ConventiCon 2010 by Tar-ara Istandil

ConventiCon 2010 by Tar-ara Istandil
(20. – 22. 8. 2010 Praha)

Tento rok se konal již druhý ročník tohoto malého conu. A i letos tu dělal Fan Project seriálovou linii.

Toto datum bylo na můj vkus nevhodně přeplácané skvělými akcemi. Z jedné jsem odjela dříve a další dvě musela odříct. Ne, že bych rozhodnutí litovala, ale přeci jen přijde člověku líto, když někam jezdí nějakých osm nebo snad devět let… a najednou tam nejede :-(. Přestože jsem vymýšlela alternativní scénáře, nevyšly. Já si prostě musím povzdechnout. ConventiCon byl ale fajn ;-).

Jedna věc – kéž by nebylo takové vedro… ještě znásobené tím pěkným proskleným stropem :).

Pátek

Letos se konal v centru KD Zahrada v Praze. Poněkud z ruky, nicméně jsem zabodovala, že jsem to místo, ač bylo vzdálenější od metra, moc nehledala. Což je prostě něco, co se mi tak často nestává :). Zvláště, když pak jiní vyprávěli, jak to nemohli najít. Ale já si to vyberu někde jinde, o tom nepochybuji 😉 (dodatečná poznámka autora: Tak už jsem si to vybrala… i s úroky :-/).

Nutno říci, že KD Zahrada je velmi pěkné místo. Takové příjemné. I když pár lidí by rozhodně ještě pobralo. Účast nebyla přílišná, což mi přijde docela škoda. Program se mi taky nezdál špatný, navíc zde byla vědecká linie, kde přednášeli lidé, u kterých, než si někdo přečetl jméno, musel se nejprve probrat x zkratkami :). Což sice nezaručuje nic jistě, ale něco to může naznačit. I když samozřejmě i normální přednášející se tam našli (i když třeba já mám vlastně taky titul a někteří další taky ;-)).

Tedy, dorazila jsem a uzřela mé drahé kamarády, jak si hoví ve stínu a povídají si. I posadila jsem se k nim a jejich bezstarostnost o chvíli později zničila dotazem, jestli bychom neměli jít připravit místnost, když zanedlouho začínáme. Takže hurá. Nejprve byl tedy trošku problém najít místnost, kterou jsme měli vyhrazenou. To se ale přece povedlo a začalo se pracovat na přetvoření k obrazu našemu. Já opět dotáhla plakáty ze seriálů a filmů, o kterých se tu v průběhu conu mělo jednat a dala se s Nefertiti do rozvěšování. Quinix zatím připravoval techniku a Geser taktéž přidal ruku k dílu. Zanedlouho přišel Tillion se Sopdet a Pomeranč a místnost začínala působit fanouškovským dojmem. Nefertiti si zabrala stolek, kde začala vybalovat fanklubové věcičky, já ještě rozlepila demotivační plakátky na seriálovo-filmová témata a procvičila si své kreslířsko-psací schopnosti na tamní tabuli, Tillion s Quinixem zatemňovali okna a tuším Nefertiti se Sopdet vytvořily našeho triko-panáka s napíchanými plackami. Ten se pak v průběhu obměňoval – přibyla mu hlava z balónku, pak obličej… a další věci (ehm… ne, „tyhle“ nemyslim :)).

Tillion pak uvítal všechny (kdo přišel) na linii. Tak lidí moc nebylo, pravda, ale ono nějak tak celkově nebylo, takže to docela šlo :).

Potom jsem naši místnost opustila a přešla do té s literaturou a kulturou (aspoň to měla v názvu). Tam byla imo velmi zajímavá přednáška o tom, jak vnímat své podvědomí. Přednášející hovořil o tom, jak nás ovlivňuje a kdy se ozývá, že definovat tento pojem je velmi nesnadné a do jaké míry jsme všichni zvířátka.

V nastalé pauze jsem si šla odpočinout do malé tělocvičny, která sloužila těm, co tu spali. A zjistila jsem, že dokonce i s Geserem jsem schopna se na něčem shodnout (krom našeho již dříve vítězoslavně zjištěného faktu, že oba souhlasíme, že když se namočí hadr do vody, tak je mokrý). Na konec BSG či Lostu totiž nahlíží obdobně, jak já. Nicméně jsou témata, kterým je třeba se striktně vyhnout :).

Dále jsem navštívila další přednášku kulturní linie, opět s tím samým přednášejícím „SEB“astianem, který tentokrát mluvil na téma Subkultury a identita. Opět mohu jen chválit. Moc zajímavá přednáška o různých subkulturách (a nemyslím jen náš fandom, ale obecně) a o tom, proč takové věci vznikají, jak se projevují a kolik jim lidé dávají. A myslím, že splňuji podmínku „pokud chceš být opravdu součástí nějaké subkultury, měl by ses tak chovat i v životě“ (necituji). Téma mi bylo blízké i z toho důvodu, že jsem sama psala diplomku, která se části života fandomu úzce dotýkala.

Nahlédla jsem i na Tillionovu přednášku o Xenosexuologii, ale když jsem uviděla tabulku o důležitosti sexu pro druh, zvláště u těch dlouhých vousů trpaslíků, plácla jsem se zděšeně do hlavy a raději odtamtud rychle vypadla :). Tillion má… takové zvláštní „tillionské představy“ :).

Zaplula jsem mezi ostatní kamarády dole v budově, kde byl bar a také pohovky a polštáře (jo, ty si ty tři dny užily…) a kecali jsme a kecali. Zakončení dne bylo promítání nového filmu A-Team. Ten jsem sice už viděla, ale šli všichni, tak by stejně nebylo co jiného dělat a film je dobrý (i když mě v poslední době ty rebooty a restarty a reněco už pořádně štvou… jakoby si lidi nedokázali vymysleti nic nového zajímavého, nic svého). Tomu ještě přecházela jedna věc – ono se to špatně vypráví, to se musí zažít. Ale tak alespoň to připomenu těm, co ví ;-). Totiž, nastala chvíle, kdy nás od spuštění filmu dělilo pouze zmáčknutí jediného tlačítka klávesnice. Tohoto důležitého úkolu se zhostil Geser, který se právě o oné důležitosti neopomenul zmínit ve smyslu „teď udělám tu nejdůležitější věc a zmáčku tenhle mezerník“. Drama. Zmáčnul… a systém compu spadl :-). Jaké z toho plyne ponaučení? Gesera nesmíte pouštět k mezerníkům jakéhokoli typu ;-). Ale po několika dalších minutách, kdy nastoupil hlavní technik Quinix, se film přece spustil. Společně s ostatními jsem ho tedy zkoukla… a pak už jsme všichni měli náladu akorát odpadnout do spacáků.

Sobota

Zneužívání kvantové fyziky znělo jako název krásně, mělo to jen jednu chybu – bylo to moc ráno, takže… :-/ :). Poté, co jsem se vykopala ze spacáku, šla jsem mrknout na Klenotku a její sci-fi znělky (nejen sci-fi). Tam jsem tak nějak zůstala, neb se u mne probudila nostalgie, jak jsem tak, ty dávno slýchané znělky, slyšela. Asi největší nostalgii ve mne vzbudil Vilem Tell, ze kterého si pamatuji málo, ale vím, jak jsem to kdysi pilně sledovala (a měli tam pěknou hudbu :)). Škoda, ráda bych se podívala znovu, abych zhodnotila, jak moc se mé vnímání změnilo (nebo ne? :)), ale tohle sehnat je asi nemožné :).

Pak jsem potkala Entonyho, takže jsme pokecali. Mmch., jak již nějak vyplynulo z našeho jednoho předchozího rozhovoru – jsem půlelfí Cardassian z Tau’ri 😉 (mmch., ten půlelf se vztahuje na kombinaci elf a člověk… logiku spojení s tím následujícím slovem do toho prosím netahejte ;-)).

Další jsem navštívila přednášku ve vědecké sekci o koncích světa. Byla vtipně laděná a hezky podaná. Přednášející hovořil o tom, jak velká je frekvence předpovídání konců (velká :)), jak z toho vybruslit, když se nic nestane (byl to začátek konce, ten přijde za chvíli), kdo o tom hlásá (nejlepší kombinace jsou psychicky postižení náboženští fanatikové, kteří chtějí vydělat) a nahlédli jsme i do příkladů z historie.

Od čtyř jsem měla já sama přednášku o conu v Londýně, kde jsem uprostřed července byla. Trochu jsem nastínila zahraniční cony obecně, co očekávat, co to stojí apod. a snažila se přiblížit divákům své zážitky z toho konkrétního (i když občas jsem to prokládala i dalšími zkušenostmi, spolu s tím, že občas přidala svou trochou do mlýna i Klenotka). Tento con byl pro mě ještě tím víc speciální, že jsem tam potkala herce, kterého jsem chtěla vidět nejvíc… a když jsem se pak zeptala posluchačů, kdo zná jeho postavu Garaka… no, vážně, to se musíte doučit, to je skoro hřích ho neznat! ;-). Mmch., pokud by někdo chtěl vědět víc, sepsala jsem z onoho conu report – viz zde na webu ;-).

Po mě nastoupila Klenotka s Popkulturními narážky v Chuckovi. To bylo pěkné :). Upozorňovala nás na to, co vše v Chuckovi lze nalézt v tomto seriálu. To známé, ale i to méně. Někdy jsem si to člověk ani neuvědomí. I když občas bych řekla, že tvůrci již přehání v tom, že označí skoro i obyčejné zvednutí ruky za narážku.

Další byl Geser s představením seriálu A-Team. Vypadalo to zajímavě. Hovořil o postavách, o hercích a o zajímavostech. To jsem tedy přišla později a je mi to trochu i líto, nejprve totiž bylo promítání pilotu seriálu a teprve pak až něco k tomu. To jsem opět seděla dole s ostatními a pravděpodobně jedla vafle (ty tam měli mmch. naprosto pohádkově dobré, slint ;-)). Mmch., zrovna nedávno jsem viděla dva díly A-Teamu… i když, pravda, mělo to trochu jiný důvod, než vyloženě touha po seriálu, nicméně bych to docela ráda zase shlédla. Jo, čas, čas, čas.. :-/.

A blížíme se k pomalu k závěru dne. Poslední přednáškou byla pro mě ta o astronomii. Tu já mám tuze ráda. Přednáška dobrá, dozvěděla jsem se pár věcí a pár připomenula. Jen tedy přednášející zněla trochu nejistě. Ne, že by ty znalosti neměla, spíš na přednášení asi nebyla moc zvyklá.

A ještě byla fireshow. Pokoukání dobré. Po ní jsem tak trochu nevěděla, co dál. Velká část zapadla na Scrubs drinking game, ale já Scrubs neznám a alkohol nepiju, takže jsem zamířila k vaflím a posezení. Nicméně zahlédla jsem někoho, kdo prodával lístky do tomboly a jelikož tam mířil zbytek těch, co nešel chlastat, tak jsem se rozhodla družit. Ale abych tam neseděla jen tak a trošku si to okořenila, koupila jsem si jeden lístek. Vyhrávalo se hodně a všelicos. Např. Mirek toho vyhrál nějak víc. Já samozřejmě nic :). Ale neva, nebylo to tak špatné.

Následující čas již patřil pořádnému pokecu s leckým. Po dlouhé době se mi podařilo krásně pokecat s Klenotkou. O conech, filmech, seriálech, přednáškách nebo třeba konkrétněji o Heroes. A také s Mirkem jsem si pěkně popovídala, témata byla obdobná :). Dále se k nám přidal Damion a následně jsme uvítali Nefertiti, která opustila onu picí hru a ji následovali další, až jsme dole vytvořili kecací skupinku. Vážně kvalitně strávený čas. Vymyslela jsem si pěkné motto k fanklubu („Fan Project – makes people stronger“), které jsme pak zvláště s Nefertiti aplikovali na pár příkladů :).

I když zakončení nic moc. Pokud se totiž dva napití lidé dají do debaty o ho.. (mno, řekněme to slušně) trusu, stojí to tedy „vážně“ za to. Nejen, že překřičí okolí, ale jejich debata je opravdu debilní a nelze se s nikým bavit o něčem jiném, protože vám to neustále doléhá k uším. Prostě, po asi hodině toho nesmyslného kvákání jsem se rozhodla, že toto nemá cenu a šla spát a nebyla jsem sama.

Neděle

V neděli jsem opět nevstávala nijak moc brzy. Zatímco však velká část lidí okolo balila, já šla na přednášku do vědecké sekce o vztahu přírodních a společenských věd. Tam jsem se ale zas tak nezdržela. Po základním zabalení přišla seriálová Talk show v naší místnosti. Tillion, Klenotka a Geser tam měli besedovat o seriálech. Dostalo se na Firefly. Pak se ovšem řeč svedla tak nějak někam úplně jinam. 🙂

Mno a pak jsme pustili nějaké promítání a začali odstrojovat místnost. Jako minule jsem prohlásila, že kdo chce nějaký plakát, tak si ho může vzít. Ono je to vždy takové pěkné sledovat. Když se vrhnou k těm stěnám se silně majetnickým výrazem :). Z pozorování mohu říci, že např. Doctoři mizí dost rychle :). To, co zbylo, jsem sbalila. V mezičase se ještě vedl takový malý rozhovor mezi mnou a Geserem. Na balónek. Jestli má někdo zájem vidět, je to vyfocený v galerii.

Čekání na závěrečné vykopnutí aneb Slavnostní zakončení se odehrávalo opět na pohovkách a polštářích. A ještě jsem si stačila koupit tričko. Na červenou moc nejsem, ale tohle je hezká tmavá a navíc triko z conu ;-).

Nastoupilo Slavnostní zakončení. Aneb o tom, jaký byl con, pravdu o tom, jak si jeden organizátor zlomil klíční kost atd. Vypadá to, že Conventicon se chce ale vydat trochu jiným směrem (tématy), než obvyklé cony. Uvidíme.

A to je již konec, vážení přátelé. Sebrali jsme svá zavazadla a vydali se na metro a pak každý tam, kde to nazývá domovem.

Con se mi tedy líbil. Jen tedy škoda, že nebylo pokračování cest odvážné lodě U.S.S. ReTardis (ta právě zaznamenala své první (a zatím poslední) slavné dny minulý rok). Nevadí, snad příště ;-).

Musím pochválit jídlo, hlavně vafle. Ještě teď se oblizuji. Sice to nebylo úplně za lidové ceny, ale bylo to prostě dobrý ;-).

A ještě se musím znovu omluvit Klenotce – za to, že díky mě málem ohluchla 🙂 (tak když jsou na baru tousty a nikdo to volání neslyší, tak jsem chtěla pomoci… jen tedy Klenotka stála v cestě rázové vlně ;-)).

Po conu mi ještě mnoho dní až pár týdnů zněla v mysli znělka A-Teamu. 🙂

Odkazy na fotky na stažení a na fotogalerii k prohlédnutí na mých stránkách.

Tar-ara Istandil