Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • Reportáž z Sconu 2008

    Cony jsou místa, kde se normální lidé scházejí, aby se podělili o svou vášeň pro sci-fi, fantasy, literaturu, popř. cokoliv, co si dokážete domyslet ve spojení se slovem „con“.

    Takových conů se během roku koná hodně, a když vynechám Festival fantazie v létě, který je pro každého z nás vrcholem „sezóny“, tak si každý vybere nějaký, na nějž jezdí pravidelně.

    Scon svou pravidelnost, dá se říct, stále hledá, protože byl letos teprve druhý ročník a všichni doufají, že nebyl poslední. 14. – 16. březen se skvěl v mém osobním kalendáři dlouho dopředu (v podstatě to byla první věc, kterou jsem udělala hned 3. ledna po koupi nového kalendáře :)). Loňský Scon byl moc dobrý a letos bych si troufla použít slovo skvělý. Opravdu se povedl. Výhoda víkendových conů je ta, že nejsou tak hektické, jsou menší a člověk má tak šanci opravdu s každým promluvit pár slov. Navíc se každá „skupinka“ drží u sebe a tak nenarážíte na každém rohu na někoho, koho se ze zdvořilosti chcete zeptat, jak se má. Na Scon jsem vyrazila z domova někdy kolem třetí odpoledne, nevyspalá, s nepřipravenou přednáškou a totálně zmatená. Dopoledne jsem totiž musela na seminář do školy, která je ovšem v Ústí nad Labem, takže přípravy nebyly prakticky žádné.

    Se Saavik, Antaris a jejich vyjukaným kamarádem Edou (který vystřídal původně ohlášenou vyjukanou kamarádku), jsem se potkala na Dejvické.

    Místo conu jsme našli v pohodě, protože bylo stejné jako loni a před zadním vchodem do OA Svatoslavova se už hromadili lidé. Po bouřlivém uvítání, plném objímání a křiku, jsme se hned zaregistrovali a já, ještě v patách se Shial, Džejn a Geserem jsme vyrazili k tělocvičně, kde bylo ubytování loni. Tam ale nikdo nebyl, takže jsme se pak přesunuli do jedné ze tříd, určených k ubytování. Bohužel Geser tam při našem stěhování nebyl a nemohla jsem ho najít ani později, takže chudák zůstal sám někde v tělocvičně. K dovršení všeho jsem ho pak kolikrát ani nezaznamenala, když mě zdravil, protože automatika už dělá své a tak aby někdo musel upoutat mou pozornost, musí si mi vyloženě stoupnout do cesty.

    Naše třída už byla značně zaplněná a tak jsem chytla dost nešťastné místo u dveří. Takže i za těch pár hodin věnovaných spánku jsem se v noci nevyspala, protože neustále někdo vrzal dveřmi a těžkými botami dusal do podlahy metr od mé hlavy.

    Program v pátek pořádně začínal až od sedmi a tak jsme si šli ke stánku na rohu koupit pizzu, vyděsili tam místní prodavačku a já se Saavik a Antaris jsme pak šly ještě hledat bankomat spořitelny na náměstí Bratří Synků. Odtrhly jsme se trochu nenápadně, protože skupinka asi deseti lidí, sestávající ze členů fóra SGA-Projectu (a běžně pak vždycky blokující někde chodby :)) se pokaždé nějak vydala za mnou, ač nikdo netušil, kam se jde, a co je vlastně v plánu.

    Večer v sedm jsme já, Saavik, Antaris a Pomeranč šli na Star Trek, na přednášku od little borga, V hlavní roli: hudba.

    Jelikož od nás moc lidí Star Treku neholduje, vydali se ostatní na přednášku od Jarmoma, Carterová na Atlantis. Tam jsem byla rozhodnutá už od začátku nechodit, protože bych na to neměla nervy a přednášku bych nejspíš sabotovala.

    Tillion měl od osmi Úvod do BSG. Byla to jeho první přednáška na conu a tak byl značně nervózní, ale zvládl to perfektně. I když jsem ho asi dvakrát chtěla zabít 🙂 V přednášce shrnul to, co do úvodu patří a hodně moc se mi líbilo grafické pojetí jeho prezentace.

    Ve stejné třídě (linie Sci-fi seriály) nás potom část zůstala na přednášku o seriálu Lexx. Osobně jsem ho nikdy neviděla, jenom tak mlhavě o něm slyšela a tak jsem byla zvědavá. Přednáška byla fajn, ale tenhle seriál si nejspíš shánět nebudu, protože mě až tak moc nezaujal. V následném promítání na přání jsem si prosadila epizodu Blink z Dr. Who.

    Když se později večer místnost vyprázdnila, s Ashrakem jsme pustili film Noční hlídka, který mi donesl na DVD Geser. Knižní sérii „Hlídek“ jsem nedávno propadla a na film jsem se hodně těšila. Ale večer jsme viděli jen půlku, protože v jednu ráno se místnost zavírala.

    Druhou půlku filmu jsme dokoukali ráno, ve stejné místnosti, kterou Aldy odemykal zrovna, když jsme šli kolem. Byla to příjemná relaxace, protože od jedenácti jsem měla přednášku o zahraničních conech a jelikož jsem ji neměla vůbec připravenou, navíc dvouhodinovou, tak jsem do sebe ještě před ní stihla nalít hrnek černého čaje a dva hrnky kafe.

    Osobně jsem ji pojala hodně podivně, formou těžké improvizace. Nevím přesně, co jsem tam říkala a jak jsem to říkala, ale videa, aspoň některá, tomu snad dodala trochu šťávu. Kdyby mě lidi měli v podstatě jen poslouchat, asi by se rozutekli. Překvapila mě velká účast a byla jsem za ní ráda. Hlavně tedy proto, že tohle byla spíš taková „testovací“ verze a v létě už pojedu naostro. Dvě hodiny jsou vražedné, ale vyžádala jsem si je hlavně proto, že jsem sehnala videa a potřebovala jsem si ujasnit časový úsek, za který to stihnu. A taky vybrat videa, která v létě použiju, kterým lidé rozumějí a která znějí do repráků normálně.

    Teď mám jasno a taky jsem rozhodnutá, že dvouhodinovou přednášku už nikdy. Byla jsem po ní totálně na prášky, unavená a „vyšťavená“. Ani jsem to nehodlala podat jako nějakou reklamu a lákat lidi na případný výlet na zahraniční con. Pokud někdo chce jet, měl by si to rozhodnout nezávisle na někom, kdo o tom zasněně mluví a není objektivní. Čekala jsem i nějaké dotazy, ale lidé asi byli příliš v šoku, aby se ptali. 🙂

    Od Tar-ary jsem měla povoleno nechodit na její přednášku a místo toho jsem šla na Randall a Hopkirk od pirxe, opět ve Sci-fi seriálech. Tenhle seriál (ten původní) si pamatuju ještě z naší televize a hrozně jsem ho milovala. Bylo příjemné tam posedět a zavzpomínat. Už fakt, že ten seriál je ve skutečnosti barevný, ale u nás běžel černobíle, je zvláštní. A dokonce musím uznat, že ta černobílá tomu dodává zajímavou atmosféru. Ke konci jsem ale odešla, protože Tillion, Sopdet a Blanca donesli pizzu a u improvizovaného jídelního stolu (rozuměj lavice) v naší třídě jsme blaženě mlaskali, vychutnávali a užívali pořádné a výborné jídlo po 24 hodinách.

    Plánovala jsem zajít na Dabing v SG1, kde byl Zdeněk Štěpán, ale nějak se nás pár zaseklo v baru a jsme zůstali až do čtyř, kdy jsme se přestěhovali na Firefly pro začátečníky a pokročilé. Tam jsem zjistila jednu jedinou věc – musím se na Firefly znovu podívat. Jinak přednáška byla dobrá, hlavně jsem se dozvěděla i věci, které jsem vůbec netušila.

    Metrénský incident ve Star Trek linii byl jasný hned od začátku. Naše nepočetná trekkie skupinka neměla šanci ho vidět jinde, tak jsme vybojovali poslední židle a usadili se v zaplněné třídě Star Trek linie. Film měl necelou hodinku a moc se mi líbil. Osobně fanfilmy nesleduju, protože některé se berou moc vážně, ale právě Metrénský incident byl v tomhle jiný. S hláškami typu „Heslo: Wesley, kill, kill, kill“, jsem se pobavila a několik narážek na Stargate potěšilo.

    Na povídání se samotnými tvůrci jsem ale už nečekala a se Saavik jsme šly do naší třídy (ona s námi nebydlela, protože si užívala pohodlí postele a sprchy u Antaris na koleji :)), kde se mi pěti minutami klidu na spacáku podařilo utlumit a zabít permoníka, který se snažil vyrazit si díru z mé hlavy nad pravým spánkem.

    Už půl hodiny před začátkem galavečera jsme pak ještě s Antaris a Ashrakem šli přešlapovat před tělocvičnu, kde se galavečer konal. Nabídli jsme pomoc při nošení židlí, ale ostatní to očividně zvládali, tak jsme jen tvořili začátek fronty, která se postupně rozšiřovala. Chvíli před sedmou nás pak pustili dovnitř a naše teď už tradiční „drž dvě řady“, se docela povedlo, i když nás zdaleka nebylo tolik jako na FF v létě na Nyklovi, kde se ty dvě řady braly doslova.

    Loňský galavečer jsem sledovala zezadu, ale i tak byl super. Ale letošní byl naprosto famózní a docela se vyplatilo být obeznámen se všemi třemi světy. Jako „gejťák“ a „trekkie“ jsem všechny vtipy pochopila a se znalostí aspoň filmů a knih Star Wars jsem se orientovala i ve vtipech o tomto „S“ světě. Nejvíc to ten večer odnesl Harry Potter, jehož fanoušky lituji, protože vtipy na jeho adresu byly opravdu dost drsné 🙂 Přepracovat „Otázky Václava Moravce“ na „Otázky Padmé Moravcové“ byl pěkný nápad a pěkně vystihl všechny aspekty, které fandom provázejí. Ale tady si z toho dělali legraci, až člověku přišlo, že opravdu občas vedeme žabomyší války.

    Následné divadlo byl vrchol večera. Přišlo mi o dost delší než loni, byla to sranda, kdy stromečky a srnka dodávaly ten správný náznak nadhledu a absurdity a přesto zapadaly do „příběhu“. Prostě jsem se super bavila a musím smeknout před vynalézavostí, s jakou dokázali autoři vtipy na papíře převést do reality a být opravdu vtipní.

    Na konci jsme tleskali vestoje, protože tihle lidičkové si to opravdu zasloužili.

    Ještě jsme nakoukli na Star Trek na přednášku o postavě Q, která ale skončila předčasně a tak byl ještě čas něco malého pojíst.

    Večer od deseti až někdy do jedné do rána jsme věnovali interní diskuzi o SGA-Projectu, která se trochu zvrhla a tak nás většinu celkem vyčerpala. Ještě potom jsme stihli Tilliona konečně nominovat na tu čestnou ženu, což si patřičně užíval 🙂 Před spaním pro velký úspěch z Festivalu fantazie speciál, zopakoval pohádku o Princi se šroubkem v pupíku. Shial pořídila unikátní zvukový záznam, kde jsou slyšet naše výbuchy smíchu po každé větě, kterou Tillion vyslovil.

    V neděli jsem (velmi pomalu) byla schopná dojít si pro čaj a pak v deset přijít na Star Trek herci v ČR. To jsem sice slyšela už na FFSku, ale slyšet o tom, jací herci jsou ve skutečnosti, je vždycky zajímavé. Zase jsem si rvala vlasy, že jsem prošvihla poslední dva herce, Andrew J. Robinsona a Dominia Keatinga. Přednášku chudákovi Samuelovi narušil Ashrak a ostatní, kteří přinesli Džejn na židli, omotanou lepicí páskou. Pochopila jsem, že s ní pak dělali exkurzi po conu a nakonec jsme se na pásku všichni podepsali. Vzal si ji Ashrak a později by se mohla třeba zarámovat 🙂 Taky jsem se nějakým záhadným způsobem ocitla na hromadné fotce kolem Džejn, přestože jsem s tím nápadem neměla nic společného. Vlastně jsem se na Sconu ocitávala na fotkách dost často, takže jedna navíc nevadí a tady byla hlavní hvězda Džejn 🙂 Už jen proto, že to dovolila, má můj obdiv, protože já osobně bych se asi jen tak k židli přivázat nenechala 😉

    Potom, co jsem se rozloučila s Pomerančem, který musel odejít na vlak, jsem zůstala ještě na Star Treku, kde Yakuzza opakoval přednášku/debatu o pohledu na Federaci z perspektivy The Next Generation a Deep Space Nine. Margh se pro debatu hodně nadchl a tak jsem tam sledovala jejich argumentaci jako na tenisovém hřišti a sem tam se pokusila zasáhnout, a nutno přiznat, že dost neúspěšně. Každopádně ano, Picard je kapitán lodi s loajální posádkou, ale kdyby přišlo na lámání chleba, radši bych za sebou měla Siska 😉

    Před dvanáctou se nás pár sešlo před místností Sci-fi seriálů, kde jsme čekali na Dr.Who, ale Lyta nedorazila, takže přednáška nakonec nebyla. Je to škoda, protože loni tam sice lidi neměla, ale letos tam stálo dost lidí a tak by měla i celkem plno.

    Po nějaké době bylo rozhodnuto, že to nakonec zabalíme a tak nějak hromadně jsme si šli pro věci a vydali se směrem na tramvaj. Většina šla pak na autobus, já, Quinix, Antaris a Schovi jsme pak nakonec dojeli na I.P.Pavlova do KFC na nějaké pořádné teplé jídlo.

    Tam jsme nakonec strávili asi dvě hodiny povídáním a hlavně záchvaty smíchu. Starý Tillionův „ham“ vtip mě a Antaris asi na pět minut totálně vyřadil z provozu a následující „zvířátková“ debata tomu nasadila korunu. Vždyť kdy máte možnost se bavit o střílení ptáků zpívajících po ránu a o rozježděné myši gaučem? 🙂 A vtip s oříšky a Tofiffee je taky sázka na jistotu 🙂

    Pak jsme se i my roztrhli, já se Schovim jsem pokračovala směr Florenc. Tam jsem ještě stihla autobus, v němž seděli i Saphirovi (Saphira, Ashrak a Aslan-Saphirátko). Vytuhla jsem ve vyhřátém autobusu ještě v Praze a vzbudila se až doma.

    Nevyspání, hlad, samozřejmě často nepříliš velká možnost se vysprchovat je vlastně součástí conů a člověka občas napadá, proč tam jezdí, když tam odtud odjíždí tak fyzicky vyždímaný. Samozřejmě kvůli těm skvělým lidem! Jak kvůli přátelům-účastníkům, tak pořadatelům, kteří mají dost pevné nervy něco takového uspořádat (Aldy kolem mě v neděli několikrát proběhl, pokaždé s hrnkem kafe v ruce) a velká účast je také velká odměna.

    Letos bylo na Sconu méně lidí a já doufám, že bude i příští rok, protože tenhle byl bezva. Ani ne tak kvůli programu, ale celkové rodinné atmosféře. Na Gatecon jsem se tradičně skoro nepodívala, strávila jsem nejvíc času na Star Treku a hlavně jsem měla několik neuvěřitelných záchvatů smíchu, za které vděčím pár úžasným lidem v okolí.

    Teď už můžu jenom končit poděkováním za super con a konstatováním, že se už nemůžu dočkat Festivalu fantazie. Tam se zase sejdou normální lidé z celé republiky a budou se dělit o svoje zájmy a nebudou spát, ani pořádně jíst a jen se smát a smát a smát….

    Reportáž z Sconu 2008 zpracovala Klenotka.