Stargate Atlantis Project

Rozsáhlý český webový server plný informací o úspěšném televizním sci-fi seriálu Stargate Atlantis.

Nejnovější rozhovory
Interview s Robertem Picardem

Richard Woolsey byl představen jako vedlejší postava, původně měl zatápět jako byrokrat IOA hrdinům z SG1 a SGA. Teď, po pěti letech, přebírá velení nad Atlantis...

  • přečíst interview


  • Interview s Alanem McCulloughem

    Alan McCullough začal psát scénáře ke Stargate v 9. sérii SG1. Napsal několik epizod SGA. Stálým členem a spolu-producentem je však teprve druhým rokem, přičemž jeho prvním „oficiálním“ rokem se stala 4. série SGA.

  • přečíst interview


  • Interview s Davidem Hewlettem

    Před koncem 4. série poskytl David Hewlett rozhovor pro about.com. Mluví v něm nejen o uplynulém roce v Atlantis a o své postavě doktora McKaye, ale také o své další práci, a o natáčení 5. série...

  • přečíst interview


  • Reportáž z Sconu 2007 by Shorty

    Scon se konal v Praze v době od 30. března do 1. dubna. S Aegirem jsme se dohodli, že pojedeme vlakem. V Moravském Písku jsem teda nasedl na vlak a v 10:28 vyjel. Ve Starém Městě jsem pak přesedl na rychlík přímo do Prahy. V Přerově jsem očekával nástup Aegira, tak jsem jej vyhlížel ze svého kupé. Když se vlak rozjel, začal jsem být mírně neklidný, jelikož kolem mě neprošel. Proběhla výměna SMSek, ze které jsem se dověděl, že prošel téměř celý vlak, ale mě nenašel. Měl jsem dvě podezření, proč tomu tak je. Když jsme se shodli v Olomouci na tom, že jsme ve stejném vlaku, zůstala mi už jen možnost, že se nacházím snad mimo fázi. Zkusil jsem tedy projít vlak na konec, ale opět bezvýsledně. Napsal jsem mu tedy, že v další zastávce vystoupím, přejdu do prvního vagonu a tam se setkáme. V Zábřehu jsem tedy vystoupil a došel jsem až na začátek vlaku. V prvním vagonu jsme se tedy potkali.

    Cesta uběhla rychle a v Praze jsme vystoupili na Hlavním nádraží. Koupili jsme si lístky na metro a úspěšně jsme vyrazili směr stanice Vyšehrad. Tam jsme vystoupili a venku jsme provedli brífink a zjistili, kudy máme jít. Cestu jsme hned napoprvé odhadli správně a brzy jsme dorazili k akademii, kde se Scon měl konat. Bohužel registrace měla začít až za hodinu, tak nám pořadatel poradil, ať se jdeme projít. Poprvé jsem navrhl obejít si párkrát blok, ale tuto alternativu jsme s Aegirem zavrhli a usadili se na blízkou lavku. Zde jsme uspořádali LAFKON. Velkou konkurenci Sconu. 😀 Měli jsme i vynikající sponzory: Telefonicu O2, Rohlíky s.r.o. a nad hlavami nám poletoval i vrtulník s transparentním transparentem. 😀

    Hodinka uběhla rychle, tak jsme se přemístili ke vchodu a čekali na začátek registrace. Byla tam už Klenotka s kamarádkami, ale hned si nás nevšimla. Počkali jsme teda, kdy si všimne. Na druhé ohlédnutí naším směrem si nás už všimla. 😀 Pozdravili jsme se a dozvěděli se, že se registrace o čtvrt hodiny opozdí. V té chvíli jsem také napsal Ghetovi, že jsme teď na Sconu a jestli by nepřijel. Po chvilce dorazila i Tar-ara, se kterou jsme se pozdravili. Poté již registrace začala. Když jsme jí s Aegirem úspěšně prošli, šli jsme se ubytovat do tělocvičny za ostatními. Tentokrát jsme si připravili „postele“ už teď. 🙂

    Poté jsme už vyrazili za naším programem. Jako první jsme zkusili přednášku o životopise Honor Harringtonové. Přednáška byla docela vtipná, jelikož jsme tam byli dva. Po chvilce se ale náš počet téměř zčyřnásobil. 😀 Po tomto zážitku jsme se rozhodli, že bohužel přednášky o Honor asi už vynecháme. 😀 Další na programu bylo promítání videa z divadla Tři zlaté vlasy generála Hammonda. Promítání jsme prostáli u dveří (strategická poloha :-D). Po přednášce jsme se vydali do baru, kde Aegir čekal téměř půl hodiny na toast. Vyhledal nás taky Dragon Lord, že si s ním zahrajeme Munchkiny. Název nám nic neprozradil, tak jsme se nejistě zeptali, co že to vlastně je. Moc nám toho neosvětlil, tak jsme mu potvrdili, že po toastech přijdeme do herny deskových her za ním. Někdy v tuto dobu mi taky zavolal Ghet a ptal se, kde vlastně jsme. Řekl jsem mu adresu a že se to nachází někde v Nuslích. Ještě mi řekl, že oslavuje konec týdne.

    Aegir nakonec svůj toast dostal a po jeho spořádání jsme se vydali do herny. Dragona jsme tam našli ještě s jedním týpkem a ti nám ve zkratce vysvětlili pravidla. Je to taková karetní RGP hra. A celkem jednoduchá. To mi ale již zavolal Ghet. Vyběhl jsem na chodbu před hernu a zvedl to. Ptal se mě, kde že jsme, že stojí na chodbě před hernou. Tak jsem se rozhlédl, otočil a za sebou uviděl týpka s telefonem. Došel jsem k němu (telefon stále u ucha) a zeptal sem se ho „Zdarec, si to ty?“, on se na mě podíval, telefon taky pořád u ucha a řekl mi, že jo. Tak sme si potřásli rukama a pozdravili se. Poprvé v životě sme se viděli. 😀 Tak sem ho vzal za Aegirem a Dragonem a představil je. Ghet nahradil toho týpka a pokračovali jsme v Munchkinech. Docela jsme se do toho zažrali a Dragon tam nastolil takovou menší vládu teroru. 😀 Dokonce nešel ani na svou přednášku. On to Deus asi zvládl sám. 😀 Když ale přece Dragon odešel, tak jsme sbalili Munchkiny a přešli na Citadelu. Do ní jsme se taky celkem zažrali (chudák král, pořád umíral 😀 ). Až někdy kolem půlnoci jsme to sbalili a rozloučili jsme se s Ghetem, který zamířil k domovu s tím, že se další den domluvíme na té hospodě. S Aegirem jsme se vydali spát. Usnuli jsme ale asi až tak za hodinu, protože tam pořád někdo chodil a nedalo se tam moc rychle usnout.

    Další den jsme vstávali časně, abysme stihli promítání epizody SG-1 1969. U ní jsme se pobavili a hned na to následovala epizoda SGA Sunday. Po Sunday jsem si šel pro něco „malého“ na zub a Aegir zůstal a držel mi místo na přednášku Skrz naskrz 10. sezónou SG-1. Já jsem v tělocvičně narazil na Tar-aru a poprvé za celý noc jsme si trochu pokecali. Řekl jsem jí, kde a proč se pořád „flákáme“. Když jsem spořádal menší svačinku, rozloučil jsem se s ní a vyrazil zpět za Aegirem.

    V místnosti s SG jsme zůstali ještě dlouho, protože po Skrz naskrz následoval SG Jukebox. Na ten dorazila i Tar-ara. U toho jsme se pobavili. Po něm následovala další docela zábavná přednáška o Technologiích sci-fi seriálů. Občas až moc odborná. 😀 Po Technolologiích přišla Klenotčina přednáška o Pegasus conu, na kterém byla začátkem února. Takže asi všichni na té přednášce Klenotce záviděli. 😀

    Po Klenotčině přednášce přišla na řadu bojovka – Mise: Zelenka. Jako obvykle se k nám připojil Dragon Lord. Čtvrtým členem se stal nějaký Nat s airsoftovou P-90. Bojovka představovala pobíhání sem a tam po celé budově – Atlantis. Hledali jsme raněné, kteří by nám pomohli při hledání Zelenky. Po pokecu s jednou raněnou, téměř otrávení Snorchla a trochou hulákání na hluchého raněného jsme se dozvěděli, kdo je vlastně Zelenka. Po několikerém prohledání celé budovy jsme ho nakonec našli. Úspěšně. Asi po hodině následovalo vyhlášení. Vím jen, že jsme našli Zelenku jako předposlední z 9 týmů, ale bodů jsme měli více než některé týmy před námi. Podle Shake_melouna (Zelenky) jsme skončili zřejmě těsně 4.

    Po vyhlášení jsme s Aegirem zkusili zajít na BSG, kde se promítala minisérie. Po asi půl hodině mi napsal Ghet, že můžeme přijet a zajdeme někam do hospy. Šli jsme se teda převléct a vyrazili jsme směr stanice Vyšehrad a poté stanice Malostranská. Tam jsme vystoupili. Při té příležitosti jsme obhlídli naše budoucí domy – Aegir Kramářovu vilu a já Pražský hrad. 😀 Při cestě mě napadlo, že by bylo příhodnější Prahu přejmenovat ze Stověžaté na Milionschoďatou. 😀 Málem jsme zakempovali na Rumunské ambasádě. 😀

    Dorazili jsme na Loretánské náměstí, kde jsme se měli setkat s Ghetem. S Aegirem sme taky obhlídli naše budoucí pracoviště – ministerstvo zahraničních věcí. 🙂 To už dorazil Ghet a my vyrazili do hospy. V hospě sme si výborně a dlouze pokecali. Já si dal místní hermelín (mimochodem vynikající 🙂 ). Každý vypil ze pět piv. To už se ale chýlilo k jedenácté hodině, tak Ghet řekl, že nás doprovodí na šalinu … err, pardon … tramvaj a řekne nám, kterou máme jet a kde vystoupit. Tak jsme si projeli noční Prahu na černo tramvají. 😀 Podle Ghetových pokynů jsme vystoupili, asi 10 sekund nám trvalo, než jsme se zorientovali a pak vyrazili směr akademie. Sice jsme si naprosto zbytečně obešli blok, ale to je jedno. 😀 U akademie stál pár policejních aut a vcelku se to tam jimi hemžilo.

    Když jsme dorazili do tělocvičny, byla tam i Klenotka s kamarádkama a i Tar-ara. Řekly nám, že by nás chtěli taky vyfotit, aby měly aspoň nějaké naše fotky, tak jsme se Aegirem zapozóvali, jak nejlíp jsme uměli a prej z toho vyšly nejlepší fotky. 😀 Pak jsme zalehli a usnuli.

    Další den jsme vstávali po osmé hodině, abysme stihli vlak, který nám jel v 10:07. Trochu jsme se zkultivovali, sbalili se a vyrazili. Bohužel se nám nepodařilo zastihnout Klenotku ani Tar-aru, tak jsme museli odjet bez rozloučení. Na Hlavním jsme si koupili jízdenky a nasedli do vlaku. Chvilku trvalo, než jsme našli nějaké místa a díky průvodčímu jsme se museli pak přemístit do prvního vagonu. Vlak vyjel celkem na čas a cesta ubíhala celkem rychle. Od Kolína si mě pak Aegir hodně dobíral (však on ví ;-):-D ). V Olomouci jsem se pak s ním rozloučil, protože on pokračoval a já jsem přesedal. Má další cesta domů již pak byla velmi nezajímavá. 😀

    Ze začátku Scon nebyl nic moc, ale to se změnilo a já nelituju, že jsem se tam nakonec rozhodl přece jenom jet. Byl to super con, plný super hlášek. 😀
    Autorem reportáže je Shorty.