epizodami a epizodami věnovanými jednotlivým postavám. Je to tak 50/50. Některé z nich jsou moje oblíbené.

    fotoGW: Závěr třetí série nechal Atlantis ve vesmíru. Jaké možnosti to nabízí? Jak jste před chvílí říkal, nezůstane tam zase tak dlouho.

    MG: Není to zase tak krátká doba. Je to ale dost základní představa toho, co bychom chtěli. Carl, já a Joe, jsme přemýšleli o tom, nechat Atlantis ve vesmíru nejméně deset epizod, ale

    z mnoha různých důvodů to prostě nešlo.

    GW: Jistě. Nemůžete úplně rezignovat na bránu…

    MG: No, vždycky můžete přijít s něčím, kde by se to vyřešilo. Všichni rozhodli, že první dvě, tři epizody prostě stačí. A tak jsme přišli se zápletkou, která se nezdá nijak uspěchaná. Letos jsme dopředu věděli, o čem bude poslední epizoda a tak jsme chtěli docílit toho, co čekáte od finální epizody. Věděli jsme, co se bude dít, o změnách v herecké sestavě. Myslím, že perfektně navazuje na první dvě epizody čtvrté série. Co víc můžete chtít, než být ztraceni ve vesmíru, bez energie a bez možnosti kontaktu.

    Na první sérii se mi líbilo, že město bylo odříznuté. Tak jsme to chtěli trochu zopakovat. To je to, co dělají první dvě epizody. A nutí to postavy dělat neuvěřitelně riskantní a hloupé věci. A o tom je „Lifeline“.

    GW: Jak si myslíte, že čtvrtá série zapadne do Atlantis a do celého Stargate mýtu?

    MG: Nevím. Dobrá otázka. Dívám se na televizi kvůli postavám. Prostě miluji postavy. A hlavně u tohohle seriálu. Tenhle seriál nabízí spoustu dobrodružství a zábavy, a doufám, taky vyvíjející se postavy a vztahy mezi nimi. Nevím, jestli máme konkrétní cíl, kam chceme letos s touhle sérií zajít. Myslím, že já i ostatní tady, chceme prostě dál psát pro tyhle postavy a vymýšlet pro ně ještě lepší dobrodružství.

    GW: Jak jste přišli na to, že opustit Lantii byl ten nejlepší způsob, jak posunout děj dopředu? Mělo to dodat dávku dobrodružství nebo nebezpečí? Protože na téhle planetě bylo město tak dlouho a teď ji opustilo.

    MG: Osobně jsem s tím měl tenhle problém – všichni v galaxii věděli, kde Atlantis je. Všichni. Takže jestli jediná věc, která z toho vzejde je, že budou na jiné planetě…chvíli jsme dělali tu věc s „neviditelným městem“. To bylo neuvěřitelně účinné. Ale nakonec to nepomohlo. Ani tentokrát to nepomůže. Finální epizody musí být skvělé. Byli jsme na téhle planetě tři roky. A tři roky jsme věděli, že ta věc je vesmírná loď. Viděli jsme město odlétat v pilotní epizodě.

    fotoTrochu jsme opisovali od epizody „Progeny“, když jsme vzali město do vesmíru.

    Myslel jsem, že se všemi těmi změnami v další sérii, to bude trochu jako ukončení a nový začátek, když město potopíme a pak ho zase vynoříme.

    GW: „Je to město, ne jo-jo.“

    MG: Ano, já vím, já vím, já vím. Pronásleduje mě to. Ale to bylo předtím, než se Lantiané vrátili a všechno zapnuli. Prostě mě napadlo, že to bude vzrušující způsob, jak se dostat do další série a na to se přece vždycky těšíte. Snažíme se myslet hodně dopředu, ale ve skutečnosti to tak moc nefunguje.

    Zrovna děláme dvanáctou epizodu, myslím. A právě jsme ve stádiu, kdy si říkáme, jak to vlastně ukončíme. Točíme teprve pár týdnů a už přemýšlíme o finální epizodě. Jak to skvěle zakončit? „First Strike“ byl prostě dobrý nápad, jak udělat velký konec série a ukončit tak i její příběhy. Doufejme, že s něčím takovým přijdeme i letos.

    GW: Co vám nová sezóna nabídne jako scénáristovi?

    MG: Jak jsem už říkal, hlavně čas. Což je ta nejcennější věc. Scénáristé, hlavně ti televizní, se snaží psát v co největším rozpětí. Takže když máte pět dní, tak ten scénář nebude nutně lepší, i kdybyste měli třeba pětadvacet dní. Jen vám to bude trvat déle, než to napíšete. Takže myslím, že mým cílem je pořád psát rychle, abych měl co nejvíc času to pak vylepšit.

    Je ale těžké zůstat soustředěný, když máte hodně času na napsání scénáře. Chce to obrovskou sebe disciplínu, abychom zůstali v daném směru. Psaní není žádná sranda. Vždycky existují zábavnější věci, které se dají dělat. Tady děláme televizní seriál. Mohli bychom trávit čas děláním „produktivnějších“ věcí, ale co bychom měli teď opravdu dělat je usadit svoje zadky do sedaček a vypotit nějakou epizodu.

    Jak že jste se to ptal?

    GW: Co vám nová sezóna nabídne jako scénáristovi?

    fotoMG: Ano. Co mi nabídne? Opravdu mám rád svou práci. Vážně. Mám rád všechny, s nimiž pracuji, většinou. A lidi, které rád nemám, těm se prostě vyhýbám. Tu skupinu scénáristů, které máme, mám rád. A taky Alexe a Lauren. A hodně se bavíme. Neumím si představit situaci, kdy bych řekl, že už to nechci dělat.

    GW: Kde byste rád viděl Atlantis na konci čtvrté série? Nemyslím město, ale celý seriál.

    MG: Doufám, že si udržíme diváky. To je všechno. Právě teď běží druhá půlka třetí série. To mě trochu znervózňuje, protože tam byla ta velká přestávka. A seriál je taky k dispozici na internetu. Právě teď můžu jít na youtube. Hodně epizod jsme stáhli, ale přesto tam pořád nějaké jsou. Najednou jsou epizody zdarma. A když chvíli počkám, budu je mít v lepší kvalitě, než poběží tady ve Státech.

    Takže to je ten problém, řekl bych. Myslím, že většina našich diváků jsou inteligentní a důvtipní lidé. Já například, když něco běží o dva měsíce dřív jinde, než bydlím, tak si to taky stáhnu. Vlastně to dělám s hodně programy z HBO.

    Takže je nemůžu vinit, ale je to nebezpečná hra. Opravdu si myslím, že Battlestar hodně ublížilo, že si ji lidi postahovali jinde. Je to nejsledovanější seriál, který nikdo nesleduje. Dívá se na ní víc lidí než na nás, soudě podle toho, co slyším na ulici, v baru nebo na letišti. Ale nikdo se nedívá, když opravdu premiérově běží v televizi. Všichni si to stáhnou přes iTunes nebo si to koupí na DVD. Naneštěstí je realita taková, že tohle seriálům vůbec neprospívá.

    GW: Takže systém měření sledovanosti potřebuje nějak popostrčit?

    MG: Nemůžete to změnit. Nemá cenu být rozzlobený nebo něčeho litovat. Lidi často říkají proč se nepočítá i s iTunes. Nepočítají. Skutečnost je taková, že peníze, které seriál vydělá, jdou zpět společnosti, která je vysílá. Vydělávají na reklamě. Nakonec nikdy nezapomínám na to, že pracuji hlavně na tom, aby se prodala zubní pasta, auta a nějaké zatracené krámy. To je moje práce. Jsem prodavač zubní pasty a aut, a rozptyluji vás jenom na tak dlouho, abyste mohli zase hned koukat na reklamy. Ve chvíli, kdy tohle přestaneme dělat, bude chvílí, kdy přestaneme dělat svou práci.

    Takže na jednu stranu je to děsivé, na druhou stranu ale není nic, co bychom s tím mohli udělat. Mám pocit, že jsme odvedli svou práci. Vím, že náš seriál je dobrý. A to, jak je potom strávený lidmi, už je mimo naší kontrolu.

    GW: Těšíte se, že budete moct častěji psát pro Amandu? A Jewel?

    MG: Samozřejmě! Jsem velký fanoušek Firefly. Když přišla pracovat na epizodě „Instinct“, byla skvělá, ale měla na sobě kilo make-upu. Je to moc krásná dáma. Přišlo mi to jako kdybychom jí „plýtvali“ a slíbili jsme, že ji přivedeme zpět. A nechtěli jsme ji přivést zpátky zase jenom na jednu epizodu.

    fotoTakže tohle byla skvělá příležitost pro naši novou postavu doktorky. Byla dokonalá. Je tak nádherná. Je vítaným přírůstkem. A já doufám, že jí lidi dají šanci. Vím, že je spousta fanoušků Carsona, kteří jí nechtějí dát šanci. Ale doufejme, že se zalíbí i jim.

    Ona je skvělá a má krásný hlas…což je trochu zvláštní. Miluji psaní pro ní a pro Amandu. Psal jsem dvě ze tří epizod, kde byla, takže super.

    GW: Takže jednoduchá zpráva pro fanoušky zní, aby nesoudili, dokud to neuvidí.

    MG: No, ano. Já jsem v tomhle hrozný. Když slyším nějaké zvěsti nebo spoilery, tak si říkám, že je to šílené a hrozné a že ty lidi nevědí, co dělají. S tím, jak lidi přicházejí a odcházejí, si všichni myslí, že to děláme jenom kvůli nějakému scénáristickému vrtochu.

    Je v tom ale víc. Takhle funguje televizní politika. Přijdete do práce a řeknete, že máte skvělý nápad, který ale zabere jenom, když zabijeme Becketta. To samé bylo třeba s Rainbow Francksem. Je to o skupině lidí, která spolupracuje a snaží se, aby všechno hladce fungovalo.

    Měli jsme dvě doktorky Weirové. Ale takhle to nemůžete dělat pořád. U Paula to ale bylo jiné. Bylo tam víc důvodů. Někdy už mě trochu štve, když se pak ptají, proč jsme to udělali. Protože jsme museli! Neměli jsme na výběr.

    GW: Neděláte to, abyste naštvali fanoušky.

    MG: Ne! Někdo se zeptá: „Proč nebyla Teyla v téhle epizodě?“ Prostě proto, že Rachel v tu chvíli musela být někde jinde. Někdy se třeba objeví rodinné problémy. Něčí rodiče zemřou. Musíte odejít. Takové věci se dějí. Nežádám o odpuštění, protože když koukám na seriál, tak to stejně nevezmu na vědomí. Ale jenom kvůli spoilerům, cítím, že je tu zase ta samá písnička: „Oni to zase dělají proto, aby s námi vyběhli.“ A já na to říkám jenom to, že děláme to, co musíme.

    GW: Když jsme s vámi mluvili loni, říkal jste, že třetí série musí udělat něco zajímavého. Že musíte riskovat. Jak si myslíte, že jste svoje předsevzetí splnili a co myslíte, že by měla splňovat čtvrtá série?

    MG: To je skvělá otázka. Ale myslím, že je pro mě dost těžké ji zodpovědět. Děláme to nejlepší, co umíme. Snažíme se udržet krok.

    fotoMyslím, že třetí série byla dobře podána. Myslím, že třetí série byla použita jako model ke čtvrté sérii, kde se nebojíme psát déle trvající zápletky pro postavy a samotný děj, a kde jsou věci jinak a často i temnější. Myslím, že v tom jsme uspěli. Některé moje nejoblíbenější epizody jsou ve třetí sérii. Ve třetí sérii je až nepřiměřené množství mých oblíbených epizod oproti druhé a první sérii. Takže ke čtvrté sérii – nechci se opakovat, ale každý rok jsme jistější. Každý rok víme, co máme příště udělat lépe. Například, tohle je první rok, kdy jsme nepřišli o našeho tvůrce vizuálních efektů. Zůstává nám ten samý člověk, který to dělal ve třetí sérii. I něco takového pro nás znamená pokrok. Oba víte, co máte dělat. Nedávno jsme spolu mluvili – moc se mi nelíbilo, jak vypadaly některé exploze, tak to jsme se rozhodli změnit.

    Mám pocit, že jsme v lepší finanční situaci, máme lepší lidi a víc času. Taky si myslím, že spolupráce mezi lidmi na place i mimo něj funguje lépe než v minulých letech. Ale zase je to jiné, když teď nepracujeme s Bradem a Robem. To je velká změna. Oni jsou zakladatelé celého světa Stargate a teď jsou plně zaměřeni na filmy. Tím neříkám, že už je Atlantis nezajímá, ale co se týče denní spolupráce, Joe a Paul jsou teď mými šéfy. A to je moc bezva. Je to jako když jsou rodiče pryč…děláme si ten seriál podle svého. Takže je to svým způsobem i hodně osvobozující. A taky trochu děsivé. Vždycky jsme na ně spoléhali, že budou hlídat naše chyby. A zatím to vždycky dělali. Čtou naše scénáře. Někdy s námi i posedí. Dodávají skvělé poznámky. Ale je to zvláštní.

    Je divné mít nové vedení, když ti staří sedí ve stejné budově. Všichni se snaží přijít na to, co bychom měli dělat, aby to bylo správně. Snaží se chovat k Joeovi a Paulovi s respektem. Nechtějí, aby si Joe a Paul připadali druhořadí. Ale samozřejmě jsme se dostali do situací, kdy Rob a Brad s Joem a Paulem nesouhlasili.

    Byl to zajímavý rok a vůbec ne v negativním slova smyslu. Jen mi občas Brad v kanceláři chybí. Ale bere si občas zasloužené volno a nechodí každý den. Udělal bych to samé, kdybych byl na jeho místě! Takže to samo o sobě dalo tomuto roku jinou příchuť než těm předchozím.

    Rozhovor pro Gateworld dělal David Read, pro sga-project přeložila a upravila Klenotka